Novinář z Rádia Svoboda: Vládci Kazachstánu ignorovali problémy země, nespokojenost sílila několik let

Lenka Kabrhelová mluví s vedoucím kazašské redakce Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda Torokulem Doorovem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

10. 1. 2022 | Praha

Kazachstánem otřásla nejsilnější vlna občanské nespokojenosti za poslední desítky let. Při nepokojích zemřely desítky lidí a tisíce dalších skončily za mřížemi. V zemi už také na žádost režimu působí vojáci ze zahraničí v čele s ruskými jednotkami. Co současnou krizi v Kazachstánu způsobilo? A kam události mohou dál směřovat?

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Matěj Válek, Miroslav Tomek, David Kaiser

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Týden trvající demonstrace a násilnosti v Kazachstánu nepřežilo nejméně 164 lidí, oznámilo kazachstánské ministerstvo zdravotnictví. Přes pět tisíc lidí je ve vazbě. (ČRo České Budějovice, 9.1.2022)“

„Ministr vnitra Jerlan Turgumbajev řekl, že část zadržených je ze zahraničí, jejich národnost ale neuvedl. V týdnu prezident země Kasym-Žomart Tokajev označil za strůjce nepokojů cizince a demonstranty za teroristy. (…) Organizace Reportéři bez hranic poukazuje na zatýkání a napadání nezávislých reportérů, kteří se pokoušejí dění v zemi pokrývat. (Radiožurnál, 9.1.2022)“

Situace v Kazachstánu se každým dnem proměňuje, my spolu mluvíme v neděli – co v tuto chvíli víme o tom, jak to v zemi vypadá? Co vám o situaci říkají vaši zpravodajové, vaše místní zdroje?
Stále trvá výjimečný stav, který vyhlásil prezident – a bude trvat do 19. ledna. Úřady také deklarují, že v Almaty a dalších městech dál pokračuje speciální operace proti „teroristům“, alespoň takový termín používají. Ministerstvo vnitra v neděli ráno oznámilo, že v souvislosti s protesty bylo zadrženo nejméně 5135 lidí. Také kolují zprávy o určitém množství zbraní zabavených v různých městech.

Už tu ale nejsou prakticky žádné demonstrace. Poslední proběhla v sobotu ve městě Žanaozen na západě země, kde celé protesty 2. ledna začaly. Pro běžné obyvatele se už teď život vrací pomalu do normálu. Potvrzují to informace od našich reportérů z měst Nur-Sultan (dříve Astana), Oral, Semej, Šymkent, Almaty a dalších míst. Pomalu začínají fungovat banky, otevírají se obchody i některé služby. Země ale stále žije v internetovém blackoutu. Jen v Nur-Sultanu a některých menších městech internet funguje, vždy jen ale na několik hodin. Ve většině Kazachstánu – a hlavně pak v Almaty – teď ale žádný internet není.

„Na několika místech Kazachstánu protestovaly tisíce lidí proti skokovému zvýšení cen plynu. Nepokoje začaly už o víkendu ve městě Žanaozen u Kaspického moře. (ČRo Plus, 4.1.2022)“

„Prezident Kasym-Žomart Tokajev demisi vlády už přijal a nařídil obnovu cenové regulace. (...) Ale je třeba říci, že máme jen velmi omezený přehled o tom, co se tam děje, protože nezávislá média v Kazachstánu to rozhodně nemají snadné. (ČRo Plus, 5.1.2022)“

„Nejméně 190 lidí je zraněných, prezident Tokajev kvůli chaosu vyhlásil v zemi výjimečný stav. (Události ČT, 5.1.2022)“

„Tonight Kazakhstan’s violent protest spiral even further out of control as thousands take the streets, furious over the rising fuel prices and government corruption. (NBC News, 6.1.2022)“

Demonstrace začaly už minulou neděli jako protest proti zvyšování cen pohonných hmot. Ale postupně se proměnily v občanské nepokoje, které zachvátily celou zemi. Můžete nás vzít zpět na začátek, co původní demonstrace zapříčinilo a jak se to stalo, že se tak rychle rozšířily po celé zemi?
Ano, celé to skutečně začalo 2. ledna coby poměrně běžný protest několika stovek zaměstnanců ropného průmyslu v Manglyšlacké oblasti, což je region bohatý na ropu na západě Kazachstánu.

