Příběh zadrženého letu: Lukašenko svým odpůrcům vzkázal, že ani emigrace neznamená bezpečí, říká analytička

Terezo, pojďme na úvod popsat, co se to vlastně v neděli v Bělorusku stalo?
Jednalo se o let společnosti Ryanair, což je irská společnost, a ten let byl z Atén do Vilniusu. Byla to obyčejná linka, která už skoro vylétala z běloruského vzdušného prostoru a měla za chvíli začít přistávat právě ve Vilniusu. Ale najednou, aniž by cestující věděli, tak se otočilo a letělo se do Minsku. Tam jim poté bylo vysvětleno, že bylo přijato oznámení o tom, že se údajně má na palubě nacházet bomba, a právě proto letadlo mělo dosednout v Minsku, aby se to prověřilo.

V té době na palubě byl běloruský opozičník, aktivista, novinář, Raman Pratasevič, který, alespoň podle výpovědí jeho spolucestujících, okamžitě tušil, že to není jen tak a že ho čeká zatčení. A k tomu také došlo. Poté, co letadlo přistálo, Raman Pratasevič byl zatčen spolu s jeho přítelkyní, se kterou letěl, a palubu letadla opustilo i několik dalších ruských občanů. Spekuluje se o tom, že to nejspíš byli příslušníci tajných služeb, kteří celou tu operaci plánovali. Letadlo bylo prohledáno, zadrženo bylo asi na sedm hodin a poté bez těchto pasažérů bylo propuštěno k tomu, aby pokračovalo v letu na Vilnius.

A vysvětlilo Bělorusko adekvátně, proč let společnosti Ryanair zadrželo?
Bělorusko to adekvátně nevysvětlilo, což je vlastně i reakce světová, evropských lídrů, ze Spojených států nebo z NATO. Všichni tím byli velmi šokováni a požadují vysvětlení od běloruských úřadů, co se vlastně stalo.

Celé uvažování o té situaci je takové, že k došlo k účelovému zneužití oznámení o tom, že se na palubě nachází bomba, právě proto, aby letadlo bylo donuceno přistát v Minsku a běloruské úřady mohly zatknout opozičníka, který dlouhodobě žije v zahraničí a jiným způsobem by se k němu nemohli dostat.

Takže opravdu existuje podezření a pádné obavy, že běloruský režim zneužil tu situaci k pronásledování svého oponenta?
Já bych osobně řekla, že to je pravděpodobnost hraničící s jistotou.

Běloruské úřady tedy zadržely odpůrce svého Ramana Prataseviče. O koho jde? Co všechno má tento novinář za sebou, jak důležitou roli hraje v běloruské společnosti a proč tedy běloruskou vládu takovým způsobem irituje?
Raman Pratasevič, jemu je 26 let, a za ten svůj relativně mladý život má za sebou docela, řekněme v uvozovkách, rozsáhlou kariéru. Ještě jako student střední školy se zajímal o opoziční aktivismus. Bylo mu znemožněno dále studovat právě kvůli aktivismu politickému, opozičním aktivitám a protestům a tak dále. On se připojil k těm opozičním aktivitám, hlavně žurnalistickým.

A my ho známe hodně ve spojitosti s kanálem telegramovým „Něchta”, nebo jak česky někdy říkáme Nexta. To jméno vychází z běloruského slova pro „někdo”, proto „něchta”. A tento kanál byl velmi důležitým pro srpnové protesty po prezidentských volbách, které opět vyhrál v uvozovkách Alexandr Lukašenko. Jelikož v těch demonstracích režim vypínal internet a komunikace mezi demonstranty a organizátory těch demonstrací byla velmi složitá přes různé sociální sítě, které byly blokovány. Sociální síť Telegram fungovala. A tam byl založen tento, na Telegramu se tomu říká kanál, kde byly zveřejňovány informace nejrůznějšího charakteru.

Ono to vlastně působilo trochu na pomezí žurnalistiky, aktivismu a nějakého blogu, kdy na tom kanálu byly zveřejňovány příspěvky od lidí. Byla tam různá videa, informace o tom, kde se protestuje, případně kde se nejvíce zatýká, kde je násilná reakce policistů, kde případně se ti demonstranti mohou schovat nebo požádat o pomoc. Takže to byla směsice nejrůznějších zpráv, kde demonstranti měli možnost se nějakým způsobem organizovat a získávat informace o tom, co se aktuálně děje a díky tomu byly schopny ty demonstrace být tak rozsáhlé. Právě proto se tento kanál a lidé, kteří se podíleli na provozu tohoto kanálu, samozřejmě stali trnem v oku běloruského režimu.

A víme, kdo je publikum v tom kanálu Nexta? Jak různorodé je?
Obecně se dá říct, že jsou to samozřejmě spíš lidé mladší, vzdělanější, kteří samozřejmě mají internet, umí s ním pracovat, mají k tomu zařízení. V dnešní době se hovoří o tom, že má tento kanál přes milion uživatelů, nebo několik milionů. Do těch protestů nebyl zase tolik populární. Měl trochu jinou funkci a šířily se tam spíše informace investigativního charakteru o tom, co se děje v ozbrojených složkách a v bezpečnostních sborech.

Ale právě po těch srpnových volbách loňského roku ten kanál získal i toto směřování. A kvůli tomu, že jiná komunikace i opoziční média klasického rázu byla hodně perzekvovaná, tak se toto projevilo jako nějaké možnosti, jak získávat velmi rychlé informace, organizovat se a tak dále.

No on Raman Pratasevič, jak jste to zmiňovala, má toho na svůj věk šestadvaceti let hodně za sebou. V roce 2017 se stal i držitelem stipendia Václava Havla na Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda, které sídlí tady v České republice, v Praze. Z čeho běloruské úřady Prataseviče v tuto chvíli viní, co mu může hrozit?
Běloruské úřady ho viní z organizování masových nepokojů. Dokonce byl úřady zařazen na seznam teroristů a zařazen do mezinárodního seznamu hledaných osob. On, když vystupoval z toho letadla, jeho spolucestující říkali, a potom se to objevilo ta informace od ostatních běloruských opozičníků, že mu hrozí až trest smrti.

Za ty zločiny, za které je obviňován, tak hrozba trestu smrti je, ale spíš mu v současnosti může hrozit 15 let vězení. Tam bude trochu problematické, co se bude dít dál a z čeho on konkrétně bude obviněn. Jestli si mohu dovolit trochu odbočku – nedávno byl údajně spáchán pokus o atentát na Aleksandra Lukašenka. Je to pár týdnů, maximálně měsíc zpátky. A nedávno se objevily zvěsti od tajných běloruských služeb, že už se odhalilo, kdo za tím stál a že ten dotyčný člověk bude čelit stíhání.

Pokud – a teď je to z mé strany spekulace, ale uvidíme, co přinese budoucnost – pokud by čirou náhodou Roman Pratasevič byl bezpečnostními složkami nebo běloruským státem obviněn ze spoluúčasti na pokusu o atentát na prezidenta, tak samozřejmě tam už potom můžeme hovořit o trestech v daleko vyšších intencích. Kdybych to měla shrnout, tak bude záviset na tom, jaké obvinění mu bude sděleno. A to my v tuto chvíli nevíme.

Ta hrozba pronásledování, byla i důvodem toho, proč Roman Pratasevič emigroval a žil v Litvě. Pojďme popsat možná širší kontext toho, kam se Bělorusko za toho tři čtvrtě roku od začátku masových protestů, které spustily podle lidí zfalšované volby v zemi, kam se posunulo? Řada lidí udělala to samé, co Roman Pratasevič, opustila zemi, řada lidí čelila následkům v podobě tvrdých zásahů například policie a bezpečnostních složek. Jak ta situace vypadá teď?
Ty největší protesty byly těsně po těch volbách, minulý rok, řekněme do zimy. Tam jsme opravdu byli svědky velmi masových protestů. Situace byla trochu nejasná a nevědělo se, jestli ten režim je natolik oslabený, že by padl, nebo ne. Tam je důležité si uvědomit, že to, co zvnějšku vypadá, že se režim hroutí, například že jsou, že jsou desítky a stovky tisíc obyvatel v ulicích, jsou vyhlášeny stávky, stávky v univerzitách atd., neznamená, že ten režim je natolik oslaben, že by odešel.

Tam je to potom taková trochu přetahovaná, kdy tam je určitá černá skřínka, není úplně jasné, jakým způsobem ten režim bude reagovat. A já bych chtěla říct to, že pro to, aby se ten režim zhroutil, by se musely zhroutit alespoň nějaké pilíře toho režimu. Tedy to, na čem ten režim stojí. A to kromě třeba té podpory obyvatelstva, která se samozřejmě zhroutila, je například, a to je velmi důležité, bezpečnostní aparát.

Ten je zvláště v Bělorusku velmi rozsáhlý, velmi semknutý. Je to taková neprostupná řada. Pokud by tito příslušníci bezpečnostních složek, významní nebo ve větším množství, režim opustili a přidali se na stranu demonstrantů, tak to je ten moment, kdy by ten režim začal mít vážný problém. Ve chvíli, kdy ty elity toho režimu, nejen vládnoucí, ale právě ty bezpečnostní složky, na kterých je to postavené, jsou semknuty, tak tam pro ty demonstranty je velmi problematické režim pohnout k nějakým ústupkům nebo to nějakým způsobem narušit.

Po celou tu dobu jsme viděli, že k narušení těch hlavních pilířů nedošlo. Jedním z nich může být i to, že nedošlo k vyhlášení generální stávky, a tím pádem protestů pracujících. Zvláště v podnicích, kteří jsou sami o sobě poměrně důležitá síla v Bělorusku, tak k tomu také nedošlo. Takže vidíme, že ten proces je nesen rozsáhlými demonstracemi. Ale zatím to nevypadá, že by se ten režim zhroutil. Plus samozřejmě Alexandr Lukašenko má za sebou velmi silného spojence, kterým je Rusko.

Ono se ještě na podzim minulého roku mluvilo o jakémsi patu mezi režimem Alexandra Lukašenka a opozicí. Jaká je ta situace teď, kdybyste se na ní dívala takto z odstupu? Zvahuje se ve prospěch režimu Lukašenkova a těch bezpečnostních složek? Je to správné vidění situace?
Já si spíš myslím, že Alexandr Lukašenko velmi dobře dokázal ohodnotit tu situaci, jaká je. Dokázal si pojistit právě ty složky v té společnosti, které jsou pro něj naprosto zásadní pro to přežití, což byly právě bezpečnostní složky. A dovedl si zajistit podporu Ruska. Protože ve chvíli, kdy by, řekněme, byla vyhlášena generální stávka, což by byl zásah do běloruské ekonomiky, případně po vyhlášení sankcí, tak Bělorusko není v tomto osamoceno v tom smyslu, že by se nemělo ke komu obrátit, což je Rusko.

A Rusko poskytuje velké finanční injekce běloruskému režimu, aby se udržel. Pokud by Lukašenko neměl finance, tak by ten režim vyloženě vykrvácel a zhroutil by se právě proto, že by mu došla ta ekonomická základna, z které on platí ty bezpečnostní složky. Najednou kdyby měl policista vyjít na náměstí zasahovat násilně proti demonstrantům, ale nedostal by dva měsíce plat a nevěděl by, jestli nějaký dostane, tak ta jeho ochota vykonávat dále tu svoji profesi, zvláště takového charakteru, by asi poněkud ochabla. Takže vlastně takto to musíme brát.

