Stovky upálených Židů. Na pogrom v Jedwabném by Poláci nejraději zapomněli
V souvislosti s polským zákazem spojovat Poláky se zločiny druhé světové války se několikrát objevilo jméno městečka Jedwabne na východě země. Poláci tam v roce 1941 spáchali pogrom na místních Židech. Polský podíl na zločinu vyšel najevo až v roce 2000. Izrael se obává, že o podobných zločinech bude v Polsku složitější diskuse. Tento týden totiž polský prezident podepsal zákon zakazující spojování Polska se zločiny druhé světové války.
Jedwabne připomíná spíše vesnici. Některé původní domky jsou ještě dřevěné, náměstí je spíše široký park obklopený stavbami, kterému dominuje kostel sv. Jakuba se dvěma věžemi. Přímo tady stávala Leninova socha.
Duda podepsal polský 'zákon o holokaustu', obratem ho ale pošle k soudu kvůli svobodě slova
Číst článek
Strhli ji v létě 1941. O dva týdny později – 10. července 1941 – přišel pogrom.
Židé nesli Leninovu hlavu
„Moji kamarádi ze školy mi to všechno popsali. Na náměstí musela čtyřicítka Židů nést v průvodu Leninovu hlavu a zpívat u toho. Němci šli z boku a Poláci je popoháněli,“ vypráví devadesátiletý Franciszek Karwowski, jeden z posledních pamětníků.
Tehdy mu bylo 12 let a do Jedwabného chodil do školy. Bydlel ale v sousední vesnici Janczewko, a tak sám nic neviděl. Co se stalo, se dozvěděl od svého otce, který ten den vyjel do Jedwabného s koňským povozem koupit váhu.
„Otce s mým starším bratrem zastavil na křižovatce Němec. Rozkázal mu, aby v Jedwabném pomohl shánět Židy na tržiště. Otec řekl 'dobře', ale potom utekli. Mnoho lidí utíkalo, protože se toho nechtěli účastnit.“
Přesný počet obětí historikové neznají
Skupinu 40 Židů zavraždili místní jako první. Skončili v masovém hrobě ve stodole nedaleko za městem i s hlavou sochy Lenina. Židé totiž byli v duchu nacistické propagandy obviňováni z rozpoutání války, která pro východ Polska znamenala sovětskou okupaci. Pak Poláci nahnali do stodoly několik stovek dalších Židů a budovu podpálili.
„Byly prázdniny a já jsem ten den byl na vsi v Janczewku. Odpoledne se objevil nad Jedwabném vysoký sloup černého dýmu, bylo bezvětří. Moje matka pak byla tak rozrušená, že nechtěla sníst večeři,“ vzpomíná Karwowski.
Kolik lidí ve stodole zemřelo, se neví, vědcům se podařilo najít ostatky 340 těl. Nikdy ale nebyla s ohledem na židovské tradice provedena plná exhumace, a tak mrtvých mohou být stovky. Podle historika Krzysztofa Persaka z Institutu národní paměti možná až 800.
Kdo v Jedwabném vraždil
Franciszek Karwowski je přesvědčen, že Poláky k vraždě svých židovských sousedů donutili Němci, a připomíná, že místní mnoha lidem naopak pomohli utéct. Jeho rodina dokonce později sedm Židů až do konce války ukrývala. Desítky let byl na místě stodoly pomník, který tvrdil, že za smrt mohli výlučně nacisté.
V roce 2000 ale polsko-americký historik Jan Tomasz Gross a později také polský vládní Institut národní paměti dokázali, že vraždili Poláci vedení starostou městečka Marianem Karolakem.
Zločinu se v různé míře podle Persaka účastnilo sto až dvě stě místních, sjížděli se na povozech do Jedwabného z okolních obcí už od rána. Mnozí jen přihlíželi, někteří plenili majetek zavražděných.
Den před pogromem se v Jedwabném objevila nacistická Bezpečností služba, která pravděpodobně vyvraždění Židů vedení městečka navrhla.
V den zločinu se ale v Jedwabném nejspíš nacházela jen hrstka německých policistů, kteří na vše jen dohlíželi. Podle Persaka neexistuje svědectví, že by Němci kohokoliv přímo zabili, Poláci tedy nejspíš vraždili sami.
Právě toto zjištění byl pro Polsko před 18 lety šok. „Byla cítit ta napjatá atmosféra. Jedwabne je malé, bohem zapomenuté městečko, které se najednou začalo objevovat v hlavních zprávách. V sedm večer byste tady na ulici nepotkali živáčka. Všichni seděli před televizí a sledovali, co se tam o městě říká,“ vzpomíná mladý sociolog Kamil Mrozowicz, který tehdy coby patnáctiletý chodil v Jedwabném na základní školu.
„Když jsem pak nastoupil na střední školu do sousedního města, styděl jsem se přiznat, že jsem z Jedwabného.“
Pocit studu a útok neonacistů
V době druhé světové války zemřelo šest milionů polských občanů, z toho polovina polských Židů. Polská podzemní armáda uspořádala protinacistické povstání ve Varšavě, za které se nacistické Německo pomstilo prakticky srovnáním polské metropole se zemí.
Poláci riskovali své životy, aby Židům pomáhali. Nejvíce nositelů izraelského ocenění Spravedlivý mezi národy je právě Poláků, téměř 6400. O to větší rána Jedwabne bylo.
Obyvatelé městečka nejsou se svou historií smířeni. K památníku pogromu nevedou žádné ukazatele, větší ze dvou masových hrobů není označený, nikdo z vedení místní radnice o minulosti nechce s novináři mluvit a místní nechodí na každoroční pietní připomínky událostí roku 1941.
Chyběli tak i na 70. výročí pogromu, při kterém tehdejší prezident Bronisław Komorowski žádal o odpuštění. O necelé dva měsíce někdo pomník pomaloval svastikou a nápisem „za Jedwabne se neomlouvám“. Stopy po zelené barvě jsou na žulových kvádrech vidět stále.
Mlčení Práva a spravedlnosti
Když polský prezident Andrzej Duda podepisoval zákon zakazující spojování zločinů druhé světové války s Polskem a Poláky v rozporu s fakty, přiznal, že se objevily případy udavačů a zrádců. Jedwabne ani jiné konkrétní místo ale nejmenoval.
Slavný je také rozhovor s ministryní školství Annou Zalewskou ve vládě Práva a spravedlnosti, která na stanici TVN odmítla i přes opakované dotazování moderátorky odpovědět, kdo pogrom v Jedwabném spáchal.
Kamil Mrozowicz by chtěl pomoci diskusi otevírat. „V Jedwabném se nedá půjčit ani jedna kniha spojená s pogromem, s holokaustem a vůbec s židovskou kulturou. Chtěl bych vytvořit místo, kde se místní mohou dostat ke znalostem,“ vysvětluje.
V sousední vsi se proto chystá otevřít malou knihovničku s historickou literaturou. Uspořádal sbírku knih, do které se zapojili spisovatelé i muzea. Kamil totiž věří, že s těžkou a komplikovanou minulostí je třeba naučit se žít.
