Po 90 letech se českoslovenští legionáři dočkali památníku v Jekatěrinburgu

V ruském Jekatěrinburgu bude ode dneška připomínat osud československých legionářů nový památník. Odbojová legionářská armáda, která jen v Rusku čítala na 50.000 vojáků, sehrála za první světové války důležitou roli při vzniku samostatné Československé republiky. Právě Jekatěrinburg je přitom místem odpočinku pro největší počet československých vojáků, pochovaných mimo území České republiky.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

pomník československým legionářům v Jekatěrinburku | Foto: ČTK

Antonín Chvalina, Josef Kolář, nebo Karel Miller - tito českoslovenští legionáři a další více než tři stovky jejich kolegů, kteří do Ruska přijeli také bojovat za svobodnou československou vlast, mají nyní po 90. letech na Michajlovském hřbitově v Jekatěrinburgu konečně důstojný památník.

"Výročí devadesáti let od vzniku Československa je právě ten moment, kdy by měl být tento památník odhalen. Všichni víme, proč přešli jako dobrovolníci na stranu ruského vojska, a všichni víme, že hlavním jejich motivem bylo vyvázat se z rakousko-uherské monarchie a vznik samostatného Československa," říká generální konzul České republiky v Jekatěrinburgu Miroslav Rameš.

Nad příběhem legionářů v Rusku plném hrdinství, ale i bolesti, zrady a zoufalství, se dodnes tají dech. Jekatěrinburg byl jen jednou z mnoha zastávek jejich dlouhé anabáze, ovšem o to důležitější. Právě tady sídlilo kromě jiného i ruské oddělení Československé národní rady. Devadesát let nicméně téměř všechny stopy spolehlivě vymazalo. Komunistický režim považoval Čechoslováky, kteří v roce 1918 až 1920 bojovali na straně ruské Bílé armády proti bolševikům, za nepřátele státu.

I mezi Rusy se ale objevují první nadšenci, kteří mají odvahu a vůli donedávna "vygumované" dějiny rozkrývat. "Zajímám se o historii občanské války na Urale a Češi jsou její nedílnou součástí. Ti lidé byli ochotni položit život za svou svobodu, za svobodu Československa, ale i Ruska. Proto nesmíme jejich příběh zapomenout," připomíná amatérský historik Alexandr Kručinin.

Strastiplná anabáze, během níž legionářské jednotky získaly pod kontrolu celou transsibiřskou magistrálu, skončila až v roce 1920 odjezdem z Vladivostoku. A ještě notnou chvíli potrvá, než se znovu dostane do povědomí ruské veřejnosti, myslí si historik z Jekatěrinburské univerzity Nikolaj Dmitrijev.

"Pro lidi je to stále složité téma, komunistický režim Čechoslováky líčil léta jako běločechy, kteří bojovali s bílou armádou proti bolševikům. Čechoslováci ale bělogvardějského admirála Kolčaka nijak v lásce neměli, chtěli se především dostat zpět do své vlasti. Ještě to potrvá, než si tu lidé poskládají dohromady, co se dělo," soudí historik Dmitrijev, který podle svých slov doufá, že k tomu, aby se tak stalo co nejdříve, pomůže i nový mramorový památník.

Lenka Kabrhelová, Martin Hromádka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme