Ruský analytik Leonid Ragozin: V Rusku vakcína Sputnik naráží na malou důvěru veřejnosti. Asi tak jako Putin

Lenka Kabrhelová mluví s ruským novinářem a analytikem Leonidem Ragozinem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

16. 4. 2021 | Praha

Čeští představitelé se snaží vyjednat s Moskvou přístup k vakcíně Sputnik, tak aby byla připravena k dodávce, až její použití schválí Evropský lékový úřad (EMA). Vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), nově pověřený vedením ministerstva zahraničí, kvůli tomu v pondělí vyráží do Moskvy. Ohlášená cesta přilila olej do ohně už tak horké politické debaty o možném použití ruské vakcíny. Pro dva ministry, kteří odmítali její nasazení bez schválení unijními úřady, skončila vyhazovem z vlády. Jak se to vše jeví z perspektivy Moskvy? Jak vnímají debatu kolem vakcíny Rusové? Nechávají se Sputnikem očkovat? A nakolik debata evropských zastánců a odpůrců ruské očkovací látky nahrává Kremlu v jeho geopolitickém úsilí?

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Pavel Vondra, Martin Melichar, Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD v pondělí poletí do Moskvy. Chce tam vyjednávat o dodání ruské vakcíny Sputnik V do Česka. Informoval o tom na Twitteru s tím, že vláda shání vakcíny po celém světě. (Radiožurnál, 14. 4. 2021) “

„Já jsem s panem vicepremiérem diskutoval o tý cestě, musím říct, že nejsem z toho úplně nadšenej, zkrátka jsem informoval pana Hamáčka, že si nemyslím, že je to potřebné, on má na to jiný názor, ale uvidíme. Byl jsem informován, že že jediné téma je Sputnik (tisková konference premiéra Andreje Babiše, 15. 4. 2021)“

Andrej Babiš (premiér ČR)

„Přijde mi ta cesta, že je to takové to pokračování, že vaříme českou bramboračku. Prostě bohužel a debata o Sputniku V je od začátku je spíše zpolitizovaná než odborná (Česká televize, Události, komentáře, 14.4. 2021) “

Tomáš Petříček (bývalý ministr zahraničí (ČSSD))

V Rusku se očkuje proti koronaviru už od loňského prosince. Pokud bychom to měli srovnat s vakcinační kampaní ve Spojených státech nebo Evropské unii – jak úspěšně to v Rusku probíhá?
Záleží na tom, kde přesně v Evropské unii. V Rusku každopádně kolem očkování panuje taková zvláštní situace. Rusko sice jako první země světa oznámilo, že má vakcínu proti koronaviru – už v srpnu loňského roku – nicméně samotné očkování tam probíhá výrazně pomaleji než například ve Spojených státech, Británii nebo těch úspěšnějších zemích Evropské unie. O příčinách můžeme jen spekulovat, ovšem jisté je, že v tuto chvíli bylo naočkováno nějakých devět milionů Rusů. A jelikož u Sputniku, kterým se zpravidla očkuje, je interval mezi první a druhou dávkou tři týdny a na rozdíl od zemí EU se nijak neprodlužuje, lze asi tento údaj považovat za počet lidí, kteří už mají vakcinaci buď zcela za sebou, nebo v nejbližších dnech za sebou mít budou. Ale je to opravdu malá část obyvatelstva, kolem šesti procent celkové populace Ruska, takže sotva můžeme hovořit o nějakém velkém úspěchu jako například v Británii, kde už naočkovali skoro polovinu obyvatel.

Rusko má vakcínu vlastní výroby, dá se říct, že to pro něj znamená nějakou výhodu?
Zcela jednoznačně to pro Rusko a Rusy představuje pozitivní aspekt. Vláda se z té vakcíny snaží všemi možnými způsoby udělat jakousi novou ropu, svůj vývozní artikl, zkouší ji prodat různým zemím včetně Česka. Ale zároveň, jak si správně všímají někteří činitelé v Evropské unii, je dost zvláštní, že v samotném Rusku lidé nijak nepospíchají se nechat očkovat. Vakcína je tam přitom opravdu široce dostupná a samotný proces očkování je velmi jednoduchý, jak jsem si mohl sám vyzkoušet.

K tvé osobní zkušenosti teď více – momentálně žiješ v Rize, v sousedním Lotyšsku, ale zajel ses naočkovat do Ruska. Jak to celé probíhalo a jak se po očkování cítíš?
Někdy v průběhu zimy jsem dospěl k závěru, že by to asi bylo to nejzodpovědnější, co můžu udělat, vzhledem k tomu, jak pomalu postupovalo očkování v Lotyšsku kvůli problémům s vakcínou AstraZeneca i ryze vnitřním problémům. Tou dobou bylo naočkováno sotva pár desítek tisíc lidí a moje šance dočkat se v příštích měsících vakcíny byly extrémně nízké, pravděpodobně by to nebylo dřív než koncem roku. A tak jsem se rozhodl, že pojedu na očkování do Ruska. Druhý den po příjezdu do Moskvy jsem zašel do jednoho z nákupních center, kde se nacházejí ta očkovací stanoviště. Jsou to takové ohromné nablýskané kanceláře, nevznikly speciálně kvůli očkování, ale jako centra obsluhy, kde si občané mohou vybavovat různé úřední záležitosti. Je to velmi komfortně zařízené a je tam dostatek personálu, který vám se vším pomůže. Takže já jsem tam přišel, vyplnil dotazník, což mi nezabralo víc než dvě minuty, a pak mě doslova za ruku odvedli do zdravotní místnosti, kde jsem dostal injekci. Celé to mohlo trvat tak pět minut. A jediné, co se po mě vyžadovalo, byla moskevská registrace. Vím od svých přátel, že i spousta cizinců žijících v Moskvě, mezi nimi řada novinářů, podstoupila očkování Sputnikem už loni a taky o tom psali články do svých novin.

Takže žádné věkové ohraničení? Prostě kdokoli chce, přijde a dostane injekci?
Ano, od samého začátku tam žádné limity nebyly. Jakmile byla vakcína k mání, otevřela se očkovací centra – nejprve v Moskvě a pak i v celém Rusku, a kdokoli měl možnost se tam nechat očkovat.

Takže ani žádné prioritní skupiny, nic takového?
Ne, pokud vím, žádné prioritní skupiny stanoveny nebyly. Od začátku byla vakcína dostupná všem.

Promiň mi tu osobní otázku, ale cítil ses po tom očkování dobře?
Prakticky nic jsem nepociťoval. Po první dávce jsem měl pocit, že k nějaké změně stavu došlo, nevím, jestli to nebylo jen psychologické, a taky bych neřekl, že mi bylo přímo špatně, ale prostě takový pocit jako změna tlaku v hlavě. Po druhé dávce, kdy si hodně lidí stěžuje na to, že mají slabé příznaky covidu, jsem nic nezaznamenal. Moje matka, která se nechala očkovat spolu se mnou, to měla stejně. Z rozhovorů s přáteli a čtení konverzací na Facebooku ale vím, že lidé celkem často mívají po vakcíně zvýšenou teplotu nebo je jim špatně, ať už po první, nebo druhé dávce. Například u mojí sestřenice se ty komplikace po první dávce spojily s tradiční jarní alergií a opravdu jí nebylo dobře. Takže je to velmi individuální. Totéž samé jsem slyšel i od lidí v Evropské unii a od přátel v Americe a v Británii, kteří se nechali očkovat jinými vakcínami.

A v Rusku se teď očkuje jen Sputnikem, nebo i jinými vakcínami?
V tuto chvíli jsou v Rusku oficiálně povoleny celkem tři různé vakcíny. Často slýchám, že lidé, kteří se bojí Sputniku, se odvolávají na to, co třeba slyšeli od svého známého lékaře, a raději si chtějí počkat na jinou vakcínu. Teď už by měla být v zásadě dostupná i ta z Novosibirsku. Ale lidé, kteří se jdou očkovat, si vakcínu vybrat nemohou. V menších městech se asi dá zjistit, jaký typ tam zrovna přivezli, ale v principu to stejně vždycky bude Sputnik, protože jen ten se v Rusku vyrábí opravdu masově.

Jak jsi říkal, tak i přesto, že když je Rusko v komfortní pozici, protože si svou vakcínu samo vyrábí a má jí dost, poptávka po ní není příliš velká. Čím si to vysvětlit?
Ta nejjednodušší odpověď je, že lidí, kteří důvěřují vakcínám obecně a Sputniku zvlášť, podle průzkumů veřejného mínění není mnoho – jen asi 30 procent. Tedy zhruba tolik, kolik momentálně důvěřuje Vladimiru Putinovi. Já mám za to, že to souvisí s hlubokou nedůvěrou ke státní moci, jejíž kořeny sahají do časů Sovětského svazu. Je to nedůvěra ke státní moci jako takové a ke všemu, co dělá, ale nabalily se na to i dodatečné pochyby ohledně těch podivností, které doprovázely registraci Sputniku – to, že byl z nějakých kremelských PR důvodů zaregistrován dříve, než skončily řádné klinické testy, a že se s ním okamžitě po registraci začaly očkovat tisíce lidí, což bylo fakticky pokračování těch klinických testů. Myslím tedy, že jde hlavně o nedůvěru lidí ve státní moc, a to na doslova fyzické úrovni. Můžeš třeba i souhlasit s tím, co podniká někde daleko v Sýrii, když to nemá žádný dopad na tvůj život, ale ve chvíli, kdy se ti snaží vpíchnout do těla nějakou neznámou látku, se na to díváš přeci jen trochu jinak.

A snaží se úřady nějak zvýšit zájem veřejnosti o očkování? Zmínil jsi ještě jeden aspekt – že se Rusko aktivně snaží nabízet Sputnik po celém světě. Jaký to má vliv na dostupnost vakcíny? Může si ji dovolit exportovat ve velkém a zároveň přesvědčovat veřejnost, ať se neprodleně nechá očkovat?
To je naprosto správná otázka. A situace je v tomto směru velmi zvláštní. Myslím, že stát nedělá dost, aby ruskou veřejnost přesvědčil, nebo přinutil – což je také možnost – vakcinaci podstoupit. Abych dal příklad – v Moskvě mohou lidé v důchodovém věku využívat veřejnou dopravu zdarma. Loni na jaře, když začal lockdown, jim tu možnost úřady vzaly a jejich elektronické jízdenky anulovaly. A letos v březnu jim najednou moskevská radnice ty tramvajenky znovu aktivovala, aniž přiměla seniory nechat se očkovat. Je to zvláštní, zdálo by se logické ve chvíli, kdy je vakcín dost, podmínit obnovení této výhody u nejzranitelnější skupiny obyvatel prodělaným očkováním. Ale nestalo se. Vzniká tak podezření, soudě podle různých vyjádření i konkrétních kroků, že státní moc je více zainteresována na prodeji vakcíny do zahraničí než na proočkování vlastního obyvatelstva. Jako příklad tady ostatně může posloužit prodej milionů dávek vakcíny do Argentiny ještě před tím, než se stala široce dostupnou ruské veřejnosti.
Druhou velkou zvláštností bylo chování Vladimira Putina, který nejprve avizoval, že on sám se z jakýchsi blíže nespecifikovaných zdravotních důvodů nenechá očkovat dříve než na podzim. A samozřejmě pokud prezident, který je zároveň nejviditelnějším politikem v zemi, naznačil v případě vakcinace nějaké pochybnosti nebo přinejmenším dal najevo, že nepovažuje za nutné s očkováním spěchat, proč by pak měla pospíchat veřejnost? Několik měsíců na to Putin vakcínu dostal, ale z nějakého důvodu u toho nebyly kamery, takže tuhle příležitost ukázat národu své obnažené tělo prezident nevyužil a také nebylo oznámeno, jakou vakcínu dostal.

„Putin také řekl, že po očkování ruskou vakcínou proti covidu-19 necítil žádné vedlejší účinky krom bolesti v místě vpichu. Očkovat se nechal tento týden. Rusko v týdenním průměru zaznamenává zhruba devět tisíc nově nakažených koronavirem denně. (ČRo Plus, 28. 3. 2021) “

Po těch obligátních třech týdnech zase nebylo zřejmé, zda dostal i druhou dávku. A když 12. dubna na Den kosmonautiky, kdy si připomínáme Gagarinův let do vesmíru, navštívil Putin Saratovskou oblast, museli všichni novináři, kteří se s ním měli setkat, podstoupit čtrnáctidenní karanténu. To znamená, že i po očkování jeho lékaři zjevně považují riziko nákazy za příliš velké, což pochopitelně také nijak nezvyšuje důvěru v danou vakcínu. Přitom podle toho, co bylo publikováno v britském odborném lékařském časopisu Lancet, jde o normální, funkční vakcínu, která se svou strukturou nijak zvlášť neodlišuje například od vakcíny AstraZeneca.

A jak úřady pracují s tím, že je vakcína takovým exportním artiklem ve chvíli, kdy jí zatím nemůže být dostatek ani na všech místech v Rusku, kde je jí potřeba? Nevznikají kolem toho etické otázky? Nemá s tím akcentem na export ruská veřejnost problém?
O reakci ruské veřejnosti je složité mluvit vzhledem k celkové vakcinační skepsi, o které už jsem mluvil, a tomu, že se Rusové nijak zvlášť neženou za tím, aby byli sami očkováni. V určitém smyslu tu vzniká jakási dichotomie. Řekl bych, že Rusové budou se zájmem sledovat, jak to očkování Sputnikem dopadne v Argentině nebo v Indii, kam by podle čerstvě uzavřeného memoranda také měly dodávky vakcíny směřovat.
Těžko tedy mluvit o nějaké jednoznačné reakci veřejnosti, ale rozhodně tu vzniká dojem, že se vláda mnohem víc stará o vývoz vakcíny než o otázku záchrany životů samotných ruských občanů. Jak před pár dny napsal Anton Trojanovskij v New York Times, pohled do statistik mortality v Rusku odhaluje, že od začátku pandemie evidují v Rusku 400 tisíc tzv. nadúmrtí, což je odchylka od dlouhodobého průměru v počtu zemřelých, ale oficiálně se uvádí, že na covid zemřelo v Rusku zhruba sto tisíc lidí. To je rozdíl tří set tisíc životů. Možná že ne všichni z nich zemřeli na covid, ale nějaká souvislost tam zřejmě bude. Rozdíl oproti normě je prostě gigantický, větší, než jaký najdeme u prakticky všech západních zemí. Lze tu pozorovat poměrně cynický postoj státní moci, která se snaží předkládat veskrze pozitivní obrázek svého boje s pandemií, který prostě neodpovídá realitě. A pak je v této věci typický ruský fatalismus: rizik je zkrátka hodně a smrt může přijít kdykoli. V tom zmiňovaném článku je taky citován ruský demograf, který podotýká, že ta nynější vlna nadúmrtí se tak jako tak nedá srovnávat s tou v 90. letech spojenou se socioekonomickými otřesy po rozpadu Sovětského svazu. Takže ten fatalismus se dá vysvětlit i životními zkušenostmi lidí, kteří v Rusku žijí.

Je tu zjevně několik úrovní a způsobů, jak se na problematiku Sputniku dívat: je to samozřejmě úspěch ruské vědy, že se vakcínu podařilo tak rychle vyvinout a že je úspěšná. Lze se na to dívat také prizmatem obyvatel, kteří mají k dispozici účinnou očkovací látku. Ale pak je tu ještě třetí linie, a to je, jak s tím vším nakládá ruská vláda, ruský stát. My samozřejmě vidíme, že otázka očkování se stala centrem politické debaty ve všech zemích – v Evropské unii, ve Spojených státech, ve světě probíhá naplno tzv. vakcínová diplomacie. Kde v ní Moskva stojí? Jak s tímhle tématem Kreml zachází?
Jak už jsem říkal, Rusko se velmi aktivně, až agresivně, řekl bych, snaží prodat svou vakcínu na zahraničních trzích.

„But of course our priority is Middle East, Latin America, Asia, Africa, those countries who arevery eager to procure Sputnik. (zdroj: ArabNews 18. 1. 2021) “

Kirill Dmitrijev (šéf růského investičního fondu)

Někdy až příliš agresivně. Například když v cizích zemích vznikají otázky nad vývojem Sputniku a postupem ruských úřadů, ruské ministerstvo zahraničí a jeho představitelé reagují svým obvyklým způsobem – jednoduše křičí, že je to rusofobie a snaha Rusko poškodit. No, co k tomu říct? Na jednu stranu mají částečně pravdu – skutečně tu existují velké předsudky vůči Rusku a tomu, co a jak vyrábí. Je tu i silná politizace otázky vakcíny ze strany, řekněme, jestřábštější části společensko-politického establishmentu v západních zemích a v Evropě, zejména v té východní. Na druhou stranu – strašně se urážet a křičet něco o rusofobii není ten nejlepší způsob, jak vakcínu prodávat. Zdá se mi, že do chování Ruska se zkrátka promítají různé vektory, jež jsou ve vzájemném konfliktu. Padá to na vrub chybějící koordinace a nedostatečně promyšlené strategie. Ruská zahraniční politika je celkově velmi konvulzivní, v zásadě neustále jen reaguje na vnější události typu ukrajinského Majdanu nebo na události v Gruzii. A spousta toho, možná i větší část toho, co Rusko v mezinárodní aréně podniká, se zdá být motivována snahou prodat v prokremelské televizi pozitivní obrázek sebe sama na pozadí vnější nepřízně. Takže ano, na jednu stranu je tu přání prodat tu vakcínu ve světě, ale zároveň s tím je tu potřeba neustále udržovat stupeň toxického antagonismu, kdy se lidem říká, jak Sputnik nechtějí v zahraničí – včetně Česka – uznat a všemožně do něj kopou, protože Rusy nenávidí, bojí se jich a vůbec se k nim velmi nehezky vztahují.

Před pár dny odmítlo vakcíny z Ruska Slovensko. Podle tamního úřadu pro kontrolu léčiv Moskva dodala Bratislavě vakcíny horší kvality, než byla látka, kterou označil britský medicínský časopis Lancet za efektivní z téměř 92 procent. Věnuje se tomu v Rusku nějaká pozornost?
Myslím, že to vyvolalo jen malou odezvu. Osobně se mi to těžko posuzuje, protože neznám slovenskou politiku natolik dobře. Ale jak jsem pochopil, mohlo jít o výsledek vnitropolitického boje na Slovensku. Ze Sputniku se stalo polarizující téma, v angličtině se tomu říká „wedge issue“, které společnost ostře rozděluje – podobně jako třeba postoj k LGBT menšinám, trestu smrti nebo potratům. Lidé tu otázku posuzují skrze ideologii. Sputnik nehodnotí s ohledem na jeho účinnost, která je podle všeho vysoká. Mimochodem, Sputnik vyšel dobře z posudků odborných publikací v porovnání s AstrouZenecou i co se týče počtu případů krevních sraženin, což se ale samozřejmě může ještě změnit. V každém případě politici ve východní i západní Evropě se často vůči Rusku vymezují, někteří jsou vůči němu přátelštěji nastaveni, jiní méně. A to se projevuje i v otázce Sputniku. Jak říkám, nejsem s to posoudit konkrétně situaci na Slovensku. Ale víme, že Rusko už Slovensko obvinilo z porušení podmínek kontraktu. Slovenské úřady prý prověřovaly Sputnik v jiných laboratořích, než byly uvedené ve smlouvě, což ruské úřady označují za důsledek politické manipulace. Já k tomuto typu sporů přistupuju z pozice agnostika.

Mluvíme spolu i proto, abychom do té debaty vnesli trochu víc kontextu. V Česku samozřejmě možnost dodávek vakcíny Sputnik z Ruska také provází velice bouřlivá politická i společenská debata. Vládu už museli opustit dva ministři, kteří se stavěli otevřeně proti nasazení Sputniku v Česku bez schválení evropskými regulačními úřady. Všímají si té české debaty ruská státní média, nebo to vůbec není téma?
Řekl bych, že to v Rusku není nejdůležitější téma, v porovnání například se situací na Ukrajině. Když si zapnete všechny hlavní talk show kremelských televizí, uslyšíte děsivá prohlášení typu, že je potřeba vyrazit na Kyjev a obsadit části ukrajinského území. V tom smyslu šlo téma prodeje vakcín do zahraničí trochu stranou. Nicméně ruská propaganda ho prezentuje tak, že západní rusofobové se snaží podrýt image Ruska a také vakcíny Sputnik. Je zajímavé, že kremelská propaganda žije s rusofobními proudy ve světové politice, dá se říct, v symbióze. Nemůže bez nich existovat a stejně tak rusofobní politici nemohou žít bez propagandy. Navzájem si poskytují nekonečný materiál a prostor ke spolupráci. To, co bohužel zůstává vně této politizace, je skutečnost, že tu máme vakcínu, která velmi pravděpodobně funguje. A že všude na světě – v Evropě, v Rusku, v Česku – dál umírají lidé kvůli covidu. Kdyby se třeba zrovna v Česku teď začala vakcína používat, mohla by zachránit životy – ne žádných abstraktních lidí, můžou to být vaši přátelé, vaši rodinní příslušníci. V tom ohledu podle mě politici ve všech zemích projevují nebezpečný cynismus, protože si zahrávají s lidskými životy.
Myslím, že teď bude důležité sledovat proces schvalování Sputniku v Evropské unii, který by měl skončit někdy koncem června. Nejnovější argumenty, které zazněly zevnitř Evropské lékové agentury proti schválení Sputniku, se netýkaly medicínských kvalit vakcíny nebo její účinnosti, ale etických aspektů toho, jak proběhlo v Rusku testování. Padlo obvinění, že takzvaní dobrovolníci, na nichž se loni na podzim látka zkoušela, byli ve skutečnosti k účasti donuceni. Mělo jít o příslušníky armády, lékaře, učitele, zaměstnance státní správy, kteří neměli na výběr. Donutili je k tomu v zaměstnání, což porušuje etické standardy Evropské unie. A vzhledem k tomu, že vím, jak se ruské úřady chovají, a pamatuju si příběhy, které na podzim v Rusku zaznívaly – vůbec nemám problém těmto tvrzením věřit. Ale znovu – máme tu extrémní situaci, ve které lidé skutečně umírají. Je to příhodná doba k použití argumentů, které jsou beztak spojené s politizací Sputniku? Rusko je takové, jaké je. Je to autoritářský režim – v zásadě se asi se dá říct, že diktatura – která funguje tak, jak funguje. Nicméně je to zároveň nástupce Sovětského svazu, který byl schopen vyslat lidi do vesmíru a vyrobit vakcíny, které mohly zachránit miliony lidí, protože existovala vědecká centra a vědecká infrastruktura. Občané Evropské unie a jejich vlády tak stojí před volbou: budeme se chovat eticky, budeme čistí jako padlý sníh, nebo budeme chránit lidi před smrtí?

