Polské odborové hnutí Solidarita slaví 30 let
Přesně před třiceti lety donutili organizátoři stávky v loděnicích v Gdaňsku komunistický režim k podpisu dnes už legendární dohody. Zrodilo se tak odborové hnutí Solidarita, které výrazně přispělo k pádu režimu. Dnes se bude v Gdaňsku na tuto událost ve velkém vzpomínat.
Večerní představení přímo v loděnicích vymyslel Robert Wilson, hvězda současné světové divadelní režie. Vystoupí na něm například zpěvačka Macy Gray.
Před třiceti lety v Gdaňsku po dvou týdnech stávky tamních dělníků, ke které se přidali i intelektuálové a umělci z celého Polska, došlo k zásadnímu zvratu. Stávkující si na komunistické moci vymohli celkem jednadvacet požadavků.
Stávka, která měla v počátku skromné cíle, skončila obrovským úspěchem. Režim se poprvé podvolil tak velkému tlaku veřejnosti.
„Vznik nezávislých odborů a právo na stávku, to bylo pro nás nejzásadnější,“ řekl Českému rozhlasu Lech Wałęsa.
Mezi požadavky byla také svoboda slova, snížení věku pro odchod do důchodu, zajištění míst ve školkách a jeslích a také zavedení sobot jako volných dnů. Vznikla tak legendární Solidarita.
Do Solidarity vstoupilo záhy deset milionů Poláků. Něco takového režim nečekal. Odborový svaz se pak stal jakýmsi ombudsmanem práv pracujících a byl také zastřešující organizací pro nejrůznější demokratické iniciativy v Polsku.
Komunistický režim to nesl velmi nelibě a bylo otázkou času, kdy Solidaritu „klepne pořádně přes prsty“. To se stalo v prosinci 1981, kdy byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav. Předáci Solidarity byli zatčeni, Wałęsa skončil na rok v internaci a režim Solidaritu zakázal.
Solidarita zvítězila ve volbách
V roce 1988 režim pod tlakem opět činnost odborů povolil. Solidarita na plné čáře zvítězila v prvních polosvobodných volbách a Wałęsa se stal také prvním demokratickým prezidentem Polska. Dnes je Solidarita klasickým odborovým svazem, ale už nemá takový vliv na politiku, i když by si to přála.
Vznik hnutí Solidarita měl výrazný dopad i pro disent v ostatních sovětských satelitech včetně Československa.
„Vliv událostí v Polsku byl obrovský. Disidenti z ostatních zemí drželi Polákům palce a obrovsky je to povzbudilo. Polské podmínky byly ale tak specifické a v jiných zemích se podařilo dosáhnout masového rozsahu odporu velmi obtížně. V rozsahu podobném tomu polskému se to povedlo až koncem osmdesátých let,“ uvedl politolog Josef Mlejnek.
Lidé se v Československu podle něho dozvěděli o tehdejších událostech především díky vysílání západních stanic, zejména pak Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Existovaly ale i nezávislé a neformální kanály.
Úspěch Solidarity ohrožovala obava, aby se podobně jako v Československu v roce 1968 do řešení nevložil Sovětský svaz vojenskou intervencí.
„Riziko si uvědomovali. Celé období mezi srpnem 1980 a prosincem 1981 bylo provázeno manévry vojsk Varšavské smlouvy. Nakonec ale polští komunisté zvolili řešení, že udělají puč a generál Jaruzelski převezme moc a použije polskou armádu. Jak ukázaly ruské archivy, zpřístupněné za Borise Jelcina, sovětské politbyro už si intervenci nechtělo. Zvítězil názor, že invaze není možná,“ doplnil politolog.
V Polsku tak začala destrukce komunismu, která se šířila do dalších sovětských satelitů.
Poláci byli připraveni vzdorovat
„Poláci byli dlouhodobě historicky připraveni vzdorovat všemu, co se jim nelíbilo. Po druhé světové válce nebrali Poláci osvobození sovětskou armádou jako pravé osvobození. Byla to pro ně zároveň nová okupace. Poláci si ve volbách komunisty nezvolili. Volby byly zfalšované. Odpor byl tedy naprosto pochopitelný," připomněla komentátorka Lidových novin Petruška Šustrová.
S polskými disidenty se sama setkávala. Podle ní měli oproti kolegům z podobných zemí náskok:
„Byli podstatně dál. Režim považovali za vnucený cizí mocí. Kromě toho v Polsku byly poměry daleko chudší než u nás. Dělníci měli větší sklon se bouřit například proti zvýšení cen nebo snížení platů. Lokální vzpoury se rychleji šířily do okolních měst. Ekonomické požadavky se velmi rychle měnily v politické.“
V Československu se podle ní podařilo nastolit normalizaci díky korupci celé společnosti, protože stát měl více zdrojů. Do komunismu vstupovalo jako bohatší stát.
V Polsku navíc sehrála zásadní roli také katolická církev.
„V roce 1978 byl zvolen papežem Polák. Když přijel Karol Wojtyla a řekl na letišti: ´Sestup duchu svatý a obnov tvář této země,´ tak nemusel svým krajanům víc říkat. Všichni pochopili podtext. On nemluvil politicky, ale slovy evangelií. Za tím se ale skrývala silná pohnutka,“ dodala Šustrová.
