Zpravodaj v Bruselu: Babišovy kauzy vedou k posunu, terčem kritiky jsou nyní v Evropské unii i české úřady

Kauzy českého premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše se ve středu ocitly znovu na půdě Evropského parlamentu. Není to poprvé, kdy europoslanci mluvili o premiérově možném střetu zájmů. Co teď přimělo poslance k tomu, aby na to téma znovu debatovali?
Bezprostředním důvodem je, že Evropská komise koncem dubna publikovala první ze dvou auditních zpráv na svém webu, což je poměrně mimořádné. Ona to standardně u auditů nedělá, ale zdůvodnila to tím, že je tady velký veřejný zájem a tlak – ostatně nejen ze strany europoslanců, ale i evropské ombudsmanky – aby ten audit byl veřejný. Definitivně se tedy potvrdilo, že ty závěry už z prosince roku 2019 jsou konečné. Audit konstatoval střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Mimoto bych řekl, že to je i jistá únava nebo naštvání na straně europoslanců z toho, jak dlouho se už celá ta kauza vleče bez nějakého jednoznačného výsledku. Ze strany europoslanců je to jakýsi pokus o to upozornit na problém a pokusit se popostrčit věci trochu kupředu. Právě k tomu bude sloužit i rezoluce, kterou europoslanci připravují.

O té rezoluci budou poslanci hlasovat v červnu, během své další schůze. O jak zásadní se jedná?
Měl jsem možnost přečíst si předběžný návrh té rezoluce. Ještě se může změnit, jsou tam desítky pozměňovacích návrhů, takže rozhodně ještě není konečný, ale v základu už se asi příliš měnit nebude. Ta rezoluce je dost tvrdá, řekl bych, a to nejen směrem k Andreji Babišovi. Mluví se v ní o Česku jako o zemi, kde existují oligarchické struktury. Je tam výzva směrem k firmě Agrofert, aby okamžitě vrátila 150 milionů korun na dotacích, které podle auditu získala neoprávněně. Ale je poměrně tvrdý i směrem k České republice a k českým úřadům jako takovým, protože podle europoslanců se ukazuje, že prý v Česku nefunguje systém kontrol tak, jak by měl. Europoslanci tam třeba tvrdí, že v Česku existují velmi neprůhledné procesy, které brání tomu, aby tam existovala prevence vzniku a řešení střetu zájmů. Kritika už se tedy netýká zdaleka jen Andreje Babiše, ale i České republiky, a dokonce i Evropské komise – právě kvůli zmiňovaným průtahům.

To je asi kvalitativní posun v hodnocení České republiky a je to i docela silný slovník. Jak se vůbec vyvíjel vztah České republiky Evropské unie za Andreje Babiše? Možná to můžeme i personifikovat položit tu otázku takto: Jak se vyvíjel vztah Andreje Babiše a evropských institucí? Premiér často poukazuje na to, že jsou proti němu instituce v Bruselu zaujaté. Před sedmi lety Andrej Babiš začal v roli ministra financí jezdit do Bruselu. Jak se ten vztah vyvíjel?
Andrej Babiš začal v podstatě jako standardní ministr financí unijního státu. Možná byl trochu nestandardní svojí bohatou jazykovou výbavou, protože, jak známo, tak se plynně domluví anglicky, francouzsky, německy, což není úplně běžné, zvlášť u českých ministrů. Jeho velkým tématem tehdy coby ministra financí bylo přenesení daňové povinnosti, ten tzv. mechanismus reverse charge, který velmi aktivně a angažovaně prosazoval. Já jsem tady tehdy ještě jako zpravodaj nebyl, ale můj předchůdce Filip Nerad mi říkal, že tehdy mezi ministry panovala jistá obava z toho, aby Andreje Babiše nikde nepotkali, protože koho Andrej Babiš potkal, tomu povídal právě o reverse charge a tlačil na ostatní státy, aby ho přijaly, což se tedy nakonec stalo. Ale Česká republika nakonec – tedy poté, co se Andrej Babiš dostal do úřadu vlády jako premiér a ministerstvo financí převzala Alena Schillerová – reverse charge navzdory tomu, že ho protlačila, tak nikdy nespustila. Ale to je úplně jiný příběh. To jsme trochu odbočili. Každopádně byl to úplně běžný ministr financí. Problémy kolem jeho podnikání se tady neobjevily dříve než v roce 2017, což byl v Česku volební rok. Tehdy se to začalo skutečně lámat. Když se v prosinci 2017 stal premiérem a vstoupil na svou první Evropskou radu – do té zasedací místnosti, kde sedí ostatní premiéři unijních států, nebo prezidenti, kancléři – tak v tu chvíli už bylo známo, že má potíže se svým podnikáním, že se rozprostřela debata kolem jeho údajného střetu zájmů. Do té místnosti ostatně vkročil trochu levou nohou. Slyšel jsem ze zákulisních zdrojů, že jeho kolegové si samozřejmě u ostatních států zjistili, kdo Andrej Babiš je. Už tehdy věděli, že má v Česku se svými firmami jisté problémy. No a slyšel jsem, že si o něm tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zjistil, že v České republice o něm prohlašuje, že je to alkoholik, na což si v zákulisí Juncker velmi popuzeně v zákulisí stěžoval. Každopádně ale Andrej Babiš měl v té době ambici dělat velkou evropskou politiku. Chtěl se setkávat s těmi nejvyššími – s Emmanuelem Macronem ve Francii, s Angelou Merkelovou a dalšími. Ale když zjistil, že na té druhé straně stolu možná není až takové nadšení, jaké očekával, tak se postupně, trochu uzavřel do škatulky Visegrádské čtyřky. Tam v podstatě zůstává do dneška, i když samozřejmě naprosto běžně jedná i s ostatními lídry na summitu, ale nedělá tu velkou evropskou politiku, jakou si možná představoval na počátku. To nejzásadnější přišlo v polovině roku 2018, protože tehdy začala platit v Evropské unii nová pravidla pro posuzování střetu zájmů – ta finanční regulace, kolem které se všechno točí. Do Evropské komise přišly první podněty na prověření dotací, které získala firma Agrofert. A tím všechna auditní řízení začala.

A dá se říct, jakou pozici má český premiér na evropské půdě teď?
Řekl bych, že v tuto chvíli je to z pohledu Evropské komise a Evropské rady prostě premiér členské země. Zacházejí s ním s jistou úctou, která premiérovi členského státu náleží. Je normálně zapojen do jednání, dokonce i do vyjednávání o unijním rozpočtu, přestože by si mnozí europoslanci přáli, aby byl z tohoto jednání vyřazen. Dokonce k tomu vyzývali právě kvůli kauzám kolem střetu zájmů, protože říkají, že člověk, jehož – jak on říká – bývalé firmy čerpají dotace z evropského rozpočtu, současně nemůže evropský rozpočet vyjednávat. Podle europoslanců to je jasný střet zájmů. Ale každopádně to tak je, vyjednával víceletý finanční rámec a je zapojen do všech jednání. I když možná pověst Visegrádské čtyřky jeho samotného do jisté míry limituje, limituje ochotu některých dalších premiérů se s ním spojovat. Úplně jinak je tomu v Evropském parlamentu, protože ten je nezávislý na dění v členských státech. Tam se Andrej Babiš v podstatě nemůže ukázat. Vyšlo to najevo v době před volbami do Evropského parlamentu, kdy Andrej Babiš dostal pozvánku, aby stejně jako ostatní premiéři unijních států vystoupil s projevem. Tehdy to odmítl, respektive jeho okolí ho přesvědčilo, že to není dobrý nápad vzhledem k tomu, jak je Evropský parlament názorově naladěn, protože by se z toho stala možná až taková obžaloba Andreje Babiše za jeho problémy.

Takže skutečně do Evropského parlamentu nemůže, tam jsou jeho problémy známé. V Evropském parlamentu panuje, řekl bych, až naštvání na něho, takže tam jeho pozice nikterak dobrá není.

S kontextem, který teď známe, nahlédněme ve středu do Evropského parlamentu a podívejme se na to, jak to slyšení vypadalo. Jaké argumenty tam zaznívaly?
Byla to skutečně velmi tvrdá kritika. O Andreji Babišovi padala slova jako mafián, oligarcha.

Ale ta kritika se přesouvá i k Česku samotnému, jak jsem říkal. Protože začíná převládat dojem, že ani české úřady se s tou situací nedokážou příliš vypořádat.

