Pobřeží slonoviny se připravuje na občanskou válku
Už tři měsíce trvá povolební pat na Pobřeží slonoviny. Mezinárodní společenství uznalo za vítěze voleb Alassana Ouattaru. Dosavadní prezident Laurent Gbagbo se ale odmítá vzdát funkce. A stoupenci obou mužů spolu bojují po celé zemi. Podle OSN už je mrtvých přes pět set.
Pobřeží Slonoviny je stále dějištěm krátkých přestřelek, přepadení ze zálohy i celodenních intenzivních bojů. Při zatím posledním incidentu přepadli neznámí útočníci kolonu vojáků věrných Laurentu Gbagbovi. Deset jich zabili, další skončili v nemocnici. Jejich spolubojovníci se pak pomstili a pro změnu stříleli do příznivců Alassana Ouattariho. Na zemi zůstalo ležet šest lidí.
Zatímco Ouattara doufá v intervenci mezinárodních jednotek, stoupenci Gbagba houfně cvičí na další válku. Neví ještě proti komu, ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.
„Máme společný cíl. Milujeme naší zem a nenecháme si ji nikým vzít,“ říká jeden z trénujících mladíků.
„Naši předkové bojovali proti Francouzům a nakonec zvítězili. Když teď přijdou vojáci z Nigérie, zvítězíme. Když dorazí z Beninu, zvítězíme. Už předem vám gratuluji k vítězství,“ hřímá velitel Mladých patriotů a jeho názory rychle přebírají i dobrovolníci.
„Nedovolíme aby někdo roztrhl a zničil naši zemi. Klidně obětujeme své životy, ale cizinci nezískají ani kousek naší země,“ tvrdí.
Ouattara vzbuzuje mezi lidmi nedůvěru
Mezinárodní společenství z velké části podporuje Ouattaru. Ale na Pobřeží slonoviny je to spíš on, kdo mezi lidmi vzbuzuje nedůvěru. Všichni mají v čerstvé paměti krvavou občanskou válku.
Před deseti lety to byl právě Ouattara, kdo vedl povstalce z muslimského severu proti vládním jednotkám. A jak se z válečného zločince mohl tak rychle stát důvěryhodný politik se ptá se mnoho občanů. Zvláště když vyhlásil sám sebe za prezidenta bez posvěcení ústavního soudu.
Zdá se, že politický pat hned tak neskončí. I když Ouattara vkládá velké naděje do další delegace afrických politiků, analytici už v její úspěch moc nevěří. Přece jenom už jde o osmý pokus dostat oba rivaly k jednacímu stolu.
Samotná delegace Africké unie by považovala za úspěch, kdyby dokázala přimět obě strany k dodržování lidských práv. Znásilňování a popravy jsou běžnou součástí dnešního života. Uklidnění situace by asi přivítala i většina občanů Pobřeží slonoviny.
Prudké zvyšování cen
„Takováhle porce dřív stála sedm stovek, dnes patnáct set,“ ukazuje vařící žena na misku masa.
„Na dvojnásobek zdražili i plynové bomby,“ stěžuje si její příbuzná.
Na rostoucí ceny nemají lidé peníze. Nejenže je nebezpečné chodit nakupovat na trh, ale mnoho lidí se neodvažuje ani do práce.
„Náš kamarád bydlel tady hned vedle. Jednoho dne odešel do práce a už se nevrátil. Nikdo nevíme co se s ním stalo,“ popisuje muž, který už dva měsíce nebyl v práci.
Navíc většina továren je stejně zavřená.
„Už jsme unavení. Tohle opravdu není demokracie. Takhle se nedá žít,“ dodává.
Kdy se ale lidé budou moc vrátit k běžnému životu, zatím nikdo netuší.
