Počasí komplikuje život nejen berlínským vozíčkářům

Nejen ulice českých, ale také většinu německých měst pokryla v posledních hodinách vrstva sněhu. Ten spolu se skrytým ledovým podkladem pořádně komplikuje pohyb zdravým lidem a co mají teprve říkat třeba tělesně postižení.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zasněžený chodník

zasněžený chodník | Foto: Jan Rosenauer

Jiří Hošek, zpravodaj Českého rozhlasu v německé metropoli vypozoroval, že alespoň v Berlíně se sníh na chodnících uklízí výrazně méně, než v Česku. Zajímalo ho, jak si se stávající situací dokáží poradit berlínští vozíčkáři.

"Jaksi nikdo nemusí doma umřít jen kvůli tomu, že venku leží sníh," předeslal hned na úvod našeho setkání Peter Gramatzky, jeden z tisíců Berlíňanů upoutaných na invalidní vozík. I když právě za tuto otřepanou frázi mi pan Gramatzky s úsměvem na rtech "vyhuboval"! "Prosím Vás, jaképak upoutání na vozík, vždyť je to ta nejužitečnější věc, co máme!"

"Samozřejmě, sníh nám působí jisté problémy, ale můžeme si v centru sociálních služeb, teď použiju ošklivé slovo "pronajmout" na jistou dobu asistenta. Tento servis někdy organizují sami vozíčkáři, kteří na to dostávají příspěvky z veřejných fondů," vysvětluje mi ve svém bytě v západoberlínské čtvrti Spandau dnes už důchodce pan Gramatzky, který byl několik let prezidentem jednoho z mnoha německých sdružení zdravotně postižených. Mimo jiné pomáhal v německém hlavním městě prosadit stavební předpis, který ukládá snížit vysoké obrubníky - často nepřekonatelnou překážku pro tělesně postižené. Ale vraťme se do zasněžené berlínské reality a podívejme se na asi nejzajímavější možnost dopravní pomoci a to nejen v případě kalamity.

"Existuje dopravní systém pro lidi, kteří jsou trvale upoutáni na lůžko a pro ty na vozíčku. Je to vlastně taková taxislužba pro postižené. Za prvních osm jízd zaplatíte jen 2 eura a 5 centů a je přitom úplně jedno, kam až jedete, pochopitelně tedy jen po Berlíně. Za devátou až šestnáctou jízdu dáte 5 eur a od 17.jízdy pak eur 10. Když prokážete, že jste v tíživé sociální situaci, jsou tarify ještě výhodnější," dodává Peter Gramatzky. Už od dětství mohl chodit jen o berlích a od roku 1996 je na vozíčku. Pochvaluje si, že zdraví lidé jsou v Německu k postiženým vesměs ohleduplní a pozorní. Nehraje přitom prý roli, jestli jste zrovna na Západě nebo v bývalé NDR. Také ve veřejné dopravě se situace výrazně zlepšila.

Bez bariér

"Prakticky všechny městské autobusy tady v Berlíně jsou uzpůsobeny pro potřeby vozíčkářů. U některých se automaticky vyklopí rampa, na kterou pak člověk lehce najede. U jiných se plošina musí vyklápět manuálně, ale s tím většinou pomůže řidič autobusu."

Zhruba 60 procent stanic berlínského metra a S-bahnu má bezbariérový přístup. Přesto ale ještě nemusí mít vozíčkář vyhráno, varuje pan Gramatzky.

"U metra se může stát, že nástupiště a podlaha vagónu nejsou ve stejné výšce. Někdy se vám třeba podaří hladce najet, ale někdy zůstanete takříkajíc "viset"." Podle pana Gramatzkyho je pro vozíčkáře naopak jedna radost cesta vlakem ICE. U regionálních spojů naopak postižení nemají někdy vůbec šanci se do vlaku dostat.

Milan Kopp, Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme