Otazníky nad zločinem v katyňském lese zůstávají
Po náznaku zlepšení došlo v polsko-ruských vztazích k dalšímu ochlazení. Důvodem je přesně 66 let starý zločin - to znamená vyvraždění 22 tisíc polských zajatců v roce 1940, který do historie vešel pod názvem "katyňský zločin". Rusko odmítá přiznat zavražděným polským vojákům a úředníkům statut oběti stalinské genocidy. Polsko bouřlivě protestuje.
Vyhlídky na historické usmíření mezi Polskem a Ruskem nejsou nejlepší. Ke schůzce Vladimira Putina s novým polským prezidentem Lechem Kaczyńským má nebo spíše mělo dojít na neutrální půdě, konkrétně v Praze. Ruský prezident nabídl Polsku usmíření - na tiskové konferenci v Kremlu označil Poláky za národ, který je Rusům nejbližší.
V tisícihlavém davu novinářů pak oslovil zpravodajku polské televize. Byl to jasný politický signál, na který navázala blesková návštěva hlavního Putinova poradce pro zahraniční vztahy Sergeje Jastržembského ve Varšavě. Polsko v rámci Evropské unie usiluje o to, aby hrálo prim ve východní politice Unie - to znamená ve vztazích Unie s Ruskem, Běloruskem a Ukrajinou
Poslední vývoj ukazuje, že to ani při nejlepší vůli není možné. Polsko-ruské vztahy příliš zatěžuje břemeno minulosti. A to do takového stupně, že Varšava podezírá nejbližší sousedy z višegrádské čtyřky ze servilnosti vůči Rusku. Osobně to nedávno v rozhovoru pro Český rozhlas nepřímo potvrdil i polský prezident Lech Kaczyński: "Rusové Maďary přijímají velmi srdečně. Mají vynikající vztahy. Dokážu si představit, oč jde, ale nechci o tom mluvit, řekl mi polský prezident."
Po návštěvě Vladimira Putina v Praze a Budapešti docházejí polští politici a historici k závěru, že Moskva prosazuje politiku cukru a biče. Těm, kteří jsou povolní, nedělá problémy s ropou a zemním plynem, vzpurné Polsko je ale nutné zkrotit.
"Země, které jsou Rusku přátelsky nakloněny, bude Moskva chválit. Ti, kteří se budou vzpírat, pocítí důsledky. Maďaři a Češi se vůči Rusku chovají - jak řekl Putin - korektně. Putin se jim proto omluvil za to, co Sověti provedli v roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 v Československu. Poláci se ale nechovají podle moskevských představ - ruská vojenská prokuratura proto zamítla žaloby potomků Poláků zavražděných v Katyni a nepřiznala jim statut obětí stalinské genocidy," domnívá se známý polský historik Andrzej Paczkowski z Institutu národní paměti.
V roce 1940 příslušníci tajné policie NKVD na přímý rozkaz Stalina a jeho pomocníka Beriji postříleli 22 tisíc Poláků - zajatých vojáků, učitelů i úředníků bývalé polské správy na území dnešní Ukrajiny a Běloruska. Před dvěma lety ruská vojenská prokuratura zastavila vyšetřování. Podle jejího právního názoru nešlo o genocidu. Zločin genocidy je totiž na rozdíl od všech ostatních nepromlčitelný.
Potomci zavražděných proto požádali o to, aby jejich předkům Moskva přiznala alespoň statut obětí stalinských represí. Vpředvečer 66-tého výročí katyńského zločinu ale ruská strana vydala prohlášení, že katyńské oběti tento statut nezískají.
Podle ruských zákonů mohou být rehabilitování pouze ti, kteří byli pravomocně odsouzení. Stalin a Berija - jakoby dopředu věděli, že z toho vznikne problém - , přikázali, aby polské zajatce zastřelili bez soudu.
"Ve zločineckém směrnici se jasně píše: Neuplatňovat formálně-právní postup vůči Polákům. Zastřelit bez výslechu, soudního procesu a rozsudku," upřesňuje profesor Witold Kulesza z Institutu národní paměti..
Rusové mají velký problém se svou minulostí. Stalinské a komunistické zločiny nejsou oficiálně odsuzovány. Stát se o ně nezajímá. Jediné, co vzniklo, byly rehabilitační komise a soudy za Gorbačova. Ty ale očistily pouze oficiálně souzené osoby. A co bude s těmi ostatními, ptá se historik Andrzej Paczkowski.
V této zpolitizované při historiků ale zatím Rusové nevytáhli trumfovými kartami. V ruských archivech je množství materiálů o zločinech Poláků na území dnešní Ukrajiny a Běloruska.
