Polské vesnice přijímají uprchlíky z Ukrajiny. Lidé je ubytovávají ve vlastních domácnostech
Obyvatelé polských Czyžowic a okolních městeček a obcí otevřeli uprchlíkům z Ukrajiny své domy. Přijali pod svou střechu několik desítek rodin z různých koutů země napadené Ruskem. Místní katolická komunita vyslyšela prosby o pomoc lidí z křesťanského společenství, se kterými se někteří občané Czyžowic mnoho let přátelí. Koordinátorem ubytovávání ukrajinských matek s dětmi je místní podnikatel Andrzej Strączek.
Velký dvoupatrový dům na okraji obce slouží jako kontaktní místo pro lidi ochotné u sebe ukrajinské uprchlíky ubytovat a pro několik rodin se stal i na nějakou dobu novým domovem.
Solomia Andruškiv přijela s Iljou, kterému je 15 měsíců, a se čtyřletým Davidem. Ilja se prý nejmenuje po bohatýrovi Muromcovi, ale po biblickém prorokovi Eliášovi.
„Mark Jan, Jerema,“ představují se dvě děti Ireny Semenjukové, sestry paní Solomie. Markovi je skoro deset a jeho bráškovi šest a půl. Nejraději si prý hrají s legem.
Podobně jako mnoho jiných utíkajících Ukrajinců, ani paní Solomia nechce mluvit rusky. Na rozdíl od mnoha ostatních ale anglicky zvládne vysvětlit všechno. Že v domě bydlí tři rodiny. Ona, její sestra a švagrová. Všichni ze Lvova. Přicházejí tam ale i další rodiny z okolí, aby si děti hrály společně. Jsou tu i rodiny z Oděsy a dalších měst.
„Bombové poplachy byly i pětkrát denně. Všichni si museli vzít pohotovostní zavazadlo a děti do náruče a jít do krytu. Hlavně s malými dětmi to bylo těžké. Pořád plakaly. Bylo to těžké a stresující. Tak jsme se rozhodli utéct. Je pro ně lepší moci si někde hrát než se pětkrát denně utíkat schovat do krytu,“ vysvětluje Solomia.
Dům plný dětí
Hostitelka paní Garbiela Straczková má sice v posledních dnech o mnoho víc starostí a méně spánku, ale těší ji, že po několika tichých letech je zase dům plný dětí a vřískotu. Pro ni to ale není nic nového. S manželem vychovali sedm dětí.
‚Nemá cenu zůstávat v bytě a čekat, až nás zabijí.‘ Uprchlