Kreml pošle Navalného na dlouho do vězení, aby přestal být lídrem, odhaduje ruský novinář Eggert

Minulou sobotu v ruských městech protestovaly na podporu opozičního politika Alexeje Navalného tisíce lidí. Jak zásadní podle tebe demonstrace byly z pohledu politického života v Rusku?
Nejdůležitější na protestech je, že byly poměrně masové a odehrály se po celém Rusku. V tom smyslu můžeme udělat jeden hlavní závěr: po 23. lednu je zřejmé, že občanská společnost v Rusku není jen záležitostí Moskvy, Petrohradu a možná pár dalších velkých měst. Vzniká všude. Ve městě Jakutsk, v republice Sacha, nedaleko od krajiny věčného ledu, vyšli lidé do ulic na podporu Navalného v padesátistupňovém mrazu. To o něčem vypovídá. Když jsem byl před dvěma, třemi roky v Ťumeni, metropoli ropného průmyslu na západní Sibiři, mladí lidé mi tam říkali, že když vyšli vyjádřit Navalnému podporu na hlavní náměstí, byla to vůbec první demonstrace ve městě od dob bolševického převratu v roce 1917. Minulý víkend si to Ťumeň zopakovala, a dokonce překonala svůj vlastní rekord. Pocit, který lidé v dobách perestrojky popisovali slovy „takhle se nedá žít“, je teď cítit po celém Rusku, od Vladivostoku po Karelii. To je podle mne hlavní závěr, který z demonstrací vyplývá. Zároveň je ale třeba dodat ještě jednu věc: i když se podíváme na ty nejpozitivnější odhady počtu účastníků sobotních protestních akcí, stále jde o zanedbatelné procento – je to dokonce méně než jedno procento dospělé populace v Rusku. Takže bych řekl, že jde o další krok na cestě ke zrodu nezávislé občanské společnosti v Rusku. Je to krok velmi důležitý a z historického hlediska zásadní, ale pád putinského režimu zdaleka neznamená.

V Česku lidé sledovali videa z protestů i to, co se během nich dělo. Můžeme ale přece jen pro úplnost popsat, řekněme ze sociologického hlediska, jací lidé na demonstrace přišli?
Zatím je těžké dát dohromady nějaký obecný sociologický profil protestujících. Ale pokud budeme vycházet z průzkumů, musíme si všimnout toho, že skoro polovina lidí, kteří 23. ledna vyšli do ulic, se do protestních aktivit zapojila vůbec poprvé. Pro spoustu lidí to byla vůbec první zkušenost s aktivní politikou v životě. To je důležité.

Zadruhé: pokud budeme vycházet ze záběrů pořízených v různých městech Ruska, uvidíme na nich skutečně hodně mladých lidí. Dá se tedy říct, že se protestů aktivně účastní mladí lidé. Alexej Navalnyj používá na sociálních sítích a na svých YouTubových kanálech Navalnyj Live a Kanál Navalného jazyk, který je srozumitelný nejen lidem kolem dvaceti let, ale i školákům. Neznamená to, že ho nesledují i starší generace, ale je zjevné, že lidem pod 30 let je hodně blízký. Navalnyj je osobnost, jež dokáže mluvit jazykem mladých lidí. Zároveň je ale důležité připomenout, že samotná skutečnost, že politik má mnoho mladých příznivců, mu nezaručuje úspěch. Historická zkušenost ukazuje, že rozhoduje dobový kontext a v tomto případě také to, v jakých podmínkách se Alexej Navalnyj dále ocitne. Myslím, že to pro něj bude teď hodně těžké. Úřady udělají vše pro to, aby ho od politické činnosti co nejvíc izolovaly. A to ne na pár roků, ale na mnoho let dopředu.