A o jakém postavení se dá mluvit v souvislosti s opozicí? Hlavní tváří, přinejmenším tak jak ji si překládal Západ v tuto chvíli, je představitelka opozice Svjatlana Cichanouská, která má mimochodem přijet i na návštěvu Česka během několika týdnů. Jaké je dnes tedy její postavení, které ona nějakým způsobem koordinuje z exilu? Ohrožuje nějak reálně moc Alexandra Lukašenka?
Světlana Cichanouská, její role je, jak jste to říkala. Je to opoziční lídryně, která působí v exilu. Její role je spíše v nějaké mezinárodní advokacii a v obhajování a předkládání zájmů Bělorusů a té běloruské opozice. Je takovým živým mementem toho, co se v Bělorusku děje, jaké jsou tam poměry. A snaží se získat podporu pro běloruské občany, pro občanskou společnost a vůbec celkově medializovat tu situaci.

V současnosti já bych neřekla, že pro Lukašenka by představovala reálné ohrožení tak, jak je ta situace postavená nyní. Ve chvíli, kdy ta situace je taková, jaká je, že ten režim je semknutý a drží, tak nenásilné demonstrace ve chvíli takové, jaké jsou, nemají moc prostoru, i s Cichanouskou a s jejím týmem v zahraničí. Nemají moc prostoru pro to, jak ten režim donutit odejít nebo jak donutit Lukašenka rezignovat.

Když se vrátíme tedy k tomu vynucenému přistání letadla Ryanair, které i někteří evropští představitelé dokonce označují za únos, tak jak nahlížet tento krok ze strany toho, proč se k němu běloruský prezident Alexandr Lukašenko odhodlal? O čem to svědčí? Znamená to, že se cítí velmi komfortně, že takto bezprecedentní akci může udělat nebo naopak že může cítit, že se pod ním nějakým způsobem ta pozice hýbe a on musel udělat něco tohoto typu, něco takto výrazného?
Já si myslím, že Alexandr Lukašenko viděl příležitost pro to, jak zasadit další ránu opozičnímu hnutí. A hlavně to souvisí s jeho nedávno zahájeným velmi rázným zásahem proti opozičním médiím. Tomuto celému předcházelo uzavření a zablokování několika opozičních redakcí, opozičních novin, které ještě v Bělorusku působily. Pár dní zpátky byl zablokována stránka Tut.by, což bylo jedno z největších zpravodajských portálů nezávislých o dění v Bělorusku.

A to, co se stalo, bylo natolik bezprecedentní… Když tedy použiju ta slova, která se objevují v mediálním prostoru “únos” letadla, nebo “odklonění” letadla od jeho trasy nebo využití oznámení o bombě na palubě letadla pro to, aby mohl režim zatknout opozičního aktivistu. Je to nějakým způsobem velmi jasný signál pro opozici, zvlášť tu opozici v zahraničí, že si vlastně nemůže být ničím jistá. Zpráva režimu pro opozici má být taková, že i když se ti lidé nachází v zahraničí, tak si nemohou být jistí, že budou v bezpečí.

A stejně tak je to znak v rámci Běloruska, k běloruským občanům. „Podívejte se, pokud budete dělat opoziční činnost, budete vystupovat proti režimu, nebudete v bezpečí a nikdy nevíte, kdy na vás dopadne, v uvozovkách, ta ruka běloruského zákona“. Je to gesto, které má ukázat, že běloruský režim je na koni, že si může dovolit věci dříve nemyslitelné nebo to, co by nikoho nenapadlo. A je si sebou natolik jistý, že si to může dovolit. Takto ten režim přemýšlí.