Kritika zaznívala ze všech velkých frakcí, od Evropské lidové strany, od Sociálních demokratů, od Zelených. Nezaznívala z frakce Obnova Evropy, což je domovská frakce Andreje Babiše, ale nezazněla tam ani obhajoba, až na dva hlasy členů hnutí ANO.

Nikdo ze spojenců Andreje Babiše z ostatních států se do té debaty vůbec nezapojil. I pro ně je to, myslím, velmi nepříjemná situace. Jeho spojenci se možná nechtějí ušpinit tím, že by se do té debaty pouštěli a hájili možná něco, co je jen těžko obhajitelné.

Často se tam opakoval argument, že má Andrej Babiš právo patřit mezi jedny z nejbohatších obyvatel České republiky, ale není možné být v exekutivní funkci a současně být zodpovědný za implementaci evropského rozpočtu a ovládat firmu, která čerpá dotace z unijního rozpočtu. Andrej Babiš tedy samozřejmě říká, že Agrofert neovládá, že zcela splnil české zákony, tzv. „lex Babiš“ tím, že firmy přesunul do svěřenského fondu. Nicméně ten audit říká, že svěřenský fond nestačí, protože Andrej Babiš dál ovládá osoby, které fond spravují, jen on je může odvolat a po rozpuštění fondu se mu majetek zase vrátí. Takže má dál zájem na ekonomickém úspěchu Agrofertu. No a europoslancům ten princip pochopitelně vadí. Vadí jim i to, že dotace odcházejí do velkých podniků, do skutečně obrovských koncernů, místo toho, aby pomáhaly například malým zemědělcům, malým podnikatelům. Vadí jim i útoky na opozici a média ze strany Andreje Babiše.

Takže i to tam poměrně rezonovalo.

Andrej Babiš často tvrdí, že všechny ty akce v Evropském parlamentu iniciují jeho domácí oponenti, zejména evropští poslanci za Pirátskou stranu. Je to pravda?
On má pravdu v tom, že podnět na prověření dotací Agrofertu skutečně poslali Evropské komisi Piráti, ale také organizace Transparency International, a tím ta auditní řízení začala. Má pravdu i v tom, že někteří čeští opoziční europoslanci se v té kauze v Evropském parlamentu dost aktivně angažují. Je to konkrétně Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL a Mikuláš Peksa z Pirátů, což, jak jsem slyšel mimo záznam od jejich kolegů, ne všichni považují za úplně šťastné, protože to právě zavdává podezření, že jde spíše o jakousi politickou mstu a vnitropoliticky motivovaný boj než o nějaké nezávislé hodnocení toho, jak je rozpočet čerpán. Evropský parlament má právo – dokonce povinnost – kontrolovat, jak Evropská komise zachází s rozpočtem a zda skutečně dohlíží, jak má, na to, že je rozpočet vynakládán účelně a správně. Na druhou stranu, na střet zájmů Andreje Babiše si nestěžují jen čeští europoslanci, jak to může možná vyznívat z pojetí českých médií nebo z toho, jak to rámuje sám Andrej Babiš. V naprosté většině se do té debaty zapojili zahraniční europoslanci, kteří kritizují Andreje Babiše.

Je to skutečně, řekl bych, celoevropské téma, to, jakým způsobem jsou v České republice vynakládány dotace, jak jsou kontrolovány, jakou moc má Andrej Babiš nejen v politice, ale i v byznysu a v médiích. A je to skutečně velké téma zejména v zemích, které jsou čistými plátci do rozpočtu, protože tam je pochopitelně zájem voličů vědět, co se děje s jejich daněmi, které končí v unijním rozpočtu. A nejsou nikterak šťastní, pokud ty daně končí v kapsách velkých podnikatelů.

Monika Hohlmeierová, Němka, která řídí výbor pro rozpočtovou kontrolu, dokonce říká, že končí v kapsách oligarchů. Takže je to skutečně politické téma v zemích, jako je třeba právě Německo. Takže ta kritika je opravdu velká. A je to kritika i České republiky za to, že není podle nich schopna účinně bránit vzniku střetu zájmů nebo ten problém nějakým způsobem řešit. Hlasy na obranu Andreje Babiše zazněly skutečně jen dva v celé té více než hodinové diskuzi. Byli to europoslanci hnutí ANO Dita Charanzová a Ondřej Knotek, kteří upozorňují na to, že ta debata je čím dál více politizovaná, že jejich kolegové podle nich neberou v úvahu pokrok, který nastal, protože Česká republika – a potvrzuje to i Evropská komise – už většinu doporučení z auditu plní.

