Poláci vzpomínali na Ryszarda Siwiece, který se před 45 lety upálil na protest proti okupaci ČSSR
Polsko si dnes připomíná smrt Ryszarda Siwiece, muže, který si před 45 lety vzal život na protest proti okupaci Československa. Humanista a otec pěti dětí se upálil na stadionu ve Varšavě, kde zrovna sto tisíc diváků a komunistické vedení země slavilo dožínky.
Ryszard Siwiec se upálil 8. září 1968. Dva týdny po okupaci Československa vojsky varšavské smlouvy se uprostřed davu polil ředidlem a zapálil se.
Několik dní před svou dobrovolnou smrtí nahrál emotivní vzkaz. V tomto testamentu vyzval Poláky, aby nebyli lhostejní k totalitě, aby uslyšeli jeho křik.
Vzpomínku na Ryszarda Siwiece sledoval ve Varšavě polský zpravodaj ČRo Petr Vavrouška
Dcera Ryszarda Siwiece Elžbieta se s rodinnou tragédií nikdy nevyrovnala. „Mám pocit, že to nikdy nepochopím. Myslela jsem si, že na prvním místě je pro člověka vždy rodina. Proto je pro mě i dnes obtížné porozumět tomu, proč nás tatínek opustil,“ říká Elžbieta.
Přestože k sebeupálení došlo na stadionu plném lidí, dlouho se o něm mlčelo. O to se postarala tehdejší komunistická moc – o činu Ryszarda Siwiece se neobjevila se ani jediná zpráva v novinách. Až po pádu režimu se situace změnila a Siwiec postupně dostal posmrtně nejvyšší české, slovenské a polské státní vyznamenání.
Polákům, ale i Čechoslovákům na začátku devadesátých let otevřel oči polský režisér Maciej Drygas, který začal dávat dohromady mozaiku příběhu. O Siwiecovi vznikl filmový a rozhlasový dokument.
Drygasovi se podařilo najít v archivech i krátký, sedmivteřinový filmový pásek, na němž je událost zachycena. „Na tom sedmivteřinovém filmu byl záběr na stadion. Dole tančila mládež a uprostřed toho davu byl malinký hořící člověk, a to byl Ryszard Siwiec,“ popisuje Drygas.
Dnešní připomínka Siwiecova činu na Národním stadionu ve Varšavě byla velmi emotivní. Promítal se tam i zmiňovaný záběr – jediné filmové svědectví tragédie. U promítání byl i syn pana Siwiece. Ten přijel z Kanady, kam emigroval 80. letech. Kvůli slzám dnes zvládl jen velmi krátkou výpověď.
„Jsem velmi vděčný bratrům Čechům a Slovákům, že docenili čin mého otce. Dodnes to je ale pro mě velmi složitý a těžký prožitek,“ přiznal Wit Siwiec.