Vy jste zmiňovala v úvodu kritiku, která zazněla z EU i ze Severoatlantické aliance, ze Spojených států, opravdu je to smršť velice kritických výroků. Představitelé vesměs označují krok Minsku za nepřijatelný a Evropská unie už pohrozila, že nezůstane bez důsledků. Když se podíváte i třeba z historičtějšího hlediska na to, jaké reakce jsou k dispozici, jak tedy může mezinárodní společenství v tuto chvíli zasáhnout, aby ta odpověď měla nějaký efekt?
Evropská unie a Spojené státy samozřejmě v tuto chvíli okamžitě začaly mluvit o dalších sankcích. Hovoří se i o tom – a někteří běloruští opozičníci požadují uzavřít mezinárodní vzdušný prostor nad Běloruskem. Vlastně to nějakým způsobem implikuje otázku o tom, že pokud si Bělorusko může dovolit, aby nad svým vzdušným prostorem odklonilo mezinárodní let, aby zatklo nepohodlné osoby jeho režimu, které se nachází na palubě, tak to implikuje otázku, zda je vůbec bezpečné létat nejen nad Běloruskem, ale nad jakýmkoliv, řekněme, autoritářským nebo nedemokratickým režimem. Pokud jsme svědky toho, co se děje, tak jak potom může být v pořádku létat nad vzdušným prostorem Ruska, Číny, afrických států a Íránu?

Já bych řekla, že je to velmi zajímavá otázka, co to bude znamenat nejen pro civilní letectví, ale vůbec pro to, jak my pojímáme mezinárodní bezpečnost, jak ji svazujeme s lidskými právy a vůbec s fungováním opozice.

A obecně tedy, vy jste to zmiňovala, že sankce na Bělorusko už existují. Zavedla je v několika kolech Evropská unie, aktuálně potom i po těch masových protestech a tvrdých zásazích běloruského režimu proti opozici a lidem, kteří protestovali. Jak efektivní tento způsob tlaku Západu na běloruský režim je? Vede k nějakým výsledkům v podobě toho, že by se třeba režim Alexandra Lukašenka začal chovat jinak ke svým vlastním obyvatelům?
Obecně sankce jsou trochu problematickým nástrojem. V případě Běloruska si můžeme říct, že sankce evropské nebo sankce západní fungují jen do té míry, dokud funguje, nebo nefunguje finanční pomoc z Ruska. Ve chvíli, kdy tam byl zmražen majetek a finanční aktiva, bylo zakázáno cestovat dotyčným osobám do zemí Evropské unie. Nicméně to neznamená, že oni třeba nemají majetek v jiných zemích, zvláště v Rusku. Anebo že třeba to Rusko nemají jako takové poslední útočiště pro to, když už se všechno zhroutí, už opravdu bude revoluce, tak tito lidé většinou nebývají závislí na majetku nebo nějakých finančních rezervách v západních státech. Dříve to tak bylo ve větší míře, dnes už to není první případ, kdy by to hrozilo. Takže to je také potřeba brát v úvahu.

Na závěr váš pohled osoby, která dlouhodobě sleduje Bělorusko, Rusko, vztahy těchto zemí s Evropskou unií, se Spojenými státy, kam podle vašeho odhadu se ta situace bude vyvíjet? Kam až může dojít?
V podstatě na to je velmi jednoduchá odpověď, a to: nevím. A potom je velmi složitá, kdy my bychom se tu mohly bavit ještě několik hodin o tom, co by se, kdy, za jakých podmínek mohlo stát. Vždy v takových situacích, kdy je nějaká země v určité přechodové fázi, vy nikdy nevíte, co se potom může stát. Může se stát, že ta situace, tak, jakým způsobem je teď, určitá patová řekněme, bude ještě dlouhou dobu. A potom to nějakým způsobem ustane a ten režim bude fungovat dál tak, jak fungoval. Nebo se zítra může něco stát a může být revoluce zítra a Alexandr Lukašenko může rezignovat. V těchto dnech jsme svědky další velké události v této zemi. Takže uvidíme, kam to povede. Netroufám si odhadovat, kam to půjde.