Zůstaňme ještě u lidí, kteří šli protestovat. Na konci víkendu byly počty zadržených po celém Rusku kolem tří tisíc. Víme, co je teď čeká? Můžeme popsat, co všechno Rusové musí brát v potaz, když se rozhodují, jestli se přidají k protestům, které úřady nepovolily? Jaké následky je můžou čekat?
Zaprvé bychom měli říct, že samotné pojetí „nepovolené akce“ je v rozporu s ruskou ústavou. Myslím, že ve chvíli, kdy Vladimir Putin opustí Kreml a Rusko bude mít normální parlament a exekutivu, se země vrátí ke standardnímu pojetí ústavních práv. V Rusku státní moc nemá právo „povolovat“ masové mítinky a demonstrace, má pouze pomáhat organizátorům zvolit správné místo a trasu a zajistit bezpečnost. V Rusku platí ohlašovací povinnost. Autoritářský režim ji ale změnil celou řadou policejních vyhlášek, na to bychom neměli zapomínat. Pokud mluvíme o „nepovolených akcích“, používáme jazyk ruské státní moci. Ruská ústava předpokládá, že všechny takové akce jsou povolené, pokud jsou pokojné, nenásilné a bez přítomnosti zbraní.

U těch tří tisíc lidí, které v různých městech zadržela policie, je potřeba mít na paměti, že ruský režim je režim „fasád“. Rusko má prezidenta naoko, ve skutečnosti je to de facto diktátor. Parlament je také naoko, je to v podstatě součást prezidentovy administrativy, kde poslanci hlasují podle příkazů z Kremlu. A pouhou fasádou jsou v Rusku i orgány činné v trestním řízení – prokuratura, soudy, policie – tyto organizaci ve skutečnosti chrání současný politický režim.
Pro demonstranty je vyhrazen standardní postup. Za prvé je tu obvinění z narušení veřejného pořádku. Pokud jdete na demonstraci, narušíte například silniční provoz. Šup, už máte paragraf narušení. Pokusíte se odstrčit policistu, který vás neurvale popadnul: jde o napadení policejního činitele. Pokusíte se ochránit demonstranta, kterého policisté mlátí obušky? Je to kladení odporu policii. Pokud například na své sociální sítě umístíte informaci o uspořádání akce na podporu Navalného, jde o výzvu k extremistické činnosti. Za stalinských dob koloval takový vtip, že pro každého člověka se najde paragraf trestního zákona. Podle tohoto principu se chová i Putinův režim. Těm, koho policie zadrží, hrozí trest – zpravidla ne sice vysoký – ale stále je to trest odnětí svobody do deseti až patnácti dnů; nebo veřejné práce, například úklid vozovek nebo veřejných toalet. Úřady se ale také snaží, aby lidé přišli o práci. Vašemu nadřízenému – dokonce i v případě, že se jedná o soukromou firmu – můžou zavolat z federální bezpečnostní služby FSB nebo z policie a říct: „Ivan Ivanov, který u vás pracuje, je ve skutečnosti velmi podezřelý, účastnil se protivládních akcí. Pokud ho dál budete zaměstnávat, vaše firma nebude mít zrovna dobré vyhlídky.“ Lidé často o zaměstnání přijdou, děje se to celé velmi tiše, pod nějakou záminkou. Státní zaměstnanci to mají ještě horší, protože na ně vyvíjí nátlak celý administrativní aparát, to se týká třeba učitelů. Samozřejmě nelze mluvit o tom, že situace v Rusku by se podobala stalinským dobám, většinu lidí do gulagu nepošlou, ale budou mít nepříjemnosti v práci a mnozí si budou muset trest – i když ne dlouhý – odsedět ve vězení. To, že jste byli odsouzeni podle trestního zákona, samozřejmě pak musíte uvádět v nejrůznějších dotaznících. I kdybyste ve vězení strávili jen měsíc, musíte to uvést, pakliže se ucházíte o práci nebo třeba žádáte o vízum. Má to vliv na vaši pověst, zaměstnavatelé se k vám stavějí obezřetně. Znamená to tedy problémy v dlouhodobém horizontu.

Platí totéž i pro studenty nebo školáky? Má to nějaké dopady na jejich vzdělání?
Problémy vznikají rodičům, které mohou pozvat do školy a obvinit je, že se o své děti nestarají. Kromě toho je v ruském školství celá řada učitelů, kteří Vladimira Putina podporují. Ti mohou například před celou třídou říct věci jako: „Podívejte se, tady Váňa popřává sluchu americkým agentům, neprojevuje lásku své vlasti, nenávidí našeho prezidenta.“ A kdo ví, co pak třeba udělají spolužáci, mohou studenta někde za rohem zbít. Ve školách existuje bullying a šikana. Takže pro některé děti to může znamenat riziko a může to vést k traumatům. I takové případy se objevily.

Už ses lehce dotkl dalšího možného politického vývoje a situace kolem Alexeje Navalného. Když se předminulý víkend vrátil do Ruska z Německa a policie ho obratem zatkla, slyšeli jsme různé analýzy. Zaznívaly i názory, že se překresluje politická mapa Ruska a prezident Putin teď má v osobě Alexeje Navalného jednoho jasného konkurenta. Souhlasíš s takovými závěry?
K tomu, aby člověk mohl být v pozici konkurenta, je potřeba, aby měl rovné šance a mohl se zapojit do politického procesu na Putinově úrovni. V tomto smyslu Navalného formálně za Putinova konkurenta označovat nemůžeme, protože sedí ve vězení, zatímco Putin v Kremlu. Ale fakt je ten, že s výjimkou Putina je Navalnyj v dnešním Rusku jediným politikem. Neúspěšný pokus ruské státní moci Navalného zavraždit, jeho návrat do Ruska a panika, která režim ovládla – všichni jsme viděli triky s odklonem letadla a tak dál.

To vše je samozřejmě důkaz, že Kreml zatím s Navalným nedokáže nic podniknout a neumí čelit růstu jeho popularity. Demonstrace po celém Rusku ukázaly, že Navalnyj dokáže podchytit nespokojenost s ruskou vládou, která má nejrůznější příčiny. Jsou tu městští intelektuálové, nespokojení s atmosférou cenzury a všudypřítomné státní propagandy. Jsou tu nespokojení zaměstnanci, kteří dostávají malé výplaty a považují Putina za hlavního kapitalistu, který Rusko ovládá. Jsou tu feministky, které kritizují režim za to, že podle nich propaguje patriarchální systém vlády. Jsou tu nespokojení ruští nacionalisté, podle jejichž názoru Putin otevřel zemi migrantům ze střední Asie a dává příliš svobody severnímu Kavkazu a Ramzanu Kadyrovu. Je tu mnoho nespokojených skupin obyvatel. Každá přitom má své vlastní důvody. Rozhodně nelze říct, že by všichni viděli věci perspektivou západních liberálních hodnot. Všem je ale v tuto chvíli jasné, že Navalnyj jejich nespokojenost dokáže sjednotit, nasměřovat a je schopný výhrady jasně formulovat. Pro něj z toho tím pádem plyne jasný úkol: rozšiřovat dál základnu svých podporovatelů, kterou teď už má po celém Rusku.
Důležité je v této souvislosti zmínit jeden moment – rostoucí počet lidí v Rusku považuje úroveň korupce v zemi za bezprecedentní. Na to, že úřady kradou, si lidé zvykli ještě za carských dob. Avšak gigantické rozměry korupce v dnešní době, kdy lidé čelí dopadům pandemie koronaviru, přicházejí o zaměstnání, jsou nuceni pracovat za mizivé výplaty a žijí doma v izolaci – to vše nespokojenost vyostřuje. Proto se dá říct, že Navalnyj dnes v určitém směru skutečně sjednocuje všechny lidi nespokojené s vládou Vladimira Putina.