A druhá věc, nijak nebyl dotčen evropský rozpočet, protože Česká republika nepožádala o proplacení auditovaných projektů. Čili dotace Agrofertu se vyplácely pouze z rozpočtu České republiky, nikoliv z rozpočtu Evropské unie. Takže i to je poměrně zásadní věc, kterou podle europoslanců hnutí ANO jejich kolegové z jiných zemí neberou příliš v potaz.

Už jsi v úvodu nakousl tu rezoluci, kterou Evropský parlament plánuje odhlasovat příští měsíc. A jak víme, jednu rezoluci už v minulosti odhlasoval, poukazovala právě na premiérův konflikt zájmů. O finálním textu té současné, druhé rezoluce se tedy ještě jedná v tuto chvíli, v čem je hlavní posun mezi těmi dvěma dokumenty?
Už jsem to trochu naznačil. Myslím, že hlavní posun je v tom, že europoslancům čím dál více vadí nikoliv jen střet zájmů Andreje Babiše, ale situace v České republice jako takové. Vadí jim, že konkrétně neexistuje rejstřík skutečných vlastníků firem, aby se dalo systematičtěji a jednodušeji kontrolovat, kdo je skutečným příjemcem dotací. Zda to neskončilo jen u konstatování, že firma je ve svěřenském fondu, a dál už to pátrání nepokračuje. Europoslanci v té rezoluci na mnoha místech kritizují Českou republiku za to, že nepostupuje dostatečně razantně. V Česku podle nich existují neprůhledné procesy a neprůhledný systém, který nepomáhá prevenci vzniku střetu zájmů nebo nedokáže účinně už existujícímu střetu zájmu zabránit nebo ho zastavit. Z problémů Andreje Babiše se tedy čím dále více začíná stávat problém České republiky.

Do jaké pozice to tedy Česko sune? Znamená to, že Evropský parlament, potažmo možná i další evropské instituce, začínají Česko považovat za nedůvěryhodného partnera?
V debatě, která se tento týden v Evropském parlamentu odehrála, se několikrát zopakovala kritika směrem k Česku i v souvislosti s tím, že podle europoslanců tu nefunguje právní stát tak, jak by měl. Řekl bych snad, že už se začíná objevovat i jakási nedůvěra ve fungování právního státu v České republice. A teď samozřejmě nehodnotím, jestli to tak skutečně je, zda to má faktickou oporu, to posoudit neumím. Ale reputačně to rozhodně pro Česko není dobrá vizitka. Myslím si, že to bylo vidět nejen v Evropském parlamentu, ale teď nedávno jsem narazil na rozhovor nového šéfa CDU Armina Lascheta, kandidáta na příštího německého kancléře, až na podzim odejde z funkce Angela Merkelová. Ten prohlásil, že vidí jako svůj velký úkol navrátit Polsko, Maďarsko a Českou republiku do středu Evropy z té trajektorie, kam se vydaly. Z čehož je vidět, že mentálně se Česko zkrátka i v té nejvyšší vrcholné německé politice dostalo na stejnou úroveň, jako je právě Polsko a Maďarsko, které mají dlouholeté problémy s právním státem. Je tu skutečně obrovská nedůvěra k tomu, jak funguje systém justice třeba právě v Polsku, kde je pod velkým politickým tlakem. Takže pro Česko to reputačně není vůbec dobrá vizitka.

