Olympijské hry v Číně jsou pro mě osobně fackou do tváře, říká Ujgur žijící v USA
Zimní olympijské hry V Pekingu začaly, proti čemuž protestovali lidé po celém světě kvůli porušování lidských práv a genocidě Ujgurů. Čínský komunistický režim to dlouhodobě popírá. Zpravodaj Českého rozhlasu v USA Jan Kaliba si o olympijských hrách v Číně povídal s Baburem Ilchim, Ujgurem narozeným v Číně, který teď žije v Americe a je ředitelem instituce Campaign for Uyghurs podporující Ujgury v exilu.
Olympijské hry právě začínají ve vaší rodné Číně. Z olympijské bubliny jsou slyšet pochvalné hlasy, jak zatím všechno funguje a zázemí je skvělé. Jaký je to pořadatel z vašeho pohledu?
Pořadatelem těchto olympijských her je režim, který zároveň páchá genocidu celé skupiny lidí, nás Ujgurů. Kromě toho masivně porušuje lidská práva Tibeťanů, obyvatel Hongkongu, jižních Mongolů, ale i vlastních disidentů, kteří vystupují proti režimu. Dali jsme olympijské hry zemi, která nectí lidská práva, pravidla mezinárodní spolupráce a neuznává žádné křivdy, za které je zodpovědná.
Poslechněte si rozhovor zpravodaje Českého rozhlasu v USA Jana Kaliby s Ujgurem Baburem Ilchim o olympijských hrách v Pekingu
Jak moc je to pro vás osobní?
Pro mě osobně jsou olympijské hry v Číně fackou do tváře. Ta akce by měla reprezentovat ideály lidské důstojnosti, spolupráce a míru. Přitom proti Ujgurům, mým vlastním lidem, režim páchá genocidu. Mého dědu uvěznili v jednom z táborů pro Ujgury a zemřel krátce poté, co ho propustili.
Byl to starý člověk se zdravotními problémy, které během pobytu tam neléčili a zanedbávali. Od všech ostatních Ujgurů, které v diaspoře znám, slýchám, že trpí úplně stejně. Ztratili kontakt se svými milovanými a pak zjistili, že jsou mrtví. A sami nemají vyhlídku, že se někdy vrátí domů. Tyhle věci velmi silně tíží každého Ujgura.
Máte možnost být odsud z Ameriky v kontaktu se svými blízkými v ujgurské části Číny?
V kontaktu nejsem. Nedovedu se s nimi spojit. Kvůli tomu, jak extrémně čínský režim blokuje možnost digitálního spojení, je skoro nemožná jakákoli podoba komunikace. Takže se nedovím, jestli se jim daří dobře.
Znamená to tedy, že jste od své rodiny a od svých přátel úplně odstřižený?
Ano.
Čínské pořadatelství Zimních olympijských her 2022 má mnoho rovin – někdo kritizuje Mezinárodní olympijský výbor, který Pekingu hry přidělil, někdo i sponzory a vysilatele, kteří se na tomto byznysu podílejí a profitují z něj. Někdo dokonce vyčítá účast i sportovcům. Jak to vidíte vy z ujgurské perspektivy?
Myslím, že spoluvinu na genocidě Ujgurů určitě nesou Mezinárodní olympijský výbor a jeho sponzoři a vysilatelé. Mezinárodní olympijský výbor kryje zvěrstva Komunistické strany Číny, když se tváří, že se žádná nedějí, či tvrzením, že Čína bude lidská práva respektovat. A olympijští sponzoři tomu umetají cestu, když s nimi utvořili partnerství a připojili k tomu své jméno a pověst.
Někteří sponzoři jsou dokonce spojovaní s nucenou prací Ujgurů. Coca-cola má v Sin-ťiangu stáčírnu, AirBnB nabízí domovy Ujgurů. Intel používá polysilicon, který je výsledkem nucených prací. A když vyzvali své dodavatele, aby zajistili, že jejich polysilicon nebude využívat nucenou práci, tak potom zařadili zpátečku a omluvili se kvůli odporu, který to v Číně vyvolalo. Takže tyto společnosti se pasovaly do role spoluviníků této genocidy.
‚Podpora genocidy Ujgurů‘
Sportovce tedy považujete spíš za rukojmí této situace, nebo jim účast vyčítáte?
Rozumím pocitu mnoha lidí, kteří říkají, že bychom neměli trestat sportovce. Především si myslím, že není spravedlivé sportovce do takovéto pozice vůbec dostat. Kdyby hrál fair a zachoval se správně Mezinárodní olympijský výbor, tak by Pekingu vůbec nesvěřil pořadatelství, a sportovci by nestáli před touto volbou. Jenže Mezinárodní olympijský výbor si vybral, že bude dál podporovat genocidu Ujgurů, a tak vystavil sportovce tomuto neuvěřitelně těžkému a nepříjemnému rozhodování, které vůbec neměli být nuceni dělat.
Spoluvinu na genocidě Ujgurů určitě nese Mezinárodní olympijský výbor, stěžuje si jeden z nich
Číst článek
Při svém projevu na pódiu jste žádal všechny lidi, aby tyto olympijské hry nesledovali. Pomůže to něčemu?