Obrovskou odezvu vyvolala minulý týden další investigativa Navalného, nazvaná Putinův palác, který si podle odhalení dokumentu ruský prezident vybudoval na břehu Černého moře. To video zaznamenalo už víc než 80 milionů zhlédnutí. Dá se zhodnotit, jakým způsobem tato odhalení rezonují mezi lidmi, kteří Vladimiru Putinovi důvěřují?
Na posouzení dopadu tohoto videa v nějakém širším sociologickém rámci je ještě brzy, chvíli budeme muset počkat. Lidé nemění názory na tak důležitou věc přes noc.
Je pravda, že ta Navalného odhalení prohloubila, rozšířila a fantasticky ilustrovala fakta, která už v roce 2010 publikoval deník Vědomosti: o Putinovu paláci se ví vlastně už docela dlouho. Režim by býval mohl spoléhat na to, že odhalení nebudou mít tak velkou sílu a dopad, pokud by byl schopen zajistit stabilní růst životní úrovně a slušný ekonomický růst, tak jak se to Putinovi dařilo během prvních dvou funkčních období. Už tehdy bylo k dispozici dost informací o korupci, existovala i svědectví o povaze Putinova režimu – bylo o ní jasno během prvních tří nebo čtyř let jeho vlády. Ale tehdy se životní úroveň lidí zlepšovala doslova s každým dnem, a nikdo proto na ty informace nedbal. Lidé si říkali: „No tak co, kradou, ale nás nechávají žít. Dokud se náš vlastní život bude zlepšovat, ať si kradou, co se dá dělat, to je část ruské reality.“ Dnes je ale situace jiná. V oblasti příjmů se Rusku stále nepodařilo vrátit na úroveň roku 2008, kdy udeřila světová finanční krize. Téměř se to povedlo v roce 2013, ale o rok později (v roce 2014) po anexi Krymu, zavedení sankcí a devalvaci rublu se průměrný příjem ruských rodin znovu propadl. A podle investičních analytiků v Rusku, se kterými jsem mluvil, sotva můžeme čekat významný růst a návrat na úroveň roku 2008 dřív než za pět let – v tom je započítána i pandemie covidu. Právě z těchto důvodů zasahuje protikorupční apel Navalného i tu část obyvatel, kteří podstatně zchudli, a vyvolává takovou odezvu.

Pokud se na to podíváme perspektivou ruské státní moci, režimu Vladimira Putina, jaké kroky může za takové situace podniknout v případě Navalného? On je teď na 30 dnů ve vazbě, co se dá čekat dál?
Troufnu si předpokládat, že Navalného čeká velmi krátký soudní proces. Ten ho pošle do vězeňské kolonie na tři a půl roku za dřívější přečin, za nějž v roce 2016 dostal podmíněný trest. Umožňoval mu být na svobodě s tím, že se bude pravidelně hlásit na policii a prokáže tak, že se nachází v dosahu ruských úřadů. Poté, co Navalného otrávili a ve speciálním zdravotnickém letadle dopravili do Německa, přišly ruské úřady s následujícím: Navalnyj podle Kremlu vzhledem k tomu, že se nehlásil na policii, porušil podmínky podmíněného odnětí svobody – byl v zahraničí a podle úřadů se uzdravil dřív, než se vrátil do vlasti. A proto se mu prý teď podle ruské legislativy ruší podmínka a on bude muset na 3,5 roku do vězení. To ale není všechno. Proti Navalnému zahajují nové trestní řízení pro podezření z podvodu a chystají se ho obvinit z rozkrádání majetku Fondu pro boj s korupcí, což je jeho vlastní organizace, která publikuje jeho investigace. Je to podle všeho těžší přečin než ten, za který ho odsoudili v roce 2016. A proto – pokud bude shledán vinným – dostane nový trest, ještě navrch k tomu, který si zřejmě bude zřejmě muset odsedět tak jako tak. Proto bych řekl, že strategie Kremlu je poslat Navalného na dlouho do vězení, aby postupně přestal být veřejně viditelnou osobností. Postupem času mu můžou – podobně jak třeba Michailu Chodorkovskému – umožnit vycestovat do zahraničí nebo něco podobného. Důležité pro státní moc ale je, aby Navalnyj, kterému je teď 44 let a z vězení by vyšel někdy po padesátce, přestal probouzet v lidech nadšení. A zároveň aby si veřejnost zvykla na to, že Navalnyj je ve vězení a postupem času prostě přestane být lídrem. To je pro Putina důležité, protože se v roce 2024 chystá znovu jít do takzvaných „voleb“ a znovu se takzvaně nechat zvolit do prezidentského úřadu na dalších 6 let. Nepotřebuje konkurenty a aktivní kritiky, jako je Navalnyj. Proto se obávám, že Alexeje Navalného čeká jen vězení a další vězení.