Jejich požadavkem bylo snížení ceny zkapalněného ropného plynu. V regionu se často používá jako palivo do aut. Když požadavek nebyl vyslyšen, přidaly se k protestům také další skupiny pokojných demonstrantů, které se scházely na náměstích v centrech měst a podobně. Už nezaznívaly jen ekonomické požadavky, ale objevovaly se i požadavky politické. Hodně lidí skandovalo heslo: Šal, ket! Což se dá přeložit jako: Dědo, odejdi! nebo Starče, vypadni!

Byl to vzkaz určený bývalému prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi, který i po svém oficiálním odchodu z funkce před dvěma lety zůstává nejmocnějším politikem v zemi. Současná hlava státu Kasym-Žomart Tokajev na to reagoval odvoláním vlády, snížil také zpátky cenu LPG a slíbil i několik dalších věcí. Ale na utišení protestů to nestačilo. Analytici říkají, že bylo už zkrátka příliš pozdě. Poté už se protestní hnutí vymklo kontrole.

Pokud se to dá shrnout, co jsou hlavní zdroje obav a nespokojenosti lidí? Do jakých politických požadavků se přetavily – co lidi teď žene do ulic?
Víte, vláda v Kazachstánu se potýká s velkou mírou korupce, jak ukazuje i celá řada různých analytických zpráv. Kazachstán je země bohatá na ropu a minerály, je to největší stát regionu a druhá největší ekonomika postsovětského prostoru.

Ale navzdory tomu všemu zůstal životní standard obyvatel velmi nízký. A to hlavně na západě, kde se ropa těží. Běžní lidé žádali lepší úroveň sociálních služeb, vyšší platy, nižší věkovou hranici pro odchod do důchodu u žen. V posledních dvou letech se v zemi odehrálo několik protestů matek tzv. velkých rodin, což jsou rodiny o třech a více dětech. Spousta rodin nedostává sociální podporu a služby, jaké by potřebovali. Právě z toho důvodu matky na řadě míst Kazachstánu protestovaly.

Kromě neutěšené ekonomické situace tu ale jsou také represe týkající se politických názorů a obecně odlišných názorů. Lidé nemohou svobodně vyjadřovat své myšlenky, neexistuje plnohodnotná svoboda projevu. Existuje několik menších nezávislých médií a webových stránek, ale tím to končí.

Lidé se báli vyjádřit své názory také na sociálních sítích, protože se stávalo, že se před kazašské soudy dostávaly třeba i případy pouhého sdílení cizích příspěvků. To všechno vytvořilo takový balík problémů, se kterým si už minulá vláda prezidenta Nazarbajeva ani ta současná nedokázaly poradit. Vlastně už ani nepodnikaly nic pro jejich řešení – už je jen ignorovaly, nebo na ně reagovaly represemi. Nespokojenost s vládou proto už několik let sílila a dostávala se na povrch.

Jaké jsou teď hlavní politické požadavky protestujících obyvatel Kazachstánu? Žádají, aby padl celý politický systém?
Když se zabýváme celou chronologií současných protestů, je nutné udělat jasnou čáru a rozlišovat. Nejdříve tu jsou události v západní části Kazachstánu, kde to vše začalo protesty zaměstnanců ropného průmyslu. Ty byly poklidné a žádaly politické změny: konec současného parlamentu, rezignaci prezidenta. Zkrátka proměnu celého politického systému. A poté je tu to, co se stalo v Almaty.

Ty dvě věci jsou naprosto rozdílné. V Almaty jsme sledovali násilí, byly tam kriminální skupiny. Hodně se mluví o tom, že došlo k určitému střetu mezi elitami, kdy na jedné straně stojí současný prezident Kasym-Žomart Tokajev a na druhé jeho předchůdce Nursultan Nazarbajev. Koluje řada konspiračních teorií, je těžké poznat, kde leží pravda. Ale víme jistě, že v Almaty se pohybovaly kriminální skupiny, které možná mohly mít podporu od některých politických kruhů.

Ale nebyli to běžní účastníci protestů. Jejich násilné chování dalo v podstatě zelenou úřadům, aby jejich reakce byla také agresivnější. To je velmi důležitá okolnost. Prezident Tokajev v pátek vystoupil s projevem k národu. Byla to velmi ostrá řeč – protestující označil za teroristy a mluvil o tom, že vyjednávání s teroristy nepřipadá v úvahu. Nařídil bezpečnostním silám střílet bez varování.

„Kazašská policie a armáda bude podle prezidenta Kasyma-Žomarta Tokajeva střílet do demonstrantů v ulicích bez varování. Tokajev také řekl, že s účastníky protestů nebude vyjednávat a znovu je označil za teroristy (Radiožurnál, 7.1.2022)“

„Povolil jsem bezpečnostním složkám střílet a zabíjet. Ze zahraničí přicházejí výzvy k jednání, ale to je nesmysl. S vrahy a kriminálníky není možné vyjednávat. Máme co do činění s bandity a teroristy jak z Kazachstánu, tak i z ciziny. (...) Protiteroristická operace pokračuje, výtržníci ještě nesložili zbraně. Stále páchají trestné činy nebo se na ně připravují. Boj s nimi musíme dovést do úplného konce. Když se nevzdají, tak budou zničeni. (7.1.2022)“

Kasym-Žomart Tokajev (kazašský prezident)

Pojďme popsat, jak na to všechno reaguje vláda. Zmiňoval jste, že se prezident Kasym-Žomart Tokajev v pátek velmi tvrdě a ostře vymezil vůči protestujícím. Předtím ale rozpustil celou svou vládu, proč to protestující nepovažují za dostatečný krok?
Jak jsem zmiňoval, na otázku, proč tento krok demonstranty neuspokojil, můžeme odpovědět, pokud rozdělíme protesty na ty, co se odehrály ve městě Žanaozen a v Almaty. Je potřeba říct, že v Almaty neměli protestující, kteří dávají najevo odpor cestou klasické pokojné demonstrace, v podstatě šanci se shromáždit.

V úterý 4. ledna večer vypuklo násilí. Poprvé bylo slyšet střelbu, policejní zásahové jednotky používaly k rozehnání davu slzný plyn a omračovací granáty. O den později se objevily zprávy o tom, že demonstranti ovládli radnici v Almaty. Pak přišly informace o rabování obchodů, zapalování aut a vypukly násilnosti. Úřady úplně vypnuly internet. Tuto neděli ministerstvo vnitra uvedlo, že do Almaty dorazilo kolem 20 tisíc lidí – 5. ledna. Pokud si vzpomenete, prezident Tokajev ve svém projevu k národu řekl, že v ulicích Kazachstánu je 20 tisíc lupičů a teroristů.

Má se za to, že proto bezpečnostní síly v sobotu zatkly bývalého šéfa zpravodajské služby KNB, kontrarozvědky (Karima Masimova). Takže když se vrátím k otázce, proč lidi rozpuštění vlády nepovažují za dostatečný krok, je to proto, že skuteční demonstranti, kteří žádají politické změny dlouhodobě, nespatřovali v tom kroku žádnou změnu. Viděli pouze to, že prezident vyměnil premiéra za jiného. Ale to je vše.

Prezident Tokajev také odstranil svého předchůdce – bývalého prezidenta Nazarbajeva – z pozice šéfa Národní bezpečnostní rady, což bylo analytiky interpretováno jako pozice, která Nazarbajevovi zajišťovala dál politickou kontrolu v zemi. Jak důležitý krok to je? Jak ho protestující přijali?
To je otázka, která se teď hodně probírá a obestírá ji hodně konspiračních teorií. Rozhodně tu dochází k nějakým posunům a ve městě Nur-Sultan zřejmě i ke střetu mezi vládnoucími elitami. Zároveň je tu spousta nezodpovězených otázek, jako například kde přesně v tuto chvíli Nazarbajev je? Je vůbec v Kazachstánu? Nebo on i jeho rodina ze země uprchli?

V sobotu Nazarbajevův mluvčí oznámil, že bývalý prezident se stále nachází ve městě Nur-Sultan, že pracuje, že je v kontaktu s prezidentem Tokajevem a že žádá lidi, aby se sjednotili a prezidenta Tokajeva podpořili. Ale znovu – neřekl to on sám, prohlášení vydal jeho mluvčí. Nazarbajeva jsme na veřejnosti neviděli od konce prosince, kdy společně s Tokajevem odcestovali do ruského Petrohradu, aby se tam setkali s Vladimirem Putinem.

