Od útoků v Paříži sbírá pohledy s poselstvím míru. Vyrostla z nich čtyřmetrová Eiffelova věž
V malém městečku Bad Neuenahr na levém břehu Rýna si místní pošťák pamatuje všechny adresy a poštovní schránky. Jednu zná ale obzvlášť dobře, protože do ní v posledních dvou letech naházel přibližně 50 000 pohlednic z celého světa. Adresát uvedený na pohlednici je sice jen jeden, Annette Bartschová, ale zpráva patří všem lidem. Poselství je zformulované tisíckrát jinak, ale vždy říká to samé: žádné násilí a mír světu.
V dílně místního truhlářství je více než 50 000 pohlednic. „Dorazily z Vladivostoku, Afriky, Švédska, Norska, států Beneluxu. Vlastně není žádná země, ze které bychom nedostali pohled,“ říká Radiožurnálu Annette Bartschová.
Ta není žádnou superstar, které by fanoušci z celého světa posílali zprávy. Je architektka a navrhuje domy, interiéry. Odkud tedy ty pohlednice?
Němka od útoků v Paříži sbírá pohlednice s poselstvím míru. Vyrostla z nich 400 kilová Eiffelova věž
„Napadlo mě to po teroristických útocích v Paříži. Před dvěma lety. Sledovali jsme v televizi, jak teror proniká do našeho každodenního života. Napsat pohlednici, na které by v podstatě stálo: myslím na tebe,“ vysvětluje Annette.
„Když člověk vezme malý kus tvrdého papíru, který váží pět gramů, může s tím toho hodně dosáhnout. Zvlášť když jich je 50 tisíc,“ doplňuje.
Když Annette Bartschová mluví o tom, kolik pohlednice váží, tak ví moc dobře proč. Pohlednice totiž lepila na sebe a s pomocí několika přátel z nich vytvořila přes čtyři metry vysokou Eiffelovu věž. „Musí vážit kolem 400 kilogramů. Na slepení jsme spotřebovali dobrých šedesát kilo lepidla.“
Bez plánu to nešlo
Jak pohlednice přicházely, lepily se další patra věže, která stojí na dřevěné konstrukci v místním truhlářství.
„Slepené pohlednice musely držet nějaký tvar a linii. Začít lepit bez plánu nešlo. Spojit třeba sto pohlednic a pak dělat oblouk, to prostě nejde. Proto jsme vyrobili konstrukci, formu, se kterou mohlo lepit věž více lidí zároveň,“ vysvětluje truhlář Maik Rönnefarth, kterého Annette pro svůj nápad také získala.
A jak dokázala přesvědčit ty desítky tisíc pisatelů, aby jí pohled poslali? „Deset dní po útocích jsem mohla svou výzvu říct v místním rádiu. A pak se to šířilo dál úplně samo. Náhodou tu byla jen Brazilka, která rozestavěnou věž viděla. Doma v Brazílii pak o tom napsala článek. Pak přicházely pohlednice i odtamtud.“
Věž je tedy hotová. A co se s ní bude dít dál? Annette Bartschová by si přála, aby vyrazila na cesty, také do Francie, aby lidé viděli, jak a do čeho se zhmotnilo více než 50 tisíc mírových poselství.
Všechna z nich paní Bartschová přečetla. „Co mě obzvlášť fascinovalo, jsou pohlednice od dětí. Malí školáci, druhá třída,“ říká.