Ještě se vrátím k zemím ve střední a východní Evropě, které mají špatnou historickou zkušenost s Ruskem nebo bývalým Sovětským svazem. Ono se totiž zdá, jako by celá diskuse o Sputniku byla metaforou pro dávnou debatu o sférách vlivu. Skoro to vypadá, jako by rozhodnutí použít Sputnik bez schválení evropských úřadů bylo signálem, že se vydáváme do sféry vlivu Ruska. Máme důvod se obávat toho, že celá tahle debata může změnit rovnováhu a přenastavit to, jaký vliv a kde v Evropě Moskva má?
Jsem toho názoru, že diskurs debaty o Rusku v Evropské unii a obecně na Západě by mohl projít zásadním ozdravením, pokud by se lidé naučili oddělovat zásadní politické aspekty spojené s autoritářskou, agresivní povahou vládnoucího režimu v Rusku od pragmatického uvažování. Rusko jako takové nikam nezmizí, je to země, která toho spoustu vyrábí, včetně vakcín. Je to evropská země, kde žijí Evropané. A Evropská unie s nimi bude muset dokázat vyjít – dnes, za sto let i v budoucnosti. A proto není cestou vykreslovat všechno, co v Rusku vznikne, jako „ruskou zbraň“- teď se ten výraz objevil v souvislosti s vakcínou – nebo nástroj k prosazování měkké ruské síly, v angličtině se pro to používá výraz „weaponization“. Pokud bychom se tohoto typu uvažování dokázali zbavit, což ti chytřejší a pragmatičtější politici v Evropské unii, zvlášť Německu nebo Finsku, umějí, tak bychom mohli celou debatu o vztazích k Rusku zásadně posunout. Protože současné nastavení má zpětný ráz. Rusko prosazuje Sputnik velmi agresivním způsobem. V Evropské unii na to konto vzniká jakási kontra-propaganda a zaznívá spousta prohlášení, která jsou vůči vakcíně nespravedlivá. To vše se vrací do Ruska ve formě kremelské propagandy, která donekonečna omílá lidem – a to se týká i situace se Sputnikem: „Podívejte se, jak Rusko nenávidí! Nepřejí mu dobrou pověst. Dokonce ani v situaci, kdy by s využitím Sputniku mohli zachránit životy vlastních lidí. Své rusofobii obětují dokonce své občany!“ Skutečně se to mění ve zbraň, kterou propaganda používá. A protirusky naladění politici v Evropě tak v konečném důsledku pomáhají kremelské propagandě a Putinovi udržet se u moci.

Lenka Kabrhelová, Pavel Vondra a Martin Melichar

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Leonid Ragozin, Rusko, Vladimir Putin, koronavirus, Sputnik V, vakcína, očkování proti koronaviru