Pohled z židovských osad v pásmu Gazy
Židovské osady v pásmu Gazy jsou po rozhodnutí izraelského premiéra Ariela Šarona uzavřenou vojenskou oblastí. Nesmí do nich izraelští občané z dalších izraelského území. Jak vypadá život v osadách jen málo přes třicet dnů před jejich jejich vyklízením? Přímo na místě ve skupině osad Guš Katíf natáčel náš zpravodaj Jaromír Janev.
Mluvil jsem s lidmi v osadách Neve Dkalim, Morag, Nar Og a nikdo z těch, se kterými jsem mluvil, nechce odejít. Na otázku, jestli bude vyklizování židovských osad znamenat jejich skutečný konec, osmnáctiletý Šimon, který většinu života prožil tady, pro Český rozhlas řekl: "Já nevím. Já nepůjdu pryč. Tedy věřím tomu. Ale jestli bude Bůh chtít."
Dva malí osadničtí kluci mi na dotaz, jestli se přestěhují nebo zůstanou v Guš Katífu, odpověděli jasně. "Guš Katíf." Další mladík, Devatenáctiletý Eliahu o stahování z pásma Gazy řekl: "Není to dobré."
Nedivím se jim, je tady doslova a do písmene ráj. Domy a domky utopené v zeleni stromů. Od většiny palestinských domků je odlišuje především červená tašková střecha jak ji známe od nás, tvar domů a také perfektní upravenost. Všude je čisto a pořádek. U domů bývají zahrádky. Židovští osadníci z toho tady udělali ráj na zemi Pláže v této části pásma Gazy patři k vůbec nejkrásnějším na pobřeží Středozemního moře.
V každé vesnici mají osadníci vybudované kulturní středisko, kde také sídlí kanceláře vedení obce. Nedaleko jsou ale obrněné transportéry a tanky, které ozbrojence odstrašují. A poskytují osadníkům ochranu. 3000 vojáků tady chrání 4,500 osadníků. Byl jsem v osadách jen den před tím, než byl přístup do nich uzavřen. Bylo jsem svědkem toho, jak policisté za asistence armády eskortovali z osad mimo pásma Gazy pravicové radikály z izraelského území, kteří protestovali proti odchodu.
Po uzavření přístupu zase protestovaly desítky osadníků proti tomuto kroku a dokonce došlo k násilnému střetu s policisty. Velká většina osadníků je zatím proti odchodu z osad. Všude panuje napětí. V osadách Guš Katíf vlají všude oranžové vlajky hned vedle izraelských. Na autech osadníků vlají oranžové stužky, protože oranžová barva je symbolem protestu proti stahování z pásma Gazy.
Izraelský premiér Ariel Šaron je muž s nevšední odvahou. Celý svůj život podporoval osadnictví. Dnes je politikem, který vede likvidaci osad v pásmu Gazy, stejně jako kdysi vedl odchod Izraele ze Sinajského poloostrova. Nelze se neobdivovat vůli a nasazení muže, který podle svých slov pochopil, že je potřeba z pásma Gazy odejít a podpořit zejména zachování osad na Západním břehu Jordánu, tedy jak říkají Izraelci v Judey a Samaří.
Upřímně řečeno se bojím toho, co se všechno může při stahování z pásma Gazy stát. Jde o naprosto ojedinělou operaci v moderních dějinách světa. A zatím se zdá, že bude velmi bolestná, a to i přesto, že osadníci dostanou velmi štědré náhrady za svůj majetek. Ne všechno se totiž dá nahradit penězi. A tito lidé jsou přesvědčení, že patří sem.
