Pan Tajemný vyjednává o míru? ‚Putin nemusí Abramovičovi naslouchat,‘ upozorňuje zpravodajka

Matěj Skalický mluví se zpravodajkou Českého rozhlasu Ivanou Milenkovičovou

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

4. 4. 2022 | Praha

Ruský oligarcha. Miliardář. Bývalý gubernátor Čukotky. A stále ještě současný, dlouholetý majitel londýnského fotbalového klubu Chelsea. Roman Abramovič, teď i v nové, možná překvapivé roli mírového vyjednavače mezi Kremlem a Kyjevem. Zajímavý příběh, o kterém vypráví moskevská zpravodajka Českého rozhlasu, toho času v Česku, Ivana Milenkovičová.

Editace: Kateřina Pospíšilová
Rešerše: Miroslav Tomek
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Majitel fotbalové Chelsea, ruský miliardář Roman Abramovič prostředníkem mírového jednání mezi Ruskem a Ukrajinou? (Radiožurnál Sport, 1. 3. 2022)“

„Kreml potvrdil účast Romana Abramoviče v mírových jednáních mezi Ruskem a Ukrajinou ( WION 28. 3. 2022)“

„Ruský miliardář Roman Abramovič prodává fotbalovou Chelsea. (Radiožurnál, 3. 3. 2022)“

„Abramovič měl podezřelé příznaky a jednou z možností je, že je způsobila otrava. (Radiožurnál 28. 3. 2022)“

Řekněte, jak významně teď vstupuje Roman Abramovič do těch současných mírových vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou?
No už jen to, že se koncem března objevil v Istanbulu bok po boku oficiálních vyjednavačů. Mohli jsme vidět fotku, jak konverzuje přímo s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem.

To všechno naznačuje, že jeho role zřejmě dalece přesahuje tu, kterou původně připouštěl Kreml. Ještě pár dní před onou istanbulskou schůzkou totiž mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov tvrdil, že se Roman Abramovič měl prý angažovat jen v prvotní fázi rozhovorů. Ty se teď vedou už jen mezi oficiálními delegacemi.

Podle toho, co právě po tomto posledním kole jednání v Istanbulu zveřejnila ukrajinská strana, tak má působit jako prostředník. Jakýsi moderátor dialogu mezi delegacemi obou zemí. Poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak v tomto ohledu Abramoviče dokonce označil za mimořádně efektivního prostředníka. Podle něj se stará o to, aby nevznikala nějaká nedorozumění.

Nedá se úplně spolehlivě říct, jak se začal v těch jednáních angažovat. Jestli ho oslovila ukrajinská strana, což tvrdí třeba izraelský deník Jerusalem Post, nebo jestli to byla ruská strana, případně jestli se on sám nějak nabídl. Sám Abramovič tuto svoji roli doteď veřejně vůbec nekomentoval. Faktem ale je, že jako prostředník jednání se snažilo vystupovat nejen Turecko, ale také Izrael.

Není tedy vyloučené, že impulz k tomu jeho angažmá mohl vzejít i odsud, protože má díky židovským kořenům i izraelské občanství a dobré konexe i tam. Abramovič je jedním z významných donorů židovského památníku Jad Vašem, než se tedy teď od něj kvůli sankcím distancoval.

Vy jste citovala větu Zelenského poradce Podoljaka, který o Abramovičovi mluví jako o „mimořádně efektivním prostředníkovi“. Proč zrovna Roman Abramovič? Vnímám ho především tedy jako dlouholetého majitele londýnské Chelsea a zároveň jako poměrně výraznou postavu mezi ruskými postsovětskými oligarchy. Ještě koncem loňského roku jeho odhadované jmění činilo přes 300 miliard korun. Že dokáže být i diplomatem, tak to slyším poprvé.
Právě že to jeho angažmá je docela překvapující, a nejen pro vnější pozorovatele, ale dost možná i pro řadu lidí na ruské straně, pro které je diplomacie řemeslem. Pro všechny ty profesionální ruské diplomaty, lidi se sovětskou diplomatickou školou, pro které je zapojení takového, můžeme říct rozmařilého miliardáře svým způsobem plivnutím do tváře.

A to dalším v řadě potom, co Kreml na rozhovory pověřil jako vyjednavače místo vlastních kariérních diplomatů prezidentského poradce a bývalého ministra kultury Vladimira Medinského a také šéfa poslaneckého zahraničního výboru Leonida Sluckého, vzděláním ekonoma. V obou případech lidi, jejichž vyjádření na konto Ukrajiny byla v minulosti všechno, jen ne diplomatická. 