Ta rezoluce je právně nezávazná, ale pokud ji poslanci za měsíc odhlasují, co se bude dít dál? Jaký dopad to všechno může mít?
Řekl bych, že ta rezoluce téměř jistě projde. Bylo to vidět i z té debaty, kritika směrem k Andreji Babišovi byla v podstatě jednomyslná. Síly, které by se ho zastaly, jsou skutečně minimální. Ale zcela upřímně, ten dopad rezoluce bude minimální. On je to skutečně právně nezávazný dokument a Evropská komise je zcela nezávislá na tom, co se děje v Evropském parlamentu nebo jinde. A je to možná i vidět v tom, jak ten audit samotný pokračuje. Řekl bych, že Evropská komise celkem usiluje o to dospět k nějakému smíru. Je vidět, že se i začínají potkávat třeba v dílčích věcech pozice České republiky a Evropské komise. Ostatně auditoři některé připomínky České republiky i vyslyšeli. Snižovala se kvůli tomu například i celková výše té finanční korekce, kterou původně Evropská komise navrhovala, ale uznala třeba, že v původním návrhu auditu byly nepřesnosti nebo chyby. Takhle vypadá dění v Evropské komisi. Kdežto v Evropském parlamentu se ten problém podle mne naopak nikterak neumenšuje, spíš naopak. Směřuje k tomu širšímu pojetí problémů České republiky a řešení střetu zájmů jako celku v České Republice. Objevují se tady debaty o právním státu v České republice, v tom návrhu rezoluce je dokonce i taková možnost, že by podle europoslanců měla Evropská komise spustit mechanismus na ochranu rozpočtu, který koncem roku EU schválila. Což je mechanismus, který schválila právě kvůli Polsku a Maďarsku. Ten říká, že k evropským penězům mají mít přístup pouze státy, které dodržují zásady právního státu, a v krajním případě by tady mohla některý stát od evropských peněz zcela odstřihnout. Europoslanci teď navrhují, že by se to mělo stát České republice a pokud se ten střet zájmů nevyřeší, tak by Česká republika jako celek měla přijít o veškeré dotace. V Evropském parlamentu skutečně roste ochota sáhnout i k tomuto extrémnímu řešení a v krajním případě třeba vyzvat k zastavení vyplácení všech dotací pro Českou republiku. Ta rezoluce směřuje opravdu daleko, ale je právně nezávazná, takže Evropská komise se jí skutečně řídit nemusí.

Zdá se, že existuje i rozdíl v rétorice. Na jednu stranu je tu Evropská komise, která hledá nějaké smírčí řešení, na druhou stranu je tu ale Evropský parlament, který je velmi kritický. Samotná rétorika je kritická. Jakou roli tedy může mít pro další fungování a další pozici České republiky v Evropské unii?
Jak jsem říkal, pro Českou republiku je dění kolem auditů a Andreje Babiše skutečně reputačně problém – bez ohledu na to, jaký názor kdo na ten audit má, zda je Andrej Babiš v právu, nebo nikoli. Mluvil o tom třeba slovenský europoslanec Vladimír Bilčík.

On říkal, že není zvyklý na to, že by se kdy takto mluvilo o České republice, že to obvykle byly jiné země jako Polsko nebo Maďarsko, které jsou v tom mentálním světě úředníků, diplomatů, politiků v Bruselu pokládány za země, které mají problémy. Česká republika to nikdy nebyla a najednou se mezi tyto země opravdu řadí. Ale je tady skutečně rozdíl v tom, jak se na to dívá Evropský parlament a Evropská komise. Evropská komise – i pro ni je to, myslím dlouhodobě nepříjemná situace, protože celé to řízení je skutečně bezprecedentní. Ještě nikdy se neřešil střet zájmů, ještě navíc na takto vysoké úrovni premiéra jedné z členských zemí. A i když se tady často objevuje kritika EU, že to je nějaký superstát, tak v praxi to tak rozhodně není. Členské státy mají stále prim a hlavní slovo. A teď najednou by Evropská komise měla premiéra z členského státu takto popotahovat. I pro Komisi je to jistě nepříjemné a ocitá se pod tlakem. Ale uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet. Ještě čekáme na výsledek druhého auditu, toho zemědělského, který stále běží. Důležité je, že ten celý spor zcela jistě směřuje k Soudnímu dvoru Evropské unie. To je strategie, o kterou usiluje Česká republika. A chce se o to pokusit tak, že pokusně České republice proplatila dotaci pro společnost Fatra z holdingu Agrofert, aby mohla požádat o proplacení této dotace z rozpočtu Evropské unie. Pokud Evropská komise, jak Česká republika očekává, to proplacení zamítne, pak by to mohlo Česko využít jako záminku k tomu, aby se mohlo obrátit právě na Soudní dvůr Evropské unie. Ten by mohl posoudit, zda Andrej Babiš skutečně ve střetu zájmů je, nebo není. Protože v tuto chvíli, ať se to někomu líbí, nebo ne, je to stále střet dvou právních názorů, právního názoru České republiky a právního názoru Evropské komise. Konečné slovo by tedy mohl mít až Soudní dvůr Evropské unie.