Byli jsme uprchlíky dvakrát během jednoho roku, popisují běloruští satiričtí youtubeři
Říkají si „ČinČin“. Na YouTube si utahují z běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka a ruské propagandy. Jejich videa mají miliony zhlédnutí. Běloruskému vězení se vyhnuli jen o fous. „Jsme snad na všech černých listinách, které si dokážete představit,“ popisuje tvůrce politické satiry Andrej Kashparsky Nyní žije spolu s rodinou a celou produkcí youtubového kanálu ČinČin v exilu. Do Běloruska se nikdo z nich vrátit nemůže.
„Děláme si legraci z ruských a běloruských politiků a používáme k tomu stejné nástroje, které používá ruská a běloruská státní televize,“ popisuje Michael Zui, divadelní herec a tvůrce politické satiry YouTube kanálu ČinČin.
Opoziční novinář Pratasevič dostal v Bělorusku milost. Soud ho původně poslal na osm let za mříže
Číst článek
Spolu se svým kamarádem, divadelním režisérem Andrejem Kashparskym začali v roce 2020 během masových protestů v Minsku natáčet politickou satiru.
„ČinČin je zkratka pro ‚činovníky‘, tedy sovětské úředníky. Náš humor je inspirovaný Boratem a Monty Pythonem,“ říká Kashparsky s tím, že obsah pochopí každý, kdo rozumí ruštině a je ochotný kriticky nahlížet na ruskou propagandu.
Ve zhruba dvacetiminutových videích vystupují dva běloruští činovníci, kteří pořizují rozhovory s náhodnými lidmi a pak před diváky překrucují fakta a manipulují s kontextem, tak aby zapadla do narativu ruské propagandy.
Ukázat, jak manipulují
„Naším cílem je poukázat na to, jak ruské a běloruské autority, jako například státní televize, manipulují s fakty, jak manipulují s lidmi. Proto využíváme stejných nástrojů a provázíme naše diváky tím, jak propagandistický materiál vzniká,“ vysvětluje Zui.
‚Musíme se připravit na každý scénář.‘ Běloruská opozice má plán pro případ Lukašenkovy smrti
Číst článek
Jako příklad uvádí video, kde se oba úředníci ocitnou ve Varšavě a ptají se Bělorusů žijících v Polsku, jaký je jejich život v zahraničí. A ačkoliv jim všichni odpoví, že jsou ve Varšavě vítáni a žijí tam spokojený život, tak to běloruští činovníci překroutí tak, aby to vyznělo, že Bělorusové v Polsku čelí rusofobii.
„To je jeden z narativů, kterými ruská a běloruská propaganda brojí proti Evropě,“ podotýká Kashparsky.
V jiném videu se činovníci procházejí polským městem a hledají Leninovo náměstí. Když jim lidé říkají, že nic takového neexistuje, nevěří tomu a hledají dále. „Každé město musí přece mít náměstí Lenina,“ směje se Kashparsky s tím, že většina vtipů vychází z prostředí represivního postsovětského klimatu v Bělorusku.
Na černých listinách
Ani jeden z dua ČinČinů však v Bělorusku nežije. „Jsme snad na všech černých listinách, které si dokážete představit,“ popisuje Kashparsky. Do Běloruska se vrátit nemůžou.
„Jsme snad na všech černých listinách, které si dokážete představit.“
Andrej Kashparsky
Oba muži se v srpnu 2021 objevili na fotografiích, které byly publikovány na běloruském státním Telegramu. „Fotky zachycují momenty z koncertů jedné z kaváren v Minsku. V létě 2020 jsme se tam scházeli v rámci protestů proti režimu a pořádali tam různé akce na podporu demonstrantů,“ vysvětluje Zui.
Kavárníka poté zatkla běloruská policie OMON. „Provozovatel se pak objevil ve videích ve státní televizi a na běloruském telegramovém kanálu, kde ústy ministerstva vnitra vzkazoval všem, kteří byli na fotografiích, že jsou další v řadě,“ líčí Kashparsky.
V hledáčku policie
Službu tvůrcům vypovědělo také studio v Minsku, kde videa natáčeli. „Řekli nám, že s námi nemohou nadále spolupracovat, že se kvůli spolupráci s námi objevili v hledáčku policie,“ uvádí Zui.
V prosinci 2021 unikli policii jen těsně, když se rozhodli natáčet spot na karnevalu. „Přišla tam policie a šla po nás, my jsme museli utíkat a nakonec nás schoval nějaký zcela náhodný pán u sebe v bytě, který nás zachránil před vězením,“ vzpomíná.
Spolu s rodinami a celým týmem se proto rozhodli na podzim 2022 přesunout do ukrajinského Lvova, kde tehdy – pár měsíců před ruskou invazí – našli nejen bezpečí, ale i další fanoušky.
„Navzdory tomu, co neustále papouškovala Lukašenkova vláda, nás na Ukrajině uvítali s otevřenou náručí. V obchodech jsme dostávali slevy a lidé nám otevírali své domovy,“ vypráví pro iROZHLAS.cz členka produkce ČinČinu Maria Savushkina.
‚Akorát včas‘
„Myslím, že jsme přišli akorát včas. V tomto období před válkou byla politická satira parodující Rusko vítaným odlehčením od zvyšujícího se tlaku ze strany Kremlu na Ukrajině,“ míní.
Když však půl roku poté nastala válka, musel se tým rozdělit. Někteří utekli do Polska, jiní do Německa. „Byli jsme uprchlíky dvakrát během jednoho roku,“ vzpomíná producentka.
Tvorby se však nevzdali a nadále vytváří videa. „Chceme tím podpořit (běloruskou) opozici, ulehčit jim a zároveň jim neustále připomínat absurditu ruské propagandy,“ vykládá Zui s tím, že v postsovětském prostředí nejde jen o přísun informací, ale o schopnost je interpretovat. „Ve škole vás to nenaučí, tahle povinnost leží z velké míry na nás: blogerech, youtuberech a nezávislých médiích.“
Političtí vězni
Tvůrci Činčinu unikli běloruskému režimu. V běloruském vězení nyní sedí 33 pracovníků médií. Mezi ně donedávna patřil také běloruský bloger Mikalaj Klimovič, který ve vězení zemřel.
„Myslím, že jsme přišli akorát včas. V tomto období před válkou byla politická satira parodující Rusko vítaným odlehčením od zvyšujícího se tlaku ze strany Kremlu na Ukrajině.“
Maria Savushkina
„Veřejné omluvy za nesouhlas s režimem a ztotožnění se s běloruskou propagandou jsou často jediným způsobem, jak se z běloruského vězení dostat,“ upozorňuje Savushkina.
Jako příklad uvádí bývalého šéfredaktora opozičního média Nexta Ramana Prataseviče. Ten byl obviněn z řady trestných činů včetně organizování nepokojů.
Bezpečnostní složky zatkly Prataseviče spolu s ruskou partnerkou Sofií Sapegovou poté, co donutily v Minsku přistát civilní letoun společnosti Ryanair, v němž mladý pár cestoval. V květnu letošního roku byl Pratasevič propuštěn.
Námět na film
Nyní se objevuje v běloruské televizi jako podporovatel Lukašenka a jeho režimu. Krátce po propuštění vyjádřil před kamerou vděk Lukašenkovi a jeho zemi. Podle Savushkiny je příběh Prataseviče momentálně vhodný ke zfilmování.
„Je to šílené, měl by o něm vzniknout film nebo klidně seriál ve stejném duchu, jako byla Hra o trůny. Je to dost dramatické,“ navrhuje s tím, že větší obavy má o novináře, kteří běloruské propagandě nepodlehli.
„Nechci nikoho, kdo byl ve vězení, soudit za to, čemu podlehl, či nepodlehl. Sama jsem si to nezažila, ale připomínám, že v běloruských věznicích stále sedí přes třicet novinářů. Mezi nimi je například Alex Bjaljacki, který v roce 2022 získal Nobelovu cenu. Jsou to lidé, kteří v televizi nevystupují a jejich jména nerezonují v zahraničních médiích. Jsou to lidé, jejichž osudy se z veřejného povědomí ztrácí nebo o nich ani nikdo nevěděl. O ty mám největší strach.“
