Další milník. Koncentrace CO₂ v atmosféře vzrostla od začátku průmyslové éry o polovinu

Jarní měření nad Tichým oceánem potvrdila rekordní množství skleníkového plynu v ovzduší. Vědci mají ale i dobré zprávy: podle nových studií má klima menší setrvačnost než podle starších odhadů. Případný útlum emisí skleníkových plynů by tak mohl rychleji zvrátit nárůst průměrných teplot.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře vzrostla na rekordních 419 ppm (částic z milionu). Jde o průměr hodnot naměřených v dubnu a v květnu na havajské observatoři Mauna Loa. Ta díky poloze uprostřed Tichého oceánu a ve výšce přes tři tisíce metrů nad mořem nabízí pro vědce mimořádně cenná data.

Koncentrace CO₂ během roku mírně kolísá, nejvyšší bývá právě na jaře. Letošní květen překonal dosavadní měsíční rekord z loňského května o půl procenta. Za posledních deset let vzrostla koncentrace CO₂ o šest procent a od předprůmyslové éry pak už o celou polovinu. Tohoto milníku (417 ppm) v posledních letech dosahovaly krátkodobé extrémy, teď se nad ní poprvé drží tři měsíční průměry po sobě a nakročeno k ní má i celoroční průměr.

Covid rekordně snížil emise skleníkových plynů. ‚Klima to v dlouhodobých cyklech ani nepozná,‘ říká Tolasz

Číst článek

Mezi koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře a jejím zahříváním existuje přímá úměra. Nárůst koncentrace o 10 částic CO₂ na milion vede k oteplení planety o 0,1 stupně.

Týká se to i Česka, kde jen za posledních šedesát let vzrostla roční průměrná teplota o dva stupně Celsia. Vedle toho vědci pozorují i paradox, který označují jako „global weirding“ tedy „zpodivňování“ klimatu. Jde o častější teplotní výkyvy, a to směrem k teplejším i chladnějším teplotám, ale také častější výskyt extrémních projevů počasí.

„Pokud se podíváme na teplotní anomálie za poslední měsíc, uvidíme, že většina světa je teplejší, než je dlouhodobý průměr,“ objasňuje ředitel iniciativy Fakta o klimatu Ondráš Přibyla.

V kontinentální Evropě je ale zároveň v těchto měsících atypicky chladno. „Toto poměrně chladné jaro souvisí s jet streamy (nestabilním prouděním vzduchu v atmosféře, poznatek redakce), které ovlivňují lokální počasí, nikoliv s dlouhodobými změnami klimatu,“ vysvětluje.

Rychlý skok

Ke zvyšování koncentrace CO₂ v atmosféře přispívá zejména spalování fosilních paliv. Viditelný nárůst emisí způsobený lidskou činností pozorujeme od devatenáctého století a průmyslové revoluce. Prudce se zrychlil v posledních dekádách.

Co se bude dít s koncentracemi skleníkových plynů a nárůstem teplot v budoucnu, závisí podle Přibyly na tom, zda se nám podaří trend posledních dvou staletí zvrátit a naplnit některý ze scénářů Pařížské dohody.

V té se téměř všechny státy světa včetně všech velkých znečišťovatelů zavazují udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia ve srovnání s předprůmyslovou érou. V současnosti ale směřujeme k oteplení o dva a půl stupně.

Rychlá fakta

  • Vyšší koncentrace CO2 v atmosféře vedou k silnějšímu skleníkovému efektu. Tepelné záření, které by jinak planeta Země vyzářila do vesmíru, skleníkové plyny pohlcují a vracejí zpět k povrchu. Země se proto otepluje.

  • Od průmyslové revoluce narostly teploty vzduchu v průměru o 1,2 °C, většinu tepla pohltila voda v oceánech. Její teplota ale také dlouhodobě narůstá.

  • Změna klimatu vede k častějším extrémním jevům, jako jsou vlny veder, silnější hurikány, závažnější a delší suchá období, ale silnější deště a povodně.

    Zdroj: Fakta o Klimatu

„Abychom se dostali k emisnímu scénáři zajišťujícímu oteplení pod dva stupně, museli bychom mezi lety 2020 až 2035 snížit roční emise na polovinu. To by vyžadovalo velké úsilí,“ říká Přibyla. 

V rozvinutých zemích se emise daří snižovat, podle Přibyly ale stále ne tempem, které by bylo potřeba. „Rozvinuté země si dávají cíle, které reflektují vážnost celé situace, ale zatím se nám nedaří je naplňovat. Naopak státy jako Indie nebo Nigérie závazky nemají a vzhledem k tomu, že jsou rozvojové, nechtějí chudnout,“ podotýká.

K úplnému zastavení dalšího nárůstu průměrných teplot je přitom nutné dosáhnout klimatické neutrality, tedy zcela zastavit vypouštění skleníkových plynů do atmosféry. A na efekt pak ještě nějakou dobu čekat. Zatímco dříve klimatologové odhadovali, že by se změny projevily v horizontu 30 až 50 let, nové studie naznačují, že má klima setrvačnost kratší, zhruba deset let.

„To je dobrá zpráva. Nehrajeme tady na to, že dosáhneme nulových emisí a až dvě generace po nás poznají rozdíl. Je to snížení bezmoci. Není to tak beznadějné,“ uzavírá Přibyla.

Nela Krawiecová, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme