Olympiádě v Riu musely ustoupit stovky domů. Zmizet má i stará rybářská čtvrť

Přesně za rok začnou v Riu de Janeiro letní olympijské hry. Organizátoři jsou si jistí, že všechno se podaří dostavět včas a většina sportovišť se taky stihne vyzkoušet při testovacích akcích. Staví se desítky kilometrů autobusových koridorů a nových silnic. Těm musely ustoupit stovky domů. Jedna čtvrť, která má kompletně zmizet, i když by nemusela, je hned vedle budoucího srdce her – olympijského parku.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Soumrak nad rybářskou uličkou ve čtvrti Vila Autódromo. Domů už moc nezbývá | Foto: David Koubek

V dáli jsou vidět vypínající se střešní konstrukce nových sportovních arén. Na místě bývalého autodromu se staví neuvěřitelnou rychlostí skoro ve dne v noci.

Přede mnou za plechovou ohradou třeba vyrůstá ohromný lesklý věžák, budoucí hotel pro novináře. Tady na druhé straně plotu to ale vypadá jinak – udusaná hlína, díry v cestě, cihly, kusy betonu… tohle není staveniště. To je stará osada rybářů a chudších obyvatel - Vila Autódromo.

Je to typická chudá čtvrť – domy každý pes jiná ves, tady dodnes nemají asfalt. Děti se vezou na korbě náklaďáku, chlapi spravují auto. Na malém fotbalovém hřišti se svítí, nikdo ale nehraje. Kolem pobořené zdi…

Přehrát

00:00 / 00:00

Rok před začátkem LOH musely nové výstavbě v Rio de Janeiru ustoupit tisíce domů. Jedno takové místo navštívil ČRo zpravodaj David Koubek

Procházím mezi domky a ruinami. Narážím v jednom ještě stojícím přízemním příbytku na vkusně oblečenou sympatickou ženu. Kouká ze dveří, vevnitř čerstvě vytřená dlažba. Malou dceru, která přišla ze školy, právě poslala hrát si s kamarádkou.

„Nechci odsud… Vyrůstá tu moje dcera, chodí do školy tady kousek. Jsme tu zvyklí. A bydlet v bytovém domě? Ne, děkuju… Mám svůj dům, mám svobodu, mám svůj dvorek. Nepotřebuju bydlet v králíkárně, kde jsou všichni namačkaní, dělají nepořádek, nenechají vás být,“ říká Isabela Romo Faresová. Bydlí tu 25 let.

Ptám se, jestli to je otázka peněz. „Ne, nejde o peníze. Chci mít dům, kde budu mít prostor. Velkou rodinu a každý víkend ji mít u sebe doma.“

Z 583 rodin jich zbylo necelých 200

Ptá se mě, jestli se tu nebojím chodit jen tak. Cizinci do takových míst nechodí. Ale sama potvrzuje, že tu zločin není; ani drogové gangy, ani takzvané samozvané milice.

Isabela Romo neví, proč tady radnice čtvrť rybářů a obyčejných lidí nechce. Z původních 583 rodin jich tu dnes zbylo asi 190. Tahle ulička je ještě zachovalá, ale v té za rohem už stojí třeba jen jeden dům.

V olympijském parku už se staví hotel pro novináře, vedle se pomalu rovná se zemí Vila Autódromo | Foto: David Koubek

Věří, že Vila Autodromo nakonec vydrží a budou moci zůstat? „Myslím, že ne. Chtěla bych, ale myslím, že tu lidi nezůstanou.“

Radnice Ria postupně vykupuje pozemky. Někteří lidé ale organizují odpor. Po zdech jsou hesla proti starostovi i proti olympijským hrám. Policie se dokonce střetla s místními, když radnice přišla převzít odkoupené domy.

Sousedi už neexistují

Vila Autódromo vznikla před 60 lety. U břehu jezera Jacarepaguá bydleli hlavně rybáři. Dnes jsou všude kolem vidět luxusní kondominia a nákupní centra, za vodou svítí budoucí olympijské tréninkové centrum a vyrůstají moderní věžáky olympijské vesničky.

V ulici, která vede dál k poloostrovu, už zbylo jen málo domů. Většinou je zavřeno. Sousedi už neexistují, mezi domy v ulici jsou mezery jak na hodně vylámaném hřebenu.

Alcides Faustino Gomes je věkem v důchodu. Sedí u svého malého obchůdku uprostřed čtvrti. Úsporná žárovka osvětluje temnou ulici, naproti rozdělaný ohýnek. Drobný muž žije ve Vile Autódromo přes 30 let.

Alcides Gomes tu měl léta malé železářství. Teď už pomalu nemá, komu by prodával | Foto: David Koubek

V jeho malém železářství dnes už skoro nikdo nic nekupuje – spíš sem tam dělník, co tudy prochází na blízké staveniště, koupí za drobné křupky nebo žvýkačky. Dobře pamatuje, když poprvé radnice nabídla lidem náhradní bydlení nebo vykoupení jejich domů.

„Ze začátku nabídli vysoké odškodnění. Jeden den se tady objevila mobilní kancelář radnice a druhý den tam byla fronta,“ vypráví majitel obchůdku, který ale v této frontě nestál.

"Ze začátku jsem i na sdružení obyvatel bránil záměr vydržet a zůstat tady. Ale postupně, když jsem viděl, jak to tu upadá, říkal jsem si – nemá to tady dál cenu... Začal jsem s radnicí jednat a čekám na odpověď. Ale už vím, že odsud půjdu.“

I Alcides mluví odevzdaně a smutně, není to ten typický rozesmátý Brazilec. Jedno ale ví – bude bydlet u syna, peníze půjčí dceři, která se dostala na práva, a on sám se prý chce vrátit do školy. I pro něj to může být nový začátek.

David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme