Olympijský vítěz David Kostelecký by se uživil i jako trenér
O tom, jací jsou naši olympijští medailisté sportovci, všichni dobře víme. Když mají cenný kov z největší akce planety, není o jejich kvalitách pochyb. Ale jak by si vedli jako trenéři? Pod některými vyhlášenými nerváky by asi nebyla úplně radost "makat". To ovšem rozhodně není případ sportovního střelce Davida Kosteleckého. Reportér Radiožurnálu Jan Suchan se za ním vydal na střelnici do Holasic u Brna a pod jeho vedením absolvoval svůj první trénink v životě v disciplíně trap.
"Tak se podíváme, jak to půjde. Tvář musí být na pažbě, chtělo by to se víc prohnout v pase dopředu a natáhnout krk," názorně ukazuje David Kostelecký správný postoj sportovního střelce.
Olympijský vítěz z Pekingu má opravdu dostatek trpělivosti. Prokázal to několikrát v závodech, letos například na stříbrném evropském i světovém šampionátu, a prokazuje to i v tréninku střeleckého začátečníka. I když jsem si jistý, že se neprohýbám zrovna ukázkově a tvář mám na pažbě přilepenou prazvláštně, profík je stále v klidu.
Jan Suchan se vyzkoušel střelecký trénink pod vedením olympijského vítěze Davida Kosteleckého
"Šance na to, že se trefím hned na první pokus je tak pět procent?" ptám se Davida Kosteleckého. "Viděl jsem lidi, co to drželi v ruce poprvé a trefili se," usmívá se "trenér" Kostelecký a ukazuje mi terč, na který mám mířit. "Zkusíme si to ještě na sucho, to znamená bez náboje. Zamířit na terč, dát pokyn, třeba hop, terč vyletí, muškou se ho snažte dohnat," udílí mi pokyny David Kostelecký.
Můj optimismus, že to přece nemůže být tak těžké, je při pohledu na rychlost terče rázem pryč. "Tak to se bojím, že nemám ani tu pětiprocentní šanci se trefit," říkám nahlas. A už se připravuji na svou první ránu, zlomit zbraň, natáhnout, nabít a ... "hop!"
"Chtělo to delší pohyb, odpálil jste ještě předtím, než jste se dostal na úroveň terče. Chce to se tam dostat muškou rychleji a odpálit. Teď jste byl asi tři až čtyři mety pod terčem," hodnotí můj první pokus David Kostelecký.
Šťastná sedmička
Popravdě jsem se tak lekl, když terč vyletěl, že jsem vystřelil, aniž bych tušil kam. "Terč letí 110 kilometrů v hodině, je to dost složité," uklidňujě mě Kostelecký.
"Střílím asi dvacet let, po osmnácti letech jsem se stal olympijským vítězem a ani dnes nemůžu říct, že ten sport umím. Pořád je co se učit," dodává český střelec.
Pomalá rána, pak vlevo, nad, pod. Jen vpravo jsem ještě nebyl... David Kostelecký se pořád usmívá, ale já, známý to sportovní nervák, nevím, jestli se raději nahlas smát, brečet nebo zuřit. Netrefím se snad ani do tmy a aby se holub rozbil, budu ho asi muset rozšlapat. Nakonec jsem se přece jen dočkal - na sedmý pokus. A stihl jsem to ještě před setměním. Na památku jsem pak dostal náboj, kterým jsem sestřelil svého prvního holuba v životě.
"Takže ve 42 letech bych se možná kvalifikoval i na olympiádu, kdybych se tomu věnoval. Kolik hodin denně by bylo potřeba?" ptám se svého učitele. "Potom, co jsem viděl, tak osm hodin denně určitě," směje se Kostelecký a na závěr přidává ještě jednu radu: "Pokud bych mohl doporučit, tak nevěnovat se tomu."