„V Petrohradu se scházejí prezidenti Společenství nezávislých států. Sdružení utvořila část republik bývalého Sovětského svazu po jeho rozpadu před 30 lety. Má to být první osobní neformální schůzka lídrů tohoto sdružení od vypuknutí koronavirové pandemie. (Radiožurnál, 28.12.2021)“

Bylo velmi neobvyklé, že se na summit vydali oba lídři – bývalý a současný prezident – najednou, když představitelem země může být jen jeden. Debata o tom, co se tam asi stalo, také přiživila konspirace a dohady. Projednávali tam s Putinem nějaký plán? Možná to nedopadlo ke spokojenosti všech – viděli jsme pak video, které zachycovalo Nazarbajeva, jak po schůzce nasedá do auta a sotva se hýbal.

Je tu tolik otázek, na které nejsme schopni odpovědět. Situace se pořád vyvíjí a události střídají jedna druhou. Policie zatkla několik lidí velmi blízkých Nazarbajevovi, což by mohlo naznačovat, že Tokajevova pozice sílí, že se snaží přestřihnout kotvu, která ho k Nazarbajevovi poutá a chce se mu ukázat jako skutečný lídr země.

Zároveň jsou tu zprávy o Nazarbajevovu synovci Samatu Abišovi, který byl zástupcem ředitele Národní bezpečnostní služby. Nejdřív přišly informace o jeho propuštění, v sobotu se ale objevily protichůdné zprávy o tom, že je dál na svém místě. A znovu: nevíme, co se změnilo během dvou dnů od oznámení jeho rezignace do prohlášení o tom, že dál pracuje. Možná je stále v běhu nějaké vyjednávání. Je velmi obtížné odhadovat, co se teď vlastně odehrává.

„Aliance postsovětských zemí v čele s Ruskem pošle do Kazachstánu na 2500 vojáků, informovala agentura RIA. Podle ní jednotky v zemi zůstanou několik dnů nebo týdnů. (Radiožurnál, 7.1.2022)“

„Budou především střežit vládní a vojenské budovy. Zahraniční vojáci už v největším městě Almaty kontrolují hlavní letiště. (Radiožurnál, 7.1.2022)“

Narazili jsme na roli Moskvy, Ruska a ruského prezidenta Vladimira Putina. Víme, že prezident Kazachstánu Kasym-Žamar Tokajev požádal v zahraničí o pomoc, do země už dorazily ruské jednotky, které mají pomoci s potlačením protestů. Co všechno je o jejich misi v tuto chvíli známo? Ví se, kde a jak působí?
Naši novináři, kteří působí v různých částech země, zatím nenarazili na ruské vojáky, nebo přesněji řečeno příslušníky sil Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) – byť každý je samozřejmě teď označuje za ruské vojáky, protože Rusko je lídrem této organizace.

ODKB je vojenská organizace vedená Ruskem, která vznikla před třiceti lety. Tvoří ji Rusko, Kazachstán a několik dalších postsovětských zemí. Zajímavé je to, že až dosud se tato organizace v podobných operacích ve svých členských zemích nikdy neangažovala. Nestalo se to před dvěma roky při konfliktu Arménie a Ázerbájdžánu, nebo během etnického násilí v Kyrgyzstánu v roce 2010.

Tehdy přitom zaznívaly na adresu ODKB výzvy, aby pomohla k nastolení míru a uklidnění situace. Organizace ale nikdy žádnou misi nevyslala a poskytovala prohlášení ve smyslu, že jde o vnitřní záležitosti jednotlivých zemí, do nichž ODKB nemá právo zasahovat.

Teď je vše jinak. Mise přišla po jednom telefonátu kazašského prezidenta Tokajeva, a to i přesto, že se protesty odehrávají výlučně na území jediné země a měly by být považovány za interní záležitost, protože nedochází k žádným útokům zvnějšku. Z té perspektivy ale dává smysl Tokajevovo prohlášení, ve kterém tvrdí, že nejde o obyčejné demonstranty, ale že je to 20 tisíc teroristů, kteří se odněkud dostali do země. To poskytuje jakési vysvětlení, proč ODKB zasáhla.

