Po pěti letech končí český provinční rekonstrukční tým v afghánském Lógaru
Po pěti letech působení v afghánském Lógaru dnes končí český provinční rekonstrukční tým (PRT). Ten měl za úkol pomáhat civilnímu obyvatelstvu země a od roku 2008 úspěšně realizoval celou řadu projektů.
Nové školy a nemocnice, rekonstrukce budov poničených válkou, stavba přehrad, podpora zemědělců od včelařů až po mlékaře nebo dokonce pomoc začínajícím afghánským rádiím.
To jsou jen některé z desítek projektů, které zůstanou po civilní části českého týmu. Vojáci pak pomáhali s výcvikem afghánské armády a policie, aby tamní úřady mohly převzít kontrolu nad vlastní zemí.
Vladislav Günther, programový manažer projektu PRT na ministerstvu zahraničí, v Ranním interview Radiožurnálu
„Měli jsme tři základní priority. Jedna byla podpora vlády, vládní infrastruktury, na druhé straně nastartování ekonomického rozvoje provincie. Vzhledem k tomu, že provincie je z našeho pohledu relativně zaostalá, tak je potřeba začít nejdrobnějšími věcmi, mezi které patří třeba včelaři,“ upřesnil programový manažer projektu PRT na ministerstvu zahraničí Vladislav Günther.
Při průzkumu během rekonstrukce přehrady se totiž přišlo na to, že místní se včelařství věnují a na trhu by byl o med zájem. Proto mimo jiné tým pořádal školení pro včelaře, ale také pomohl postavit a rozjet jedno včelařské družstvo s moderním vybavením.
Český Provinční rekonstrukční tým byl součástí mise NATO ISAF. V rámci ní za přibližně 250 projektů utratila Česká republika asi 300 milionů. „Finální účet nám ukáže nejbližší budoucnost. Uvidíme, co se v Lógaru a v Afghánistánu stane poté, co takhle koncentrované úsilí odejde,“ podotkl Günther.
Afghánci jsou podle něj nyní schopni se o sebe postarat sami jen velmi omezeně. „Díky nám získali řadu nějakých dovedností, ale země pořád není schopna zejména generovat vlastní zdroje na to, aby se sama spravovala. Ale my tímto neodcházíme z Afghánistánu, pouze měníme formu účasti,“ dodal Günther.
Česká armáda v Afghánistánu zajišťovala také bezpečnost nejen českých občanů. Při plnění úkolů v Lógaru jeden voják zahynul, další byli naštěstí pouze zranění.
V Afghánistánu řádí válka prakticky už 40 let bez přestávky. Ať už občanská, náboženská nebo sovětská a americká invaze. V zemi tak chybí základní infrastruktura a hlavní starost lidí je přežít. A třeba po sklizni obilí z Pákistánu přijdou kupci a od afghánských zemědělců odkoupí všechno obilí.
A jak vnímají samotní Afghánci českou pomoc? „Obyčejní lidé, se kterými jsem se v Afghánistánu bavil, byli velmi vděční. Ať už za školu pro své děti nebo za nemocnici, která pomohla nějakému příbuznému. Případně za cokoliv dalšího,“ dodal redaktor Ondřej Bouda.
