Palestinci se pokusí vytvořit vládu s protiizraelským Hamásem
Palestinci se dnes znovu pokusí urovnat spor, který už čtyři roky rozděluje jejich vedení. V Káhiře má jednat Západem podporovaný prezident Mahmúd Abbás a vůdce protiizraelského Hamásu Chálid Mišal. Hlavním bodem rozhovorů má být vytvoření společné přechodné vlády a příprava parlamentních i prezidentských voleb.
Pokud se naplní požadavky Hamásu, v příští vládě už nebude dosavadní premiér Salám Fajjád. Prezident Abbás tohoto finančníka dlouho prosazoval jako záruku dobrých vztahů se Západem. Nedávno ale sám Fajjád prohlásil, že pokud by měl stát v cestě společné vládě, nebude na žádné funkci trvat.
Zatím není jasné, jestli se tentokrát podaří vnitropalestinskou roztržku opravdu zacelit. Ze zahraničí už ale přicházejí varování kvůli protiizraelské politice Hamásu. Izrael, ale také Evropská unie varují: má-li pro ně být nová vláda partnerem, musí Hamás své postoje změnit. Představitelé islamistů to ale odmítají.
Zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu Milan Slezák o jednání Fatahu s Hamásem
„Pokud se dohodnou na vládě národní jednoty, tak to bude předpokládat kompromisy z obou stran, a zatímco Palestinci, kteří stojí za Mahmúdem Abbásem, který je mezinárodně uznáván jako představitel palestinského lidu, tvrdí, že budou dodržovat předchozí dohody, které právě předpokládají mírová jednání mezi Izraelem a mezi Palestinci, tak Hamás na nic takového přistoupit nechce,“ potvrzuje zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu Milan Slezák.
Podle něj je tedy obtížné určit, jak se případné usmíření Palestinců promítne do snah o obnovu blízkovýchodního mírového procesu. Abbás by totiž musel Hamásu v některých bodech ustoupit, to by ale nebyla dobrá výchozí pozice pro jednání.
Vládu raději z odborníků
„Minulý měsíc řekl předseda Abbás něco naprosto úžasného, co ještě nikdy žádný Palestinec ve vysoké funkci neřekl, že Palestinci a Arabové propásli příležitost v roce 1948. Že to byla chyba, že tehdy nepřistoupili na mírový plán OSN, který předpokládal dělení Palestiny. Takže ten palestinský stát už tady mohl být dávno,“ uvádí Slezák příklad.
Jak Hamás, tak Abbásův Fatah by chtěly sestavit společnou vládu ne z politických osobností, ale spíše z odborníků, kteří by nevadili ani jedné straně.
Současný premiér Fajjád Hamásu nevyhovuje, protože je – ač nestraník – spojován s Fatahem. Hamás by ovšem chtěl do funkce premiéra nominovat vlastního člověka.
„A to se zase nesmíme divit na druhou stranu, protože v prvních a posledních svobodných palestinských volbách, které byly v roce 2006, vyhrál právě Hamás. Takže nominálně by na to opravdu měl právo,“ dodává Slezák.
Dohodnout se na společné pozici se obě palestinské frakce snažily v minulosti už několikrát, jednání ovšem vždy ztroskotala.
Podle Slezáka se o současná jednání zasloužila především moc palestinského lidu, který při demonstracích v rámci arabského jara vznesl požadavek, aby byla znovu obnovena palestinská jednota a aby Fatah i Hamás zapomněly na mnohaleté spory.