To přirozeně vede k otázce, co se děje za kremelskými zdmi. Jednak ve vztahu vůči ruskému ministerstvu zahraničí, a také vůči donedávna hlavnímu ruskému vyjednavači pro Ukrajinu, zástupci prezidentské administrativy Dmitriji Kozakovi, protože byli při těch aktuálních jednáních v zásadě odstavení na druhou kolej. Ano, Sergej Lavrov je samozřejmě dále ministrem zahraničí a v pozdější fázi bude určitě ještě Rusko na jednáních zastupovat. Není ale vyloučené, že v Kremlu důvěra vůči jím vedenému resortu a v to, že dokáže dosáhnout kýžených výsledků, mohla opadnout.

Když se ale tou ukrajinskou optikou podíváme na to, koho teď Kreml pověřil oficiálně vést jednání, kdo sedí v té oficiální delegaci, tak se nelze příliš divit té chvále prezidentského poradce Podoljaka, jak je Abramovič efektivní prostředník. Už přinejmenším proto, že se mohou bavit s někým, kdo se nejspíše neohání prohlášeními o údajných fašistech, o potřebě denacifikace a podobně. 

Kdy a kde se vlastně zrodil onen, jak jste říkala, rozmařilý miliardář Abramovič?
Stejně jako v zásadě všichni ruští oligarchové, miliardáři první generace - v divokých 90. letech, kdy se s dobrými konexemi a ostrými lokty dalo pohádkově zbohatnout takřka přes noc. A to byl koneckonců i případ Abramoviče, pro kterého bylo takovým milníkem seznámení s dnes už zesnulým oligarchou Borisem Berezovským.  

To byl člověk, který ho uvedl do onoho světa velkého byznysu a politiky. A který pro něj byl tím, co se v ruském prostředí označuje jako „kryša“, jako střecha. Abramovič byl vlastně jeho chráněncem. Právě společně s Berezovským také udělal zřejmě nejdůležitější obchod svého života, a to nákup ropné společnosti Sibneft za naprostý zlomek toho, za kolik ji pak prodal.

„Majitel Chelsea vydělal miliardy poté, co v roce 1995 koupil ropnou společnost Sibneft ve zmanipulované aukci. BBC se dostala k tajnému spisu, který uvádí, že Abramovič při nákupu v roce 95 ošidil ruskou vládu o více než dvě a půl miliardy dolarů. Abramovič zaplatil přibližně 250 milionů dolarů. O deset let později Sibneft prodal zpátky ruské vládě za 13 miliard dolarů. (Radiožurnál 15.3. 2022)“

Právě kvůli Sibněfti - mimo jiné, nejen kvůli ní - se pak ale spolu s Berezovským soudili před britským soudem.

„Boris Berezovskij obvinil svého bývalého obchodního partnera Romana Abramoviče, že nedodržel kontrakty a závazky. Abramovič se bránil tím, že Berezovskij žádné podíly ve společnostech neměl. Peníze, které od nich dostával, byly prý jen odměnou za to, že nad společnostmi držel díky svým politickým konexím ochrannou ruku. (Radiožurnál 31. 8. 2012)“

Velkou část toho, co dnes víme o Abramovičovi a jeho jmění, tak víme díky tomuto soudnímu procesu, kde se všechno veřejně a za velkého zájmu médií propíralo.

„Vlivné politické přátele Berezovskij ztratil a utekl do Británie (Radiožurnál 31. 8. 2012)“

„Ruský oligarcha Boris Berezovskij údajně spáchal ve svém domě v Londýně sebevraždu. Byl třeba blízkým přítelem bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka, kterého s velkou pravděpodobností otrávili ruští agenti poloniem v roce 2006, takže určitě pochybností o smrti Borise Berezovského bude celá řada. ČRo Radiožurnál (Hlavní zprávy - 23. 3. 2013)“

Jinak je Roman Abramovič takový pan tajemný, který moc nedává rozhovory, střeží si pečlivě soukromí. To, co ale Abramoviče zviditelnilo i mimo Rusko a ruské kruhy v zahraničí, byla už o dekádu dříve jiná záležitost - nákup tehdy skomírajícího britského fotbalového klubu Chelsea. Klubu, kterému masivními investicemi pomohl na výsluní.  

Připomenu, že novinářka Catherine Beltonová, která ve své knize napsala, že to měl údajně udělat na pokyn Vladimira Putina, na jeho příkaz měl klub koupit. Beltonová pak kvůli tomu čelila žalobě, Abramovič to rozporoval. Nakonec ten spor skončil dohodou s vydavatelstvím, které některé pasáže upravilo.

Sport, byznys, politika, ony jsou to mnohdy hodně propojené světy. Ostatně i sám Abramovič má k politice velmi blízko, k té ruské, samozřejmě.
On nikdy nebyl úplně politikem toho klasického střihu, přestože byl gubernátorem na Čukotce, na samém Dálném východě. Ani se nedá říct, že by měl nějak extra blízko k Vladimiru Putinovi, pokud tím máme na mysli nějaký vnitřní kruh. To jakési jádro tvoří především lidé, které si Vladimir Putin s sebou do Moskvy přivedl jednak z tajných služeb, a jednak z počátků svého politického působení na petrohradské radnici. Lidé vesměs jeho generace.

Abramovič je o patnáct let mladší. Na druhou stranu pro Vladimira Putina sice Roman Abramovič možná není člověk, kterého nazývá nějakým svým blízkým osobním přítelem. Je to ale každopádně oligarcha, který přistoupil na jeho pravidla hry a ještě mu v mnohém, můžeme říct, vyšel v ústrety. To znamená, že jednak akceptoval, že mu nebude jakkoliv stát v cestě a nebude podporovat jeho rivaly. Rivaly kremelské strany Jednotné Rusko, tedy různé systémové i nesystémové opoziční strany. To je jedna z věcí, za kterou Michail Chodorkovskij zaplatil mnohaletým vězením.

„Moskevský soud dnes odsoudil ropného magnáta Michaila Chodorkovského za podvody a daňové úniky na devět let do vězení. Podle všeobecného mínění i názoru Chodorkovského chtěl Kreml podnikatele potrestat za vměšování do politiky. (ČRo 6 Zprávy - 31. 5. 2005)“

A když říkám, že Abramovič ještě Putinovi jaksi vyšel v ústrety, tak tím mám na mysli i to, že mu pomohl konsolidovat jeho moc a vliv. Například umožnil, aby stát získal zpátky kontrolu nad sektorem některých klíčových nerostných surovin. Těch, jejichž export je jedním z pilířů ruské ekonomiky.

Tu zmiňovanou někdejší ropnou společnost Sibneft, o které jsme mluvili, Abramovič prodal většinovým podílem v roce 2005 státnímu kolosu Gazprom. V současnosti se jmenuje Gazprom Neft a je to třetí největší producent ropy v Rusku. Také ale ještě pár let zpátky Abramovič vlastnil podíl v Prvním kanálu, přední ruské televizi, kterou bychom mohli označit za hlásnou troubu kremelské propagandy.

Pojďme zpět do současnosti. Podle informací amerického listu The Wall Street Journal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj výslovně žádal amerického prezidenta Joea Bidena, aby Romana Abramoviče nepřidával na sankční seznam, protože by mohl sehrát významnou roli prostředníka mezi Ruskem a Ukrajinou. Potvrdila ukrajinská strana tyto zprávy?
Výslovně ne. Aniž by kohokoliv jmenoval, prezident Volodymyr Zelenskyj v nedávném rozhovoru, který poskytl skupině ruských novinářů, naznačil, že ty motivy některých podnikatelů zapojit se do jednání nemusejí být jaksi altruistické. Mluvil o tom, že to dělají, i aby se právě vyhnuli sankcím.

„Я вам скажу, что все эти люди, боясь санкций… Уверен, что никакого патриотизма большого нет в этом. Не уверен — скажем, мне так кажется. Meduza (27. 3. 2022)“

Tak či onak, Abramovič figuruje nejen tedy jako prostředník, ale i jako muž, na kterého sankce stejně dolehly. Uvalila je na něj mimo jiné Velká Británie, kde má Abramovič několik nemovitostí a také onen fotbalový klub v Londýně. Spojené království ruským oligarchům zmrazilo majetek. Co přesně to pro Romana Abramoviče znamená?
Pokud se bavíme konkrétně o Británii, protože ty sankce uvalila i Evropská unie nebo Kanada, tak takovým prvním citelným dopadem je, že jednak tedy přišel o možnost cestovat do těchto zemí. Přišel o možnost nakládat s částí svého majetku, se všemi vilami, byty, drahými auty, jachtami, pokud tedy byly na území daných států v tuto chvíli. Ale také třeba právě se zmiňovaným fotbalovým klubem Chelsea, jehož prodej ve světle blížících se sankcí ohlásil.

Můžeme ale říct, že to jsou takové prvotní dopady s okamžitým účinkem. V delším horizontu ty sankce poškodí v podstatě celé jeho podnikatelské impérium, pokud tedy bude chtít dále stát v jeho čele, protože se zkrátka pro řadu obchodních partnerů stal toxickým. Není možné s ním obchodovat, pokud se sami nechtějí vystavit tomu, že budou potrestaní za porušování sankcí.

Připomenu v té souvislosti, že to Abramovičovo portfolio zahrnuje i podíly ve společnostech, které jsou předními světovými výrobci oceli nebo niklu. A ta jistá toxičnost platí samozřejmě i v případě toho pro nás asi nejviditelnějšího podnikatelského projektu Abramoviče, a to je právě ta fotbalová Chelsea. 

„Úřadující vítěz Ligy mistrů, v jehož managementu pracuje také bývalý český brankář Petr Čech, nemůže ani obnovovat smlouvy a má pozastavený prodej vstupenek. Pro klub to znamená řadu komplikací a ohrožuje to také jeho budoucnost. Chelsea v minulém roce zaznamenala ztrátu přes 145 milionů liber a uvedla, že je závislá na finanční podpoře společnosti Fordstam Limited, jejíž prostřednictvím právě ji Abramovič kontroloval. (ČRo České Budějovice 11. 3. 2022)“

Ne všichni fanoušci The Blues, tedy Modrých, jak se fotbalové Chelsea přezdívá, jsou ti, kteří skandují na stadionech jméno Romana Abramoviče. A není jich rozhodně málo, jak jsem se díval na nějaké zprávy z Velké Británie.
Pojďme ale ještě k jinému tématu. Velká světová média minulý týden přišla s informací, že Abramoviče někdo po jednom z dalších kol mírových vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou otrávil. Informaci následně potvrdila investigativní skupina Bellingcat. Víme, zda to je skutečně pravda? Případně, kdo měl tu otravu Abramoviče na svědomí?
Uvádí to sice investigativní projekt Bellingcat, který se významně podílel třeba na odhalení detailů týkajících se otravy dvojího agenta Sergeje Skripala, ruského opozičního předáka Alexeje Navalného a dalších investigativ, to ano. Na druhou stranu v případě oné údajné otravy Abramoviče je teď situace dost mimořádná. Ani na straně Ruska, ani Ukrajiny, potažmo Západu nezaznělo potvrzení a ani jen oficiálně podezření, že by se něco takového opravdu stalo. Přitom obvykle se obě strany viní navzájem.

V případě Navalného dokonce ruská strana obvinila Německo, že ho údajně mělo otrávit při převozu. Teď je ta situace opravdu diametrálně odlišná. Poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak prohlásil, že se objevuje hodně spekulací a různých konspirací. A v podobném duchu se vyjádřil i mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

A také agentura Reuters s odkazem na zdroj v americké rozvědce psala, že to podle Američanů nebyl cílený útok, ale možná vliv nějaké látky z okolí. Připomenu, že asi deset dní po té schůzce, kde tedy mělo dojít k otravě, tak se v polovině března podařilo Abramoviče vyfotit na letišti v Izraeli. Nic nenasvědčovalo tomu, alespoň takto navenek, že by byl jakkoliv v nepořádku.

„Podle médií ale není jisté, kdo měl na vyjednavače útočit. Tři vyjednavači údajně trpěli bolestí očí, slzením a kožními problémy. Podle deníku Guardian dokonce Abramovič na několik hodin přišel o zrak (Radiožurnál 28.3. 2022)“

Původně se psalo o tom, že se po oné inkriminované schůzce necítil dobře, že měl problémy se zrakem a že se mu měla i loupat kůže. 

No a teď úplně na závěr se zeptám přímo na váš názor. S ohledem na to, co jsme si o Romanu Abramovičovi řekli a jak vy dlouhodobě sledujete dění v Ruské federaci - myslíte, že Abramovič může být skutečně tím klíčovým mužem, který nakonec pomůže ve vyjednávání nějakého případného příměří mezi Kyjevem a Kremlem?
Abramovič může být sebelepší vyjednavač, sebelépe zvládat ten tanec mezi vejci v podobě hledání nějakých aspoň malých styčných ploch mezi ruskou a ukrajinskou delegací. Ale pokud jde o příměří, případně jakoukoliv jinou dohodu, tak reálně je tu jeden jediný klíčový muž, který o tom může rozhodnout, a ten sedí v Kremlu. Pořád má v zásobě nutný počet techniky i lidských zdrojů. Může se rozhodnout pro opak, pokud bude chtít dále v bojích pokračovat. Tím mužem je Vladimir Putin. A je jenom na něm, jestli bude chtít někomu dalšímu naslouchat.

Události posledních měsíců, možná let, svědčí spíš o opaku. Jestli dřív v okolí Vladimira Putina byli lidé, o kterých jsme si mohli myslet cokoliv, ale dovedli argumentovat odlišné názory, tak teď kolem něj už v zásadě zůstali jen přikyvovači. Viděli jsme všechna ta videa, kdy vlastní ministry obrany a zahraničí potupně posazuje za dlouhatánské stoly, kdy ponižuje na kamery šéfa vnější rozvědky a další vrcholné činitele.  

Takže je velkou otázkou, jestli Vladimir Putin bude ochotný naslouchat komukoliv jinému, ať už je to třeba Roman Abramovič.

Matěj Skalický

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Roman Abramovič, Rusko, Ukrajina, vyjednávání