Pobřeží Japonska se pomalu vzpamatovává. Lidem bez domova pomáhají i Češi
Japonské pobřeží zničené ničivým zemětřesením a vlnou tsunami je z větší části vyčištěné. Život se ale do zasažených oblastí vrací jen pomalu. Lidé, které přírodní tragédie vyhnala z jejich domovů, se navíc často odmítají vrátit a budoucnost spojují s bezpečnějším místem, tedy co nejdále od oceánu.
„Tady bydlelo asi osmdesát rodin. Jejich život ale navždy změnila vlna tsunami, která v těchto místech dosahovala výšky dvou metrů,“ ukazuje postarší žena na řadové domky v obci Jamamoto, které od letošního března zejí prázdnotou.
Všude se nacházejí jen zbytky kdysi šťastných domácností. Rozbité televize i s ovladači, zničené kusy nábytku smíchané se šatstvem, v rohu pohozená plyšová hračka. Většina z trosek, které doslova zamořily stovky kilometrů pobřeží, jsou ale odklizené a ti, co přežili, se přestěhovali dále do vnitrozemí, do montovaných domků.
„Přišli jsme sem v polovině května, takže tu žijeme už pět měsíců. K dispozici máme prakticky vše, co potřebujeme, ale život v našem rodišti, v místech, odkud pocházíme, nám to prostě nemůže nahradit,“ říká paní Saito, jedna z obyvatelek přízemních stavení postavených humanitárními organizacemi.
„Konstrukce domů byly financovány japonskou vládou. Adra Česká republika financovala vybavení bytů. To znamená hygienické potřeby, kuchyňské nádobí, také ložní prádlo a matrace,“ vypočítává ředitel společnosti Adra Jan Bára.
Společnost Adra na pomoc postiženým oblastem vybrala 18,5 milionu korun. 15 milionů šlo na vybavení domácností, další prostředky třeba i na jízdní kola.
Domky, každý o rozloze 36 metrů čtverečních, vypadají, jako by tu stály odjakživa. Mezi nimi se suší prádlo, před dveřmi se sluní pes přivázaný k boudě a po chodníčku pobíhají děti. Především dospělí ale na prožité utrpení nemohou zapomenout.
„Moře je opravdu blízko, takže jsem se rozhodla, že nový dům postavíme někde jinde, na bezpečnějším místě,“ má jasno o své budoucnosti paní Saito a podobně uvažují mnozí její dočasní sousedé. Bez pomoci druhých se ovšem stále neobejdou.
„Bohudíky čeští občané věnovali podstatné částky k tomu, aby se to tu obnovilo. Když vidím, že ti lidé mají buňky, které jsou námi zařízené a vybavené, aby v nich mohli delší dobu žít, mám z toho ohromnou radost,“ říká český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
