Osvětim je připomínkou válečných hrůz i 65 let po osvobození

V těchto dnech si celý svět připomíná 65 let od osvobození nacistického koncentračního tábora Osvětim, ve kterém zahynulo přes jeden milion osob. V táboře po nich zůstaly tisíce osobních věcí. Dodnes se všechny konzervují a restaurují.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nůžky vězňů v koncentračním táboře v Osvětimi | Foto: Muzeum Auschwitz-Birkenau

"Můžeme říct, že tento kufr je zničený, ale už je v poslední fázi konzervace. Už s ním nic dalšího dělat nebudeme a uložíme ho do sbírky," říká Aleksandra Palis, šéfka oddělení konzervace muzea v Osvětimi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Osvětim je připomínkou válečných hrůz i 65 let po osvobození

"Naším cílem není zkrášlovat osobní věci bývalých vězňů, pouze je zabezpečíme před dalším rozkladem. Nedodáváme jim žádné nové prvky," doplňuje restaurátorka. "Informace nebo předměty, které souvisí s daným vězněm, si mohou například jeho příbuzní prohlédnout nebo přečíst tady na místě, ale vše zůstává u nás v muzeu," vysvětluje Miroslaw Maciaszczyk.

Procházíme několika sterilními místnostmi, všude kolem je moderní technika. Pod průhlednou plachtou se ukrývá rozměrná malba - dílo nacistické propagandy, které viselo v jedné z budov koncentračního tábora.

"Dostali jsme ho ve velmi špatném stavu. V budově, kde se našlo, bylo vlhko a plíseň. Malba už se rozpadá, ale ještě ji zachráníme," věří paní Papis a vede mne do další místnosti, kde hučí obrovský skener.

V botách schované dokumenty

"Přesnost, s jakou tento objektiv skenuje, je opravdu skvělá. Převádíme tady do digitální podoby dokumenty, aby se zachovaly pro další generace historiků," říká mi mladá expertka a vkládá pod skener další kus papíru. "Toto jsou záznamy bakteriologických výzkumů, které prováděli esesmani pod vedením Josefa Mengeleho na vězních v táboře," dodává.

"Často se během konzervace dozvídáme úplně nové informace. Nacházíme například v botách schované dokumenty, které sloužily třeba jen jako jejich výstelka, ale dnes mají velkou hodnotu," říká pan Miroslaw. "Jde o peníze, kusy novin, osobní dopisy nebo testy z matematiky nejmladších vězňů," doplňuje expert.

Takových jako on tady pracuje dvacet. "Máme konzervátory papíru, kamene, dva restaurátory výtvarného umění a specialisty na kov," vysvětluje mi paní Palis a vysouvá mobilní nástěnku, na které jsou obrazy bývalých vězňů.

'Čtu dopisy bývalých vězňů'

"V Osvětimi zůstalo po vězních více než 6 tisíc nejrůznějších uměleckých děl, ale také 80 tisíc párů bot, 4 tisíce kufrů, tisíce hrnků, desítky kilogramů brýlí. "Máme tady nože, sítka na čaj, strojky na stříhání vlasů anebo otvírače konzerv," popisuje mi předměty rozložené na stole restaurátorka kovu.

Musí být náročné oddělit emoce od každodenní práce v muzeu v Osvětimi. "Děláme s předměty, které se k nám dostanou. Nesnažím se pátrat po detailech, ale někdy jde o příliš osobní věci, jako jsou třeba zubní protézy," říká restaurátorka.

"Upřímně vám řeknu, že v takových momentech přestane člověk myslet na práci. Někdy je potřeba držet si odstup, třeba když čtu dopisy bývalých vězňů," přiznává pan Miroslaw a bere do ruky další dokument, který je potřeba zakonzervovat.

Petr Vavrouška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme