Polské děti vymění školní třídu za otevřené moře
České děti jezdí na školu v přírodě. A ty polské? Třicet vybraných patnáctiletých školáků z celého Polska se už za pár hodin vydá na takzvanou Školu pod plachtami. Čeká je čtyřměsíční vyučování na plachetnici, která míří do karibské oblasti. Společně s žáky popluje šest učitelů a zkušená posádka.
„Myšlenkou projektu není jen samotné vyplutí na oceán. Děti musely celý rok někomu pomáhat. Pracovaly v nemocnicích, v domovech důchodců a teprve potom si mohly zasloužit plavbu na plachetnici,“ říká mi kapitán Krzysztof Baranowski, autor Školy pod plachtami.
„Na závěr se konaly sportovní závody, běh na 400 metrů a padesát metrů plavání. Výsledný čas pak rozhodl o tom, kterých třicet dětí z celého Polska se vydá na čtyřměsíční plavbu,“ dodává zkušený mořeplavec.
Mezi vyvolené patří i patnáctiletý Szymon Angowski. „Taťka našel informace o Škole pod plachtami na internetu. Řekl mi o tom, ale ze začátku jsem to nebral vážně. Až později mi došlo, že to je super šance,“ vzpomíná Szymon.
„Máme rádi moře, a když jsem o tom projektu uslyšel, hned se mi líbil. Ale ze začátku se mi zdálo nereálné, že by se ho zrovna můj syn zúčastnil. Nakonec se to povedlo,“ dodává otec, Mariusz Angowski.
Přípravy na vyplutí vrcholí
„Společně se vydáváme na oceán, na velmi dlouhou plavbu. Ne proto, aby se z někoho stal námořník. Ale kvůli tomu, aby se děti učily a zároveň otužily. Moře a oceán totiž člověka skvěle připraví na život,“ vychvaluje výhody Školy pod plachtami kapitán Baranowski.
„Já jako matka myslím hlavně na detaily. Kde si bude syn prát, když na lodi není pračka a on má tak málo věcí na čtyři měsíce. Ale vidím, že pro něj to není žádný problém,“ mávne nad tím rukou ustaraná maminka.
„Celou plavbu platí sponzoři. My rodiče jsme akorát museli synovi koupit speciální oblečení na loď a letenku z Karibiku do Polska,“ vypočítává skromné náklady otec.
„Toto je speciální bunda na palubu, do bouřky,“ vytahuje Szymon nové vybavení z krabice. „K tomu ještě patří kalhoty, gumáky a speciální protiskluzové boty,“ ukazuje mi věci, které si bere s sebou.
Čtyřměsíční plavba děti změní
„Ve skupině, na velké plachetnici, se člověk nemůže chovat jako individualista. Učí vás to práci v kolektivu. Překonáváte strach, čelíte pozitivnímu stresu, který ale umocňuje vaše dobré vlastnosti,“ říká mi Baranowski, legenda polského mořeplavectví.
„Myslím, že se vrátím úplně jiný. Ta plavba mě změní. Bude to škola charakteru. Bouřky, vítr, učení na palubě, noční služby, to všechno bude velmi náročné,“ přiznává patnáctiletý Szymon.
Před třiceti lety stejnou plavbu zažil Wojciech Fabisiak, dnes dobře situovaný byznysmen. „Rozhodně to byla událost, která nás poznamenala. Naučili jsme se samostatnosti, zodpovědnosti. Uviděli jsme, že jsou na světě jiné kultury, národy. V čase komunismu byla pro nás ta plavba bránou do světa,“ vzpomíná pan Fabisiak.
„Učitel je s žákem čtyřiadvacet hodin. Děti jsou zároveň námořníky, kteří pracují ve dne v noci, stejně jako učitelé. Ten jejich vzájemný kontakt je velmi blízký a učitel může být žákovi skvělým příkladem i mimo třídu,“ vyzdvihuje klady plavby autor projektu.
„Je to velké dobrodružství a také velká šance pro syna. Rozšíří mu to obzory uvažování. Strašně mu to závidím. Hned bych plul s ním,“ nezastírá Mariusz Angowski.
„Určitě nás to naučilo to, že když člověk zatne zuby, tak toho může hodně dokázat. Omezuje tě pouze vlastní vůle a chuť něco udělat,“ dodává absolvent úplně první Školy pod plachtami. Nové tři desítky žáků a šest učitelů vyplouvají na několikaměsíční plavbu už zítra.
„Určitě budu fotit, to je jasné, ale deník si asi psát nebudu, snad jen nějaké poznámky,“ říká mi na závěr Szymon Angowski.
Zvětšit mapu: karibská oblast