Myslím, že je to důležité. Když nebudeme tyto olympijské hry sledovat a vysílatelům klesnou čísla, vyšleme vzkaz, že lidé nejsou ochotní upřednostnit zisk a zábavu před lidskými životy a lidskými právy. Vyšle to vzkaz vysilatelům a sponzorům přehodnotit partnerství s Mezinárodním olympijským výborem a obecně s Komunistickou stranou Číny. Ukázalo by to, že svět není ochotný přijmout jejich hodnoty.
Několikrát tu zaznělo přirovnání letošních olympijských her v Pekingu k těm v nacistickém Berlíně v roce 1936. Je takové srovnání na místě?
Je to hodně podobné. Zejména oboje tyto hry daný režim využívá k tomu, aby mu sport vylepšil pověst. Chce posílit své mezinárodní postavení a důvěryhodnost a skrýt své zločiny. V Berlíně 1936 se nacisté pokoušeli za účasti novinářů, diplomatů a lidí z celého světa zakrýt, co se tehdy dělo v Německu. V tomto případě Komunistická strana Číny zatajuje pokračující genocidu. Takže je tu hodně podobností, pokud jde o snahu využít sport k přikrášlení reputace fašistických režimů.
Zákon jako řešení
Když se podíváme za horizont letošních olympijských a paralympijských her, vidíte v něčem naději na zlepšení situace Ujgurů a dalších menšin v Číně? Skrývá se řešení v korporátním světě?
Ano, myslím, že je potřeba, aby korporátní značky převzaly klíčovou roli a zodpovědnost za to, jak podněcují genocidu Ujgurů tím, jak využívají ujgurskou nucenou práci. Tady ve Spojených státech například nedávno prošel zákon o prevenci ujgurské nucené práce a myslím, že je potřeba, aby podobné zákony vznikly v parlamentech po celém světě.
Olympiáda ve stínu porušování lidských práv. ‚Čína získala sílu, názoru Západu si všímat nemusí,‘ říká Hála
Číst článek
Abychom zastavili výrobu zboží za pomoci nucené práce Ujgurů. To by obrovsky narušilo výnosnost ujgurské genocidy a vytvořilo tlak na Komunistickou stranu Číny, aby s touto genocidou přestala. Je zřejmé, že hodně firem nechce udělat správnou věc, a záleží jim víc na výdělcích než na lidských životech. Takže musíme zajistit, že v tomto případě nebudou mít na vybranou.
To se týká provincie Sin-ťiang. Je ale vůbec za současné situace možné odklonit byznys z Číny jako takové, aby to režim pocítil? Žijeme ve světě, kde málokdo z nás nevlastní výrobek, který aspoň částečně nepochází z Číny. A pokud někdo takový Čínu kritizuje, u některých lidí je pak za pokrytce.
Jsou společnosti, které aktivně stahují své investice do bavlny a do nucené práce Ujgurů. Myslím, že takovým firmám bychom měli tleskat. A podle mě je potřeba odmítnout argument, že kdo používá výrobky z Číny, proti tomu nesmí bojovat a snažit se o lepší svět. Tohle je komplexní systém, a pokud si někdo chce dát tu práci, aby se ujistil, že nepoužívá produkty, co pocházejí z nucené práce Ujgurů, tak to dokáže.
Například nadace Human Rights Foundation vydala seznam značek spojených s ujgurskou nucenou prací a nabízí ke stažení do vašeho internetového prohlížeče nástroj, díky kterému poznáte, jestli se to netýká výrobku, který si chcete koupit. A nabídne vám alternativy. Takže konzumenti mají možnost volby. A říkat, že nemůžeme věci zlepšovat jen proto, že jsou tak, jak jsou, a my se toho vědomě nebo nevědomky účastníme, to podle mě není dobrý argument.
Upozornil na koncentrační tábory pro Ujgury. ‚Použil jsem původní čínská data,‘ říká antropolog Zenz
Číst článek
Stojíme spolu před sídlem amerického Kongresu a kolem nás visí plakáty s olympijskými motivy od čínsko-australského umělce Baduciaa. Ten se jimi snažil vystihnout, kde se olympijské kruhy letos ocitly, takže na jednom z plakátů například biatlonista se symboly čínského režimu střílí spoutaného, oslepeného Ujgura. Jak to na vás působí?
Myslím, že Baduciaovo umělecké dílo je naprosto fenomenální. Je to neuvěřitelně symbolické. Pro nás Ujgury, lidi z Hongkongu, z Tibetu, pro lidi, co se snaží bránit lidská práva proti čínskému komunistickému režimu. Když vidím ty plakáty, je to jako bych sloupával nátěr, který těmto olympijským hrám dala Čínská komunistická strana. Místo štěstí, pohostinnosti a blahobytu se najednou objeví, jak je to ve skutečnosti – policejní režim, který páchá genocidu a nemilosrdně utlačuje lidi. A tyto hry má jako vitrínu, aby sportem lakoval svou reputaci na růžovo.
