Odborníci řeší, zda uzavření leteckého nebe nebylo přehnané
Nebylo to všechno zbytečné nebo přinejmenším přehnané? To je otázka, kterou začínají šest dní po přerušení letecké dopravy nad Evropou pokládat letečtí odborníci a meteorologové.
Tvrdí, že ze současných meteorologických modelů se vlastně nedá přesně určit, jak velký a tudíž nebezpečný je sopečný prach, a že se mohlo v některých částech Evropy bezpečně létat.
Pochybnosti potvrdil i šéf bruselského ředitelství pro dopravu Matthias Rüte, když po včerejším jednání unijních ministrů dopravy přiznal, že nevědí, jaká hustota mraku je pro motory letadel nebezpečná.
Eurokomisař pro dopravu Siim Kallas sice prohlásil, že s bezpečností letecké dopravy se nedělají kompromisy. Dodal ale také, že ve snaze co nejrychleji rozhýbat evropské nebe se ministři dopravy dohodli, že nebe rozdělí na tři zóny.
A to na zónu, která bude v centru sopečného mraku a bude zavřená, na tu, kde sice bude sopečný prach, ale bude se tudy dát proletět, a na bezprašnou zónu.
Jenže, půjde přesně určit ony tři zóny? V Evropě se podle Radima Tolasze z Českého hydrometeorologického ústavu v současné době používají data z vulkanologického centra v Londýně.
Celé akci chybí krok B
„Z hlediska letecké dopravy je stanoveno, že využíváme model z Velké Británie. Ten nám říká, kam se může mrak dále šířit. Ale je třeba si uvědomit, že právě nad Evropou už to není standardní mrak, ale v podstatě to jsou rozptýlené koncentrace prachu,“ podotkl Tolasz.
Podle předsedy technické komise Českého sdružení dopravních pilotů Karla Mündela byla prvotní opatření v pořádku, nicméně celé akci chyběl krok B. „A to monitorování a přesné určení hustoty oblaku v jednotlivých sektorech Evropy. A zjištění jestli taková koncentrace může být riziková pro pohonné jednotky,“ řekl Mündel.
Všechny matematické modely by podle něj měly být ověřeny praktickými, empirickými měřeními. „Jsme přesvědčeni, stejně jako naši zahraniční kolegové, že existuje dostatečné množství experimentálních letounů, nebo například i meteorologických balónů, které by mohly odebírat vzorky v jednotlivých vrstvách atmosféry,“ podotkl Mündel.