Palestinský student se díky ČRo dostal na mezinárodní konferenci
Na konci května Český rozhlas přinesl reportáž blízkovýchodního zpravodaje o nadějném palestinském studentovi Rifa'atovi, který chtěl do České republiky na mezinárodní konferenci mladých leaderů. Ač měl pozvání od organizátorů konference a úředníci české ambasády v Tel Avivu byli ochotní, nedařilo se studentovi získat víza, protože izraelské úřady mu stále házely klacky pod nohy. Rifa'at se nakonec do Prahy dostal. Peripetie, které musel podstoupit byly ale obrovské.
Představte si byrokratický kolotoč podobný legendární Hlavě 22. Nutně potřebujete od úředníka dokument. Ale než vás k němu jiný úředník pustí, chce po vás právě ten dokument, který sháníte. Zdá se vám to absurdní? Palestinský student Rifa'at se přesně v takovém bludném kruhu točil několik měsíců. Izraelští úředníci ho nechtěli z pásma Gazy pustit na český zastupitelský úřad v Tel Avivu nebo Ramalláhu žádat o vízum, dokud jim neukáže to vízum, o které jel teprve žádat.
Reportáž Ondřeje Boudy o šťastném konci anabáze palestinského studenta na mezinárodní konferenci
Navzdory úřednímu šimlovi, na kterého by mohly být hrdí i v Kocourkově, se Rifa'at do Prahy nakonec dostal.
„Nejdůležitější asi byla reportáž vašeho blízkovýchodního zpravodaje, který nejenže rozšířil můj příběh do světa, ale také kladl nepříjemné otázky na ambasádě v Tel Avivu. Především díky tomu nakonec ambasáda svolila, že jsem se pro víza nemusel dostavit osobně,“ říká Rifa'at.
To není nic zas tak neobvyklého. Britské velvyslanectví dělá vízové pohovory s lidmi v Gaze prostřednictvím videokonference. Také Američanům stačí telefonické řízení, i když je velmi důkladné. Některé ambasády zase vyšlou úředníka, který přijede udělat s palestinským žadatelem interview na hranici mezi Izraelem a Gazou.
Ani s vízem, ale neměl Rifa'at vyhráno:
„Znám lidi v Gaze, kteří se dostali na dobré vysoké školy v Evropě nebo Americe. Mají víza, stipendia, prostě všechno, ale stejně je z pásma Gazy nepustí. A jediné zdůvodnění, které dostali od izraelských úřadů, je: To je tajné.“
Pomohl i Facebook
Rifa'at nakonec díky jedné izraelské humanitární organizaci i s pomocí českého velvyslance v Egyptě vycestoval do České republiky přes Káhiru. Na konferenci zjistil, že se stal malou celebritou.
„Každý tady zná můj příběh. Založili totiž skupinu na Facebooku s názvem ‚Osvoboďte Rifa'ata‘. Většina účastníků konference se k ní přidala. A teď tu ke mně chodí a říkají: ‚Jé, to jsi ty. Ty jsi Rifa'at. Ja jsem tě podporoval',“ vypráví Rifa'at.
Rifa'atovi se jeho sen splnil. Ale ředitelka konference Marina Puzdrová říká, že mnoho dalších s podobným příběhem jako on muselo zůstat doma.
Paradoxně má konference za cíl podporovat mezinárodní porozumění, přitom právě studenti z problémových zemí, pro které by měla účast největší přínos, mají největší problémy se jí zúčastnit. Ne kvůli studijním výsledkům, ale kvůli vládám, které mají plno krásných řečí, ale skutek utekl.
„Bohužel se s těmito absurdnostmi potýkáme při naší každodenní práci. Hodně lidí z různých států sice říká, jak je to důležité, ale neudělají pro to nic,“ stýská si Marina Puzdrová.
Že by se přístup úředníků měl změnit si myslí i Rifa'at: „Dokud bude trvat blokáda, tak bude pokračovat i ozbrojený odpor. Ne proto, že by lidé byli nějak extra násilničtí. Ale proto že jim nic jiného nezbývá. Jsou zoufalí a vlastně ani neví, že to jde jinak a lépe. Nejlepší by bylo umožnit mladým lidem podívat se do světa. To jsou ještě tvární a uvidí, že i na té druhé straně barikády stojí normální lidé. Zaručte lidem základní práva a potřeby, dejte jim vzdělání a mír už bude logicky následovat sám.“
