Pohřbít své blízké je v Německu stále dražší. Někdy se proto využívají česká krematoria
Začátek listopadu patří téměř všude vzpomínce na mrtvé. Většina lidí chodí na hřbitovy, aby uctila památku svých blízkých. Pro obchodníky jsou tak dušičkové svátky zlatým dolem. V sousedním Německu se často kritizuje, že se všechno, co souvisí s pohřebnictvím, stalo tvrdým byznysem, na který pozůstalí doplácejí.
Na německých hřbitovech je v těchto dnech rušno. Věnec na hrob svého nedávno zesnulého manžela nese také Elke Wiesenbergerová. Dodnes se se smrtí muže, se kterým strávila přes 40 let, nevyrovnala. Jejího rozrušení navíc podle ní zneužila pohřební služba, kterou si tehdy najala.
„Účet jsem si pořádně neprohlédla a vše jsem tehdy zaplatila. Byla jsem tělesně i duševně úplně na dně. Čtvrt roku jsme byla dennodenně v nemocnici, posledních 14 dní jsem se odtamtud ani nehnula. Takže jsem nebyla schopná pořádně uvažovat,“ říká Elke Wiesenbergerová.
Za pohřeb svého muže zaplatila v přepočtu skoro čtvrt milionu korun. Jde o horentní sumu, ale pohřební služby jsou v Německu obecně velmi drahé.
„Ještě dlouho po válce lidé dostávali na pohřeb příplatek, dnes musí nést veškeré náklady sami,“ líčí majitel berlínské sužby Berlina Hartmut Woite.
V tvrdém konkurenčním prostředí získal přezdívku pohřebák Aldi. Kolegům z branže je trnem v oku. Nabízí výrazně nižší ceny. Rakve si nechává vyrábět v Česku, Polsku, Bulharsku i na Ukrajině. A nebožtíky vozí do krematoria v Čechách. Kromě nižší ceny to má podle pana Hartmuta Woiteho i další nespornou výhodu. Vzhledem ke zpopelnění v Čechách si pozůstalí sami mohou rozhodnout, co dál s urnou.
Ve Stříbře na Tachovsku uložili do země 134 'bezprizorních' uren
Číst článek
„V době císařství nebo výmarské republiky mohli mít lidé urnu doma, ale dnes platí v Německu zákon, že každá urna musí být umístěna na hřbitově. Ponechat si urnu s popelem německé zákony zakazují,“ uvádí Woite.
Rozhodně to podle něj neznamená, že by se chovali lidé v Česku, Francii nebo Anglii ke svým pozůstalým s menší pietou než Němci. Vidí za tím jen zájmovou lobby: „Místní úřady, ale třeba i květináři by přišli o peníze.“
