Poláci se německých požadavků už neobávají
Vztahy Německa s největší novou členskou zemí EU Polskem značně ochladly. Příčinou jsou nároky na odškodné vznášené německými krajanskými sdruženími. Poslanci polského Sejmu zareagovali tak, že vyzvali vládu, aby s Německem začala jednat o náhradě škod způsobených za 2. světové války. Žádosti krajanských sdružení znepokojily Poláky žijící na územích, která kdysi patřila Německu. Poslední kroky polských politiků je ale do značné míry uklidnily.
V západním Polsku natáčel varšavský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák.
Rodiče paní Gini Sabczyńské z městečka Žary vzdáleného 30 km od hraniční řeky Odry si ještě 20 let po válce nebyli jistí, jestli nebudou muset dům po Němcích opustit. Stále měli připravená zavazadla, kdyby přišel pokyn k vyklizení území, která Polsko získalo na základě Postupimských dohod. Dnes paní Ginia věří, že se za ně vláda a parlament postaví. Věří také tomu, že mezinárodní smlouvy už nikdo nezpochybní.
Pan Wieslaw bydlí ve správním středisku Lubuského vojvodství, ve městě Zielona Góra. Má nepříjemné zkušenosti s německými sousedy. Před 5 lety se přijeli podívat na domek, ve kterém bydlí. Ukázali mu výpisy z říšských pozemkových knih a tvrdili, že dům bude zase patřit jim.
"Přijeli se sem podívat nějací lidé z bývalého východního Německa. Ti NDRáci mi připadají více chtiví majetků u nás, než západní Němci," myslí si pan Wieslaw.
"Já už se jich nebojím, ale ty spory nejsou potřeba. Už je to přece tak dávno. Jedni ukřivdili druhým a ti zase těm prvním. Už by se s tím mělo skončit. Starší lidé si ještě pamatují doby nejistoty, kdy nevěděli, jestli se nebudou muset ze svých nových domovů stěhovat. Mladí lidé berou hrozby německých vysídlenců s nadhledem."
"Já se toho vůbec nebojím, protože mezinárodní právo zaručuje všem státům jejich hranice a tím to končí. Musíme si také uvědomit, koho vlastně paní Erika Steinbachová reprezentuje. Jejich žádosti nemají žádné odůvodnění," myslí si Damjan Kuzynin z městečka Świecko, ležícího přímo na polsko-německé hranici. Jeho prarodiče přišli na bývalé německé území ze západní Ukrajiny, kterou Polsku po válce zabral Sovětský svaz.
Také osmdesátníci Zofia a Henryk Chmielewští se na takzvané "získané území" přistěhovali po válce. Od roku 1946 žijí v Zielone Górze, která se do té doby jmenovala Grünberg.
"Počítáme s tím, že tady budeme bydlet do konce svých dnů a naše děti také," říká paní Zofia. Na žádosti Němců o vrácení majetku reaguje tak, jako většina jejích krajanů. Podle průzkumu deníku Rzeczpospolita 64% Poláků podporuje úmyslu svých poslanců vymáhat od Německa zaplacení válečných reparací.
"My se také budeme domáhat odškodnění od těch, kteří nás 5 let utlačovali. Oni k nám nebo i do Čech vpadli. Ne my k nim. Tak ať nám dají pokoj."
Veterán protifašistického odboje, pan Henryk vyslovil nejradikálnější názor. "Jestli mají Němci chuť znovu umírat u naší Visly, ať přijdou. My jim sami nic nedáme. To oni nám zničili naši zemi a ne my jim."
Hlasy, které se ozývají z německých krajanských spolků, budou určitě předmětem pondělních rozhovorů polského premiéra Marka Belky v Berlíně, kam jede navštívit spolkového kancléře Gerharda Schödera.
