Oxfordský historik zažil zblízka pád totality ve Východní Evropě
Rok zázraků. Tak nazval události ve Střední a Východní Evropě před dvaceti lety ve stejnojmenné knize britský publicista a historik Timothy Garton Ash. Ten byl očitým svědkem zániku totalitních režimů od Varšavy přes Budapešť až po Prahu. Přechodu středoevropského regionu od komunismu k demokracii se uznávaný oxfordský expert věnuje dodnes.
"To, čeho se v zemích bývalého Východního bloku v posledních dvaceti letech dosáhlo, je mimořádný úspěch," zdůrazňuje hned na úvod našeho rozhovoru v bývalém východním Berlíně Timothy Garton Ash. Jedním dechem ale dodává, že někteří členové bývalé socialistické společnosti zaplatili za přechod k demokracii a tržnímu hospodářství vysokou cenu.
"Na škále možností, které se koncem roku 1989 rýsovaly, se nabízela varianta návratu Střední Evropy do stavu, kterému Němci říkají ,Zwischeneuropa,', ,Mezievropa.' Tzn. že by vznikla zóna slabých států mezi Západem a Východem. Takže v tomto ohledu je geopolitický výsledek vašeho směřování rozhodně úspěchem," uvádí autor sloupku v britském Guardianu, jehož trefné eseje a analýzy se objevují pravidelně taky v New York Review of Books.
Timothy Garton Ash chápe pocity stesku po starých časech, ale pro jejich nositele má dva vzkazy. "Lidé by si zaprvé měli lépe pamatovat historii. Protože pokud víte, jak Evropa ještě před pár lety vypadala a jak by stále mohla vypadat, kdyby věci v roce 1989 nenabraly ten správný směr, pak chápete hodnotu toho, čeho jsme dosáhli. Pokud dějiny neznáte, považujete to za samozřejmost."
Globální výzvy
"Druhý postřeh spočívá v tom, že žijeme ve světě, kterému stále více dominují globální výzvy, jako jsou změny klimatu a vzestup mimoevropských mocností. Musíme si uvědomit náš společný evropský zájem. Němci, Češi, Britové i Francouzi mají zájem na tom samém. Proto musíme být jednotní. Takže ,nový evropský příběh' podle mě spočívá ve fungování Evropy ve stále více ,ne-evropském světě.'"
Timothy Garton Ash si myslí, že jestli v něčem udělaly Česko a další země po roce 1989 zásadní chybu, pak to byl nedostatek úcty k právnímu státu. Stejně tak prý citelně chybí přirozená občanská společnost.
"Ralf Dahrendorf svého času prohlásil, že občanská společnost je jako trávník u kolejí oxfordské univerzity. Roste zatraceně dlouho... Co teď v postkomunistické Střední Evropě máme, je jakási "umělá" občanská společnost tvořená nevládními organizacemi. Je to jen začátek na cestě k přirozenému, organickému stavu."
Nečekaná role postkomunistických stran
Projevy nacionalismu a xenofobie v našem regionu jsou sice podle oxfordského politologa a historika důvodem ke znepokojení, svým rozměrem ale ještě prý nezavdávají příčinu k vyhlášení ,nejvyššího stupně pohotovosti.' Poněkud nečekaná je podle Ashe významná role, kterou na politické scéně Střední Evropy stále hrají postkomunistické strany.
"V roce 1989 se zdálo, že vliv těchto stran bude po dlouhou dobu marginální. Rychlost, se kterou se ve většině zemí vrátily na výsluní, byla pozoruhodná a překvapivá. Tenhle vývoj je problematický. Vaše země potřebují moderní, liberální sociální demokracii. Postkomunistická genealogie hlavních levicových stran tomu ale stojí v cestě."
"Pokud v čele těchto formací ještě pořád stojí lidé vysoce zkompromitovaní komunistickou minulostí, veřejnost to musí vědět. A jestli je lidé i přesto volí, je to jejich svaté právo. Taková je demokracie. Jestli bylo něčeho napříč Střední Evropu coby doplňku k Sametové revoluci zapotřebí, pak to byly nějaké ,komise pravdy.' V nich se měli lidé veřejně a symbolicky konfrontovat s temnou minulostí a vypořádat se s vlastní politickou a morální zodpovědností," dodává Ash.