Pokud ještě zůstaneme u perspektivy Putinova režimu, on a ruská prokremelská média mají pravidlo nevyslovovat Navalného jméno. Má taková strategie vzhledem k tomu, co se v Rusku děje, vůbec smysl? Může odstřihnout Navalného od pozice veřejné známé osoby?
Ne, samozřejmě že ne. Žijeme v době sociálních sítí. Kremelská média nakonec začala Navalného jmenovat, stalo se to před pár dny ve vysílání Prvního kanálu, hlavní a nejsledovanější státní televize. Takže i to se mění. Jeho příjmení bude odmítat vyslovit pouze Putin, což je komické. Zjevně mu někdy někdo řekl, že pokud Navalného příjmení vysloví nahlas, poskytne mu tím část své autority a přidá mu na důležitosti. Ale dnes, roky poté, co se Putina na Navalného poprvé zeptali, to působí jako nějaká pohanská magie. V Rusku, jež usiluje o to, aby ho svět považoval za jednu z nejkřesťanštějších zemí na světě, je tohle odmítání vyslovit Navalného příjmení skoro jako nějaké šamanské zaříkání, zaklínání se proti zlému duchu. Putin, který odmítá nahlas říct Navalného příjmení, působí směšně. I jeho okolí už to dělá a budou to dělat dál. Státní média budou mluvit o soudním procesu s Navalným, budou ho označovat za zloděje a podvodníka, který kradl peníze svým sponzorům ze CIA a britské rozvědky. Budou propagovat svůj postoj ke kritikům režimu: „Nejen že to jsou prodejní lidé, kteří se nechali koupit Západem a podrývají naši velkou zemi, ale jsou to ještě navíc i obyčejní zloději! Jen se podívejte, koho chodíte podporovat do ulic!“ Toto poselství režimu na jistou část publika zapůsobí – a nebude to jen starší generace. Znám lidi, kterým je lehce přes 30 a na Facebooku tvrdí, že Navalnyj se snaží zničit Rusko, je agentem amerických tajných služeb, zednářského spiknutí atd. Mezi Putinovými stoupenci teď zdaleka nejsou jen důchodci a lidi, kteří pamatují Sovětský svaz. Jsou to i mladí lidé, kteří vidí svět velmi specificky.

A jaká může být za takových okolností strategie samotného Alexeje Navalného, který je ve vazbě a může mu hrozit i delší vězení? Jaké kroky může podniknout?
Vše bude záviset na tom, v jak velké izolaci se Navalnyj ocitne. Ale myslím si, že zůstane dál veřejnou osobou. Bude pro něj zásadní, aby na něj lidé ani na vteřinu nezapomněli. V jeho řekněme „globálním politickém PR“ teď všechnu práci za Navalného paradoxně dělá Putin sám. Nejen že je Navalnyj v tuto chvíli Putinovým kritikem číslo jedna v Rusku a na politickém poli jsou si de facto rovni. Alexej Navalnyj je nejznámější politický vězeň v Evropě i ve světě. Pokud si ruská státní moc zvolí strategii držet ho ve vězení, pak není pochyb o tom, že Navalnyj začne dostávat nejrůznější mezinárodní ocenění, Sacharovovu cenu, Cenu Evropského parlamentu. Jeho proslulost jen poroste a stejně tak i jeho renomé coby oběti politického režimu. To všechno samozřejmě opozičnímu politikovi zvyšuje prestiž a vylepšuje jeho image.
Odvážím se ale předpokládat i jinou variantu vývoje, i když bych byl velmi nerad, kdyby k němu došlo. Ruská státní moc si totiž také velmi dobře dovede představit, že se vše může odehrát podle výše zmíněného scénáře a Navalnyj se může stát ještě známější osobností ve světě, než je teď. Jen pro připomenutí, v roce 1975 dostal proslulý ruský disident Andrej Sacharov za boj za lidská práva Nobelovu cenu míru – podobný scénář je samozřejmě pro ruské úřady naprostá noční můra. Obávám se, že Kreml se proto může uchýlit k jinému plánu. Může se snažit o trvalé zhoršování zdravotního stavu Alexeje Navalného během pobytu ve vězení a potom kývnout na výzvy západních politiků, které samozřejmě přijdou, aby pustil Navalného se léčit do zahraničí. Můžou se přitom snažit oslabit jeho zdraví tak, aby se musel léčit dlouho a pak i emigroval, k čemuž by pravděpodobně vyvinuli tlak na jeho rodinu, příbuzné, na rodiče, manželku, děti. Vzhledem k tomu, že se ho Kreml už snažil zabít, nemůžu takovýto scénář vyloučit. Pro Kreml je důležité, aby Navalnyj nebyl v Rusku, proto předpokládám, že Putin a jeho okolí se ho budou snažit ze země vystrnadit. Západní politici jsou dnes připraveni k humanitárním gestům a zároveň nejsou ochotni přijímat takové kroky, jež by vedly ke skutečné izolaci Putina a jeho okolí. Je proto jasné, že se Putin bude snažit z představy západu o humanismu těžit a využít ji k tomu, aby dostal Navalného z Ruska. Což samozřejmě velmi dobře chápe i sám Navalnyj.

Dotkli jsme se teď mezinárodního rozměru – dění v Rusku samozřejmě rezonuje za hranicemi, v Evropské unii zaznívají výzvy k přijetí nových sankcí proti režimu Vladimira Putina. Země sedmadvacítky v pohledu na ně nejsou jednotné. Kdybychom ale měli mluvit o sankcích jako o strategii, mechanismu, mohou Vladimira Putina – který, jak víme, nenávidí jakýkoli tlak – přimět k tomu, aby začal respektovat mezinárodní právo, politická práva a lidská práva obyvatel Ruska?
Ne, nemohou. Vladimir Putin staví veškerou svou mezinárodní politiku na přezírání Západu, na jeho provokování a ignorování norem, k jejichž respektování ho Západ vyzývá. A zatím mu to docela dobře vychází. Připomenu slova německé kancléřky Angely Merkelové, která na jednu stranu říká, že otrava Alexeje Navalného je strašlivá a že bude usilovat o jeho osvobození. Ale zároveň dodává, že budování plynovodu Nord Stream 2 bude pokračovat, protože je to čistě otázka byznysu, který se politiky netýká. Ten projekt je s politikou samozřejmě velmi úzce spojený, stejně jako s výdělky Putina, Rosněfti, Gazpromu i všech přátel Putina v jeho okolí. Navíc je to čistě politický projekt, jehož cílem bylo odejmout Ukrajině příjmy z transportu ruského plynu. Proto mi připadá směšné naslouchat tomu, jak německá kancléřka říká zjevnou lež.
Putin Evropskou unií pohrdá a bude dál využívat politiky typu Angely Merkelové nebo Emmanuela Macrona a další lídry, kteří na jedné straně vyzývají k dodržování lidských práv a na druhé straně říkají, že bez Ruska nemůžeme vyřešit problém Íránu, Sýrie, jaderného zbrojení atd. Domnívám se, že administrativa amerického prezidenta Joea Bidena zaujme přibližně stejnou pozici. Bude se velmi ostře vyjadřovat, ale podnikne velmi málo ostrých kroků. Bidenovu administrativu čekají s Putinem mnohaletá jednání o uzavření nové dohody o omezení strategických útočných zbraní. A mnozí z těch, kdo teď tvoří Bidenův tým, jsou političtí realisté, kteří na jedné straně budou samozřejmě kritizovat to, co se stalo s Navalným, ale zároveň budou dál s Kremlem spolupracovat. Z hlediska Navalného je jedinou nadějí americký Kongres, kde se zákonodárci shodnou na tom, že sankce proti ruským fyzickým a právnickým osobám napojeným na Kreml fungují a je potřeba je dál rozšiřovat. Alexej Navalnyj a jeho lidé dlouhodobě vyzývají k zavedení sankcí proti putinským oligarchům, Putinovu okolí a také proti rodinným příslušníkům všech těchto lidí. Jeden z Navalného spolupracovníků už zveřejnil seznam lidí, kteří by se okamžitě mohli stát terčem sankcí. Západ ale tato opatření zatím nepodporuje s ohledem na to, že by podle něj porušovala lidská práva. Proto se Putin nebude bát žádné reakce – a rozhodně se nebude bát evropských politiků, kterým se vysmívá a kterými opovrhuje.