Po celém Německu vznikají občanské iniciativy, které chtějí pomáhat uprchlíkům

V Německu v souvislosti s uprchlickou krizí sílí pravicový extremismus. Útoků na uprchlické ubytovny přibývá, od začátku roku jich bylo více než 340. Německá společnost se proto mobilizuje a snaží se ukázat jiný obraz Německa, takového, které lidem v nouzi umí a chce pomoct. Po celé zemi se hlásí dobrovolníci, kteří chtějí běžencům pomáhat.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Uvítání čeká na uprchlíky na nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem | Zdroj: Reuters

Yasmin Kassa sedí u stolu v centru Berlína. Učí němčinu. Naproti ní sedí Ahad, třicetiletý Syřan.

"Němčina je těžká, ale jsou tam nějaké podobnosti s arabštinou. Každý cizí jazyk je ze začátku těžký, ale německy se určitě naučím."

Přehrát

00:00 / 00:00

V 'jazykové kavárně' pro uprchlíky natáčel reportér Pavel Polák

Ahad už pomalu začíná časovat základní slovesa a zvyká si na der die das. Doma v Homsu vystudoval zemědělství, ze země utekl letos na jaře, protože nechtěl narukovat do Assadovy armády.

"Výuka je intenzivní, zatím máme každý jednoho žáka,“ říká Yasmin. U stejného stolu se němčinu učí další čtyři uprchlíci. U každého sedí dobrovolník.

"Podle mě je důležité, aby uprchlíci mohli opustit prostředí ubytoven, potkat se s jinými lidmi a něco se naučit," je přesvědčena Yasmin.

Proto se před měsícem rozhodla s dalšími kamarády rozjet tuto "jazykovou kavárnu". Sehnala místnost a v ní se scházejí jednou týdně na dvě hodiny. Lidí, kteří chtějí ve volném čase pomáhat, mluvit s uprchlíky a učit je němčinu, se hlásí víc než dost.

"Ano, máme docela nátřesk. Musíme vymyslet, jak v ubytovnách oslovit ještě víc uprchlíků, aby k nám chodili. Kdo k nám jednou přijde, pak chodí už pravidelně."

Uprchlík s portrétem německé kancléřky Angely Merkelová po příjezdu na nádraží v Mnichově | Foto: Reuters

Yasmín se s přáteli a dalšími dobrovolníky snaží, aby se uprchlíci v Německu cítili dobře.

"Německo je úžasná země. Jsem šťastný, že tu jsem. Když chodím po ulici, stále si připadám jako ve snu a musím se přesvědčovat, že jsem vzhůru," říká Ahad.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme