Ozbrojené síly a bojová technika Afghánistánu
Zdroj: www.army.cz V posledních dnech se v médiích často hovoří o ozbrojených silách Afghánistánu, o jejich přípravách na možný úder v souvislosti s nedávným teroristickým útokem na USA. Američané dali všem jasně najevo své odhodlání potrestat viníka. Uvádí se, že afghánská armáda přesunuje těžkou bojovou techniku a zaujímá pozice na hranicích s Pákistánem. Vše nasvědčuje tomu, že se schyluje k dalšímu ozbrojenému konfliktu. Na základě mnoha důkazů cesta vede k afghánskému Talibanu, konkrétně k U. bin Ladinovi. V této souvislosti jsem si uvědomil, jak málo informací o síle a bojových schopnostech afghánské armády má veřejnost k dispozici. Jak je vlastně tato armáda silná? Jak je vybudována a jak moderní má techniku? Tento článek má na základě dostupných veřejných materiálů v hlavních rysech objasnit její charakteristické rysy a zejména výzbroj a bojovou techniku, kterou může v případném konfliktu použít. Nutno poznamenat, že údajeo početních stavech příslušníků, konkrétních typech a počtech, jsou po letech bojů dost nepřesné a proto mohou posloužit pouze k vytvoření názorů na afghánské ozbrojené síly a jejich možnosti, nikoliv k jejich analýze.
Důležitým údajem je výše výdajů na obranu, která například v roce 2000 dosahovala 250 mil. USD. Veřejné zdroje uvádějí, že afghánské ozbrojené síly čítají více než 150 000 vyzbrojených vojáků v činné službě, přičemž příslušníků Talibanu je 45 000. V roce 1992 měly ve své výzbroji 190 bojových letounů a přibližně 80 bojových vrtulníků. Předpokládá se, že většina z nich je dodnes používána. Taliban koncem roku 2000 vlastnil asi 6 letounů Su-22 a 20 letounů MiG-21 ruské výroby, 4 kompletně vyzbrojených cvičných bojových letounů L-39 české výroby a 26 bojových vrtulníků, převážně typu Mi-8 a Mi-17. Charakteristickým znakem jsou relativně vysoká mobilnost a přepravní kapacita, kterou zajišťuje 24 velkých dopravních letounů Antonov několika typů.
Teoreticky jsou afghánské ozbrojené síly, postavené na klasickém divizním a brigádním typu, centrálně řízeny ministrem obrany Mullahem Obeidullahem a náčelníkem generálního štábu Mullahem Mohammadem Hasanem, přičemž všechna hlavní velitelství jsou v Kábulu. Uvádí se, že hlavní váha účinného velení spočívá na jednotlivých velitelích na taktickém stupni, přičemž všechny jednotky nesou určitý stupeň samostatnosti. V žádném případě se tedy nejedná o jednotný a přísně organizovaný celek. Tím se i podstatně snižuje celková síla a bojeschopnost ozbrojených sil. Samotná pěchotní vojska Talibanu jsou řízena sice decentralizovaně na záhadném principu velení velitelů konkrétních provincií, ale zato relativně vysoce pohyblivá a schopná operativní vzdušné přepravy na libovolné místo určení. Údajně vlastní asi 650 bojových tanků a obrněných vozidel různých typů, přičemž 250 z nich bylo během bojů v severním Afghánistánu v létě a na podzim roku 1998 ukořistěno cizím armádám. Odhaduje se, že přibližně 200 bojových tanků T-54/55 a T-62 je v technickém stavu, umožňujícím plné bojové nasazení.
Výzbroj a bojová technika je převážně ruské výroby, i když v omezené míře byla dovezena i bojová technika a zbraně západní výroby. Hlavní výzbrojí obrněných jednotek pozemního vojska jsou tanky od nejstarších typů T-34/85 až po novější T-54, T-55, T-62 a PT-76. Ale disponuje i průzkumnými vozidly BDRM-2 a obrněnými vozidly BTR-40, -50, -60, -70, -80, BTR-152 a bojovými vozidly pěchoty BMP-1 a BMP-2. Základní výzbrojí dělostřelectva je 100 až 150 kanónových houfnic, kanónů a děl ráží 76 až 120 mm v klasickém i tzv. horském uspořádání a houfnice např. D-20, MRL, BM-21, BM-13-16, BM-13-17 a BM-22 ráže 122 až 220 mm v klasickém provedení.
Samozřejmostí jsou ruční palné pěchotní zbraně od pistolí ráže 7,65 mm až po automatické zbraně a samopaly (AK-47, SKS ad.), minomety M37 ráže 82 mm, M-38 ráže 107 mm a M1943 ráže 120/160 mm, granátomety ráže 30 mm, až po protitankové zbraně SPG-9 ráže 73 mm, RCLB-10 a protitankové řízené střely Snapper. Páteří vojenského letectva jsou nadzvukové stíhací víceúčelové letouny MiG-21 a stíhací bombardovací letouny Su-22, letouny L-39 jsou využívány hlavně k leteckému výcviku. Ve výzbroji protivzdušné obrany jsou zejména protiletadlové raketové systémy blízkého dosahu SA-13 Gopher, moderní přenosné a velmi účinné PLŘS SA-7 Grail a široká škála hlavňových prostředků od čtyřhlavňových kulometů ráže 12,7 mm až po kanóny ráže 100 mm, vybavené radarem řízení palby Fire Can. K obávaným zbraním patří mimo jiné i mobilní protiletadlový systém ZSU-23-4 s čtyřhlavňovým kanónem ráže 23 mm.
Afghánská armáda vlastní i účinné a velice obávané zbraně balistické rakety. Ve výzbroji má 10 taktických mobilních odpalovacích zařízení balistických raket krátkého dosahu Frog-7 včetně přepravních vozidel a příslušenství a 25 až 30 balistických raket středního dosahu SS-1 SCUD-B, ale pouze 2 až 4 mobilní odpalovací zařízení na podvozku těžkého nákladního automobilu MAZ-543. Jejich maximální dosah je 280 km. Co není známo, je počet a druh bojových hlavic těchto raket. O konvenčních hlavicích pochyby nejsou, problémem jsou chemické a biologické hlavice, o kterých nejsou žádné dostupné informace. Jaderné hlavice údajně k dispozici nemá. Stálé základny jsou dislokovány severně nedaleko Kábulu, ale nedávno byly vyvedeny do bojových prostorů na hranici s Pákistánem.
Za zmínku stojí logistické zabezpečení. Afghánistán sice má na svém území některé zbrojní firmy, zajišťující zásobování armády municí a náhradními díly bojové techniky a zbraní. Většina vojenského materiálu je ale do země pašována zvenčí, či dovážena z mnoha států záhadným způsobem, obvykle načerno.
Celkově lze usuzovat, že ozbrojené síly Afghánistánu jsou relativně zastaralé a neodpovídají nejen soudobým, natož pak perspektivním požadavkům na vedení moderního boje. Infrastruktura, systém velení, řízení a spojení jsou vybudovány na principech, odpovídajících silovému vedení boje. Komunikační systémy jsou na nízké technologické úrovni, málo odolné proti rušení a odposlechu. Podle mého názoru nejvyšší představitelé afghánské armády spoléhají hlavně na pevnou víru příslušníků, jejich odhodlání obětovat své životy ve jménu džihádu a také na velmi dobře vybudovanou podzemní infrastrukturu, perfektní znalost místního terénu a spolehlivé úkryty, umožňující dokonalou ochranu živé síly a části bojové techniky před přesnými americkými zbraněmi.
Zdroje: FAS, Army Technology, Jane´s World Armies Directory.
