Pan-arabskou revoluci šíří nová média, režimy na ně nemůžou
Události v Libyi a dalších severoafrických a blízkovýchodních zemích dominují zpravodajství v posledních týdnech. Dochází přitom k paradoxní situaci. Přímo v Libyi nejsou prakticky žádní západní novináři. Vstup do země je tak komplikovaný a situace na místě tak nebezpečná, že žádná mediální organizace neriskuje životy svých lidí. Přesto v televizi vidíme a v rozhlase slyšíme i autentické záběry. Hlavně díky tomu, že události zaznamenávají lidé v ulicích, často na mobilní telefony. Záběry se pak přes internet dostávají do světa.
Omezení pohybu novinářů supluje často pouliční amatérské zpravodajství, lidé natáčejí záběry třeba na mobilní telefony, pak je nahrávají na internet a odtud z nich čerpají velká média.
Například v Libyi v těchto dnech téměř nepůsobí zahraniční zpravodajové velkých televizních, rozhlasových nebo tiskových společností. Tyto ale pak zdrojují to, že například lidé z té a té křižovatky v tom a tom městě nám hlásí…
Obtížnost práce zástupců tradičních médií v ‚revolucemi‘ zachvácených zemích potvrzují i blízkovýchodní zpravodaj ČRo Břetislav Tureček a redaktorka časopisu Respekt Kateřina Šafaříková, kteří oba pobývali v Egyptě ve dnech útoků na režim tehdejšího prezidenta Husní Mubaraka.
O nových médiích jako pomocnících revolucí ve večerních Ozvěnách dne ČRo 1 Radiožurnálu
Zahraniční novináři a vůbec cizinci jsou častým terčem útoků domácího obyvatelstva. „Sami jsme se stali terčem bojůvek a zločinců, kteří řádili v ulicích. Pracovat se ale dalo. Revoluce byla mediálně pokryta velmi dobře,“ hodnotí Tureček.
„Bylo těžké rozlišit, kdo je kdo, odlišit pořádkové služby od protestujících. Nemůžete se dostat mimo hotel, nemůžete opustit svoji ulici,“ popisuje překážky své práce Šafaříková.
Lidé budou před úřady vždy napřed
„Protestující se organizovali na sociálních sítích. S nadsázkou by bez sociálních sítí žádná revoluce nevznikla. Dokáže zorganizovat velké masy lidí a relativně anonymně,“ přidává postřeh o příspěvku nových médií zpravodajství z neklidných oblastí Šafaříková. Podle ní také jistá anonymita dodává lidem odvahu, zároveň například na sociálních sítích vidíte kolik lidí je stejně 'odvážných' jako vy.
Podle obou reportérů bylo zajímavé vidět, jak úřady na amatérské reportáže lidí z ulice reagují. „V Bahrajnu nebo v Íránu to bylo složitější. Tajné a pořádkové služby se postaraly o to, aby se materiály ven nedostaly. V Egyptě to bylo volnější,“ srovnává Tureček.
V Sýrii například v době nepokojů úřady lidem nebránily užívat nová média internet ani sociální sítě. To je dvojsečné, domnívá se Tureček. „Na jednu stranu se to může zdát jako liberální krok, naopak to ale lze vnímat jako chytrý krok k lepšímu monitorování,“ dodává.
„Internet je dnes všude, místy je sice pomalý nebo nestabilní. I když úřady odstřihnou lidi od internetu objeví se nějaká cesta jak to obejít,“ uzavírá Tureček.