Jednotky organizace od počátku ohlásily, že se nezapojí do bojů s domnělými teroristy nebo lupiči, ale že pouze budou bránit důležité strategické objekty, jako jsou vládní budovy, letiště, železniční stanice a podobně. Dosud jsme neslyšeli o tom, že by se vojáci jednotek ODKB do bojů zapojili. Zároveň je ale naši reportéři zatím neviděli ani v blízkosti strategických míst jako je třeba letiště v Nur-Sultanu. V neděli je tam jeden z našich reportérů vůbec nespatřil.

Jak lidé v Kazachstánu – a vůbec ve střední Asii – nasazení ruských jednotek vnímají? Přeneseně se dá říct, že Rusko je v podstatě bývalou koloniální mocností, středoasijské republiky byly součástí Sovětského svazu. Jak teď lidé prožívají to, že ruská armáda je zapojena do vojenské odpovědi na občanský protest?
Řekl bych, že velmi negativně. Velmi negativně. Je pravda, že teď během internetového blackoutu nemůžeme sledovat názory lidí v Kazachstánu v plné šíři. Ale když chvílemi internet funguje, lidé se snaží dát najevo, co si myslí, na sociálních médiích. Tam vidíme, že téměř nikdo rozhodnutí požádat Rusko o vyslání vojáků do Kazachstánu nepodporuje.

Místní obyvatelé to považují za invazi, za okupaci, za vtržení vojáků cizího státu do nezávislé země. Pro Kazachstán je to zvlášť důležité a citlivé, protože s Ruskem sdílí vůbec nejdelší hranici na světě. Proto je pro Kazachstán a pro jeho obyvatele extrémně důležité chovat se obezřetně, mít s Ruskem dobré vztahy, ale zároveň mu neumožnit kontrolovat situaci v zemi.

Teď se ale zdá, že vše bude záviset na tom, jak dlouho ruští vojáci v Kazachstánu zůstanou. Odejdou hned poté, co současná krize pomine? Nebo v nějaké formě zůstanou i potom? To je podle mě nejdůležitější otázka, protože dlouhodobá přítomnost v nezávislé zemi by rozhodně zvýšila vliv Kremlu.

Jak rozumíte tomu, co se v Kazachstánu momentálně děje? Není to první země, kde propukly podobné protesty proti vládě, co se držela u moci autoritativními prostředky po uplynulé dvě dekády. Jak vy sám chápete to, co se děje?
Kroky úřadů Kazachstánu, zvlášť pak postup prezidenta a jeho vyjádření k národu, jsou velmi znepokojující – zejména pro kazašskou občanskou společnost a obyčejné lidi. Protože to jsou kroky a vyjádření plné hrozeb. Prezident Tokajev působil jako jiný člověk, který dával najevo velmi silné autoritářské signály.

Ve svém projevu obvinil ze současné situace novináře, média a lidi, kteří svobodně vyjadřují vlastní názor. Řekl, že to všechno podněcuje v zemi anarchii a že zpravodajské služby mají s takovými lidmi plné ruce práce. A také že není možné říct, jak se ti údajní teroristé do země dostali.

V jeho slovech zaznělo tolik pohrůžek vůči novinářům a vůči svobodě slova, že okamžitě – po jediném dni –, když jsme se v ulicích ptali obyčejných lidí, co si o situaci v Kazachstánu myslí, bylo vidět, jaký strach to u nich vyvolalo. Nechtěli s námi mluvit nebo najednou obrátili a podporovali prezidenta. Předtím byla nálada velmi vzrušená, lidé byli kvůli krokům vlády rozzlobení.

Po prezidentovu projevu jako by si to lidé rozmysleli, a měli u toho na paměti své postavení a to, jak může vypadat jejich další život v zemi. Pokud se situace bude vyvíjet dál stejným směrem a k tomu všemu ji bude ovlivňovat Rusko, v zemi budou ruští vojáci a vliv Kremlu poroste, nečeká nás v Kazachstánu podle mě nic dobrého. Obávám se, že situace má potenciál rozšířit se i do dalších zemí regionu střední Asie.

Lenka Kabrhelová, Matěj Válek a Miroslav Tomek

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Kazachstán, Kasym-Žomart Tokajev, nepokoje, Rusko, Nursultan Nazarbajev, Vladimir Putin