Politici mluví před volbami o íránské hrozbě, obyčejné Izraelce víc děsí bída
Lidé, kteří přežili holocaust, dnes stojí v Izraeli fronty ve vývařovnách pro chudé. I takový obrázek nabízí nejbohatší země Blízkého východu. Chudoba v Izraeli nabývá obrovských rozměrů a pro řadu lidí je to podstatně větší problém než konflikt s Palestinci nebo obavy z jaderného Íránu. A přesně tento rozpor je tématem parlamentních voleb, které Izrael čekají koncem ledna.
„Kdybych sem nechodil na obědy, zvládal bych to jen stěží,“ říká pětasedmdesátiletý Grigorij, který přišel do Izraele před deseti lety z Ukrajiny.
Nalákaly ho sem jeho děti, které se přistěhovaly před ním. Zatímco těm se podařilo v nové vlasti uchytit, z penzisty Grigorije se stal pravidelný zákazník vývařovny ve městě Tiberias.
„Nabízejí tu kvalitní stravu. Předně mi to ale pomáhá finančně. Když si nakupuju sám, v obchodě se rozhoduju podle cen a vlastně si pak domů nosím jenom nejzákladnější věci,“ vysvětluje.
V jedné z mnoha izraelských vývařoven pro chudé natáčel zpravodaj Břetislav Tureček
Tady v restauraci provozované humanitární organizací Meir Panim se přitom Grigorij nají zadarmo.
V sedmimilionovém Izraeli jsou na charitě závislé statisíce lidí - od dětí až po starce, kteří přežili holocaust. Své o tom ví vedoucí této jídelny Varda Šuanová.
„Každý den sem přichází hodně nových lidí - chudých z ulice, ale i těch, které nám sem pošle sociálka. My se neptáme, kdo je na tom špatně. Naše krédo je: kdo natáhne ruku se žádostí o pomoc, toho neodmítneme. Jen lidé, kteří si odnášejí obědy domů, by nám měli ukázat potvrzení úřadů, že jsou opravdu potřební.“
Oběd za 10 korun. Někteří nemají ani to
Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že zatímco politici pravicové vlády označují za hlavní prioritu údajnou hrozbu ze strany Íránu, samotní Izraelci mají daleko větší strach z rostoucí bídy. Vždyť pod hranicí chudoby žije třetina izraelských dětí. A do vývařovny v Tiberiasu chodí hladoví penzisté hned, jak se v jedenáct otevře.
„Jsme pětihvězdičková restaurace. Nabízíme úplně všechno, počínaje zeleninovými saláty, přes polévky až po hlavní jídla, což bývají ryby, kuřata nebo maso. Za celé jídlo vybíráme symbolické dva šekely. Hodně lidí ale nezaplatí ani to. Někdo třeba potřebuje osm obědů pro celou rodinu. Měl by za všechno dát 16 šekelů, ale mnoho lidí to prostě nemá,“ popisuje vedoucí jídelny.
Šestnáct šekelů je 80 korun a v běžné izraelské kavárně se tato částka platí za obyčejné kafe s mlékem.
„Ta platba má mít psychologický efekt, aby lidé neměli pocit, že jsou závislí na almužně. Aby je to neponižovalo. Kdo ale nemá ani dva šekely, toho určitě hladového pryč nepošleme,“ ujišťuje Varda Šuanová.
Nad volbami a sliby politiků s trpkostí mávne rukou. Pak ale zamyšleně dodá: „Kdybychom ale jednoho dne přišli o všechny strávníky a já ztratila práci, měla bych vlastně radost. Znamenalo by to, že tu už nejsou žádní chudí.“
Zvětšit mapu