Palestinci si připomínají výročí smrti Jásira Arafata

Právě uběhl rok od smrti bývalého palestinského prezidenta Jásira Arafata. Jak dnes žijí Palestinci v uprchlických táborech? Mají nového vůdce, kterého by uznávali stejně jako Arafata? Na to vše se pokusil odpovědět ve své reportáži zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě Jaromír Janev přímo v uprclickém táboře Wahadát nedaleko Jordánského Ammánu.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jásir Arafat

Jásir Arafat | Zdroj: AFP

Palestinské uprchlické tábory, ať jsou kdekoli, mi připadají ještě arabštější než arabská města. V uprchlickém táboře Wahadát je vidět, že tady nepracoval žádný architekt, že tady všechny domy a objekty vznikaly živelně na místech, kde byly v roce 1948 nejprve stany pro palestinské uprchlíky.

Jordánsko se k Palestincům zachovalo přátelsky i přes všechna úskalí jejich vzájemných vztahů a snažilo se jim poskytnout nový domov. Většina Palestinců si toho váží, ale za skutečná domov to nepovažuje. Za ten považují Palestinu. Obce Ramla, Hebron a další, odkud přišli buď oni sami, nebo jejich rodiče.

Všichni si schovávají klíče a dokumenty od tehdejších domů, které už většinou neexistují. Myslí si, že mají nového palestinského vůdce? "Ne, nemáme žádného vůdce, všichni myslí jen na své zájmy a ti , kteří jsou tam teď, zavinili smrti prezidenta Arafata,". řekl mi Muhammad Ibráhím asi čtyřicetiletý obyvatel tábora.

Ptal jsem se dlouho, mnoha lidí všichni odpovídali stejně. Čím mladší Palestinci, tím neochotněji odpovídali. Nejprve odmítali úplně Až když jsem dal dál mikrofon. Bojí se, aby si někdo nevysvětlit jejich odpovědi tak, že by jim pak bránil v práci nebo v dalším pobytu v Jordánsku. "Myslím si, že všichni myslí jen na sebe, proto jsem Ti nechtěl odpovídat." Otázky a odpovědi se snažil převést namísto toho na posezení u čaje.

Obvykle to vítám, ale teď jsem viděl, že by to bylo zbytečné. Ptal jsem se na palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Jediný který částečně ocenil jeho práci byl asi šedesátiletý Muhammad. "Mahmúd Abbás se snaží, snaží. Snaží se Palestince na palestinských zemích sjednotit a dát jim naději. To Jásir Arafat byl naše světlo, ozařoval nás, sjednocoval nás a sjednocoval nás."

A jak vzpomínají na Arafata? Bez výjimky jako na svého vůdce. Například osmdadvacetiuletý Džuma: "Jásot Rafat a dost. To byl jediný opravdový vůdce a prezident a udělal toho pro nás moc. A nemyslel na sebe." Když jsem se zeptal na údajné miliony dolarů, které snad měl Arafat převést pro svou rodinu a pro svou manželku Suhu, slyšel jsem všude zápornou odpověď.

"Jásir Arafat žil pro nás, pro palestinský národ. Žil skromně a pro věc národa, proto za to zaplatil svým životem." Palestinci v táboře Wahdát v jordánském Ammánu žijí. Ale rádi by se vrátili do své vlasti za kterou považují Palestinu. Cítím z nich beznaděj.

Jaromír Janev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme