V dobách své největší slávy měla Solidarita 10 milionů členů a byla celonárodním hnutím odporu. Dnes má necelých sedm set tisíc členů a je jedním z mnoha odborových svazů. První předák Solidarity Lech Walesa se snažil členskou základnu probudit z letargie a připomínal roli Solidarity v dějinách demokratických hnutí:

"Žádné pokolení nemělo takovou šanci jako naše. Děkujte Bohu za tu dobu a za to, že se nám to tak pěkně povedlo. Mějte se dobře a ať se vám daří."

Po oslavách Lech Walesa ze Solidarity vystoupí. "Kdybych měl být dal odborářem, musel bych být součástí nějaké profesní skupiny. Elektrikáři to být nemůžou, proto už 25 let v tom oboru nepracuji. Musel bych vytvořit prezidentské odbory - ale spočítejte si, kolik jsme měli prezidentů. To by nešlo."

Mohutné oslavy mají i svou odvrácenou stranu. Střed města bude zcela uzavřený, ale to zaměstnanci loděnice, která v centru leží, nepovažují za nejhorší. Podnik balancuje na hranici přežití. Z 15 tisíc zaměstnanců před 25 lety jich zbyly sotva tři tisíce.

Mnozí z nich strávili noc v protestním stanovém táboře u bran loděnice. Na včerejší slavnostní sjezd Solidarity organizátoři pozvali pouze dva z nich. Ti ale účast odmítli.

Podle dělníků z gdaňské loděnice není co oslavovat. Na změny doplatili a demokratická vláda své sliby nesplnila. "Prezident Lech Walesa kdysi říkal, že nepoctivé podnikatele svlékne až do ponožek. Jsme to ale my, kteří teď chodíme v děravých ponožkách nebo i bez nich," říká jeden ze zaměstnanců loděnice.

Martin Dorazín, Marián Vojtek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít