Ostrovní stát Tuvalu je bez pitné vody. Volá o pomoc
Ostrovní stát Tuvalu v Pacifiku vyhlásil stav nouze a zoufale volá o pomoc. Životadárná tekutina se na Tuvalu totiž stala nikoli jen nedostatkovou, ale na některých místech včetně hlavního atolu Funafuti už prakticky žádná není. Na vině je jak rekordní sucho, v oblasti totiž následkem klimatického jevu El Niňo nepršelo půl roku a vyhlídky nejsou nijak příznivé ani v následujících týdnech, ale také stoupající hladina oceánu. Na toto nebezpečí přitom představitelé Tuvalu upozorňují dlouhodobě.
„Atoly Tuvalu vyčnívají maximálně dva metry nad mořem, pokud tedy dojde ke zvýšení hladiny oceánů a naše země se ocitne pod vodou, což je reálně během příštích 50 let, budeme muset hledat jiné místo k životu, nějaký kus souše, kde budeme moci dál existovat jako národ s vlastní kulturou, tradicemi a zvyky. Nevím ale, kde. Mnozí z nás už teď sní jen o tom, aby život mohli prožít jen v rodné zemi a také v ní zemřít,“ uvedl před čtyřmi lety pro Český rozhlas tuvalský ministr životního prostředí a přírodních zdrojů Tauvaul Teil.
Právě následky globálního oteplování jsou pro Polynésany doslova osudové a potvrzuje to i Bohumír Jánský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze:
„V souvislosti s tím, jak stoupá hladina oceánu, jsou tyto zdroje zasaženy stoupající hladinou slané oceánské vody.“
Závadná je podle místního šéfa Červeného kříže i voda ve studních, proto jí lidé raději nemají používat. Jednou z mála možností, jak získávat pitnou vodu, je tak odsolování. Nový Zéland už také v rámci pomoci poslal na Tuvalu dvě takováto zařízení, jak ale dodává Bohumír Janský, jde pouze o dočasné řešení:
„Je známo, že ta odsolená mořská voda není úplně nejvyšší kvality a je to také provoz poměrně drahý.“
Ostrov mizí pod hladinou
Tuvalu, zemička uprostřed Pacifiku s 11 tisíci obyvateli tak nenávratně mizí z povrchu zemského. Přesto i nadále bojuje o existenci, i když se její obyvatelé budou muset přestěhovat, ať už do Austrálie nebo na Nový Zéland. A tuvalští ministři se tento smutný fakt snaží vždy a všude připomínat a zároveň alarmovat světové společenství.
„Podívejte se na tyhle obrázky, kdy vysoké vlny zaplavují ostrovy, kdy hráze z korálů nestačí čelit náporu vody, zejména při bouřích a cyklonech. My prostě nemůžeme utéci někam výš a podobně jsou na tom další státy v Karibiku, Indickém oceánu i v Pacifiku,“ říká ministr životního prostředí a přírodních zdrojů Tauvaul Teil.
Když k tomu připočteme nepřízeň počasí v podobě nedostatečných, respektive žádných srážek, tragédie je dokonána a mezinárodní pomoc jí může jen oddálit. Situací se intenzívně zabývají i různé světové organizace včetně mezivládní oceánografické komise UNESCO, do jejíž výkonné rady kandidovala i Česká republika. Jak ale připomíná Bohumír Jánský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zvoleni jsme nebyli:
„V kuloárech jsem slyšel, že je to pravděpodobně způsobeno renomé České republiky ve světě, kdy někteří naši nejvyšší představitelé hovoří o tom, že neexistuje změna klimatu, že ledovce netají a hladina světového oceánu nestoupá. To byl jasný důvod pro tyto představitele, že České republice hlas nedají.“
Diskuse na téma, zda dochází ke klimatickým změnám, nebo ne, ale na tom, že Tuvalu, stát, který vznikl teprve v roce 1978, tu už za pár let nemusí být, nepomohou.
