Pět let po arabském jaru je v Tunisku svoboda, ale také větší chudoba než před revolucí
Přesně pět let uplynulo od prvního záblesku takzvaného arabského jara. V tuniském městě Sídí Búzíd se v roce 2010 upálil mladý Muhammad Búazízí. V zemi se podařilo svrhnout dosavadní vládu, protesty se pak přelily do dalších arabských zemí. Tunisané si skutečně vydobyli svobodu, ekonomicky se ale zemi příliš nedaří.
K zoufalému protestu dovedla Muhammada Búazízího úřední šikana. Při pouličním prodeji zeleniny mu policisté zničili zboží, do kterého investoval své poslední peníze.
Búazízí zemřel na následky popálení 4. ledna 2011. Protesty na jeho podporu se ale rozšířily po celé zemi. Armáda se nakonec přidala na stranu protestujících.
Zahraniční zpravodaj ČRo Štěpán Macháček a odborník na Blízký východ Břetislav Tureček v Českém rozhlasu Plus mluvili o důsledcích arabského jara pro Tunisko a další arabské země
Dlouholetý prezident Zajn al-Ábidín Bin Alí prchl ze země, azyl dostal v Saúdské Arábii. Převrat inspiroval další arabské národy. Začaly protesty v Egyptě, Jemenu a Lybii a v Sýrii.
Tunisané se teď těší svobodě projevu. Lidé se nebojí mluvit o čemkoliv, v tisku se píše bez omezení, což je v dnešním arabském světě výjimkou.
V mnoha zemích se totiž po arabském jaru dostaly k moci ještě horší režimy než před ním. „Což je případ Egypta, kde po demokratickém roce přišel vojenský režim, který je ještě horší, než byl ten Mubárakův,“ říká odborník na Blízký východ Břetislav Tureček.
„Příležitostí, které arabské jaro přineslo, nevyužili jen lidé v ulicích, nově zakládané politické strany a tak dále, ale i radikální islamistické skupiny, které kromě politických nástrojů používají násilí a teror,“ připomíná Tureček.
Politici v Tunisku naopak ukázali smysl pro kompromis. I díky němu získalo sdružení tuniský kvartet pro národní dialog Nobelovu cenu míru. Země má demokraticky zvolenou hlavu státu i parlament.
Nobelovu cenu za mír získal takzvaný tuniský kvartet pro národní dialog
Číst článek
Ekonomická situace Tuniska je ale horší než před revolucí a nespokojenost občanů znovu roste. Severní části země a pobřeží se tradičně daří lépe, naopak na jihu a ve vnitrozemí, třeba v Sídí Búzíd, se žije mnohem hůře.
Drogy a extremismus
„O mládež v Sídí Búzíd mám strach. Kluci, kteří 20 let studovali, jsou bez práce, začínají zapomínat svou specializaci. Někteří se snaží odejít,“ říká Nádží Hafsáví, podnikatel ze Sídí Búzíd.
„Mnozí z těch, kdo zůstávají, se zapletou do pašování, začnou brát drogy anebo se nechají naverbovat islámskými extremisty,“ varuje Hafsáví.
Na jihu země už se letos dokonce znovu protestovalo kvůli zavírání fosfátových dolů. Nespokojenost obyvatel je tam vysoká.
Tunisku se také nedaří přilákat potřebné investice. Země navíc letos zažila dva velké teroristické útoky na turistické cíle, pilíře tuniské ekonomiky.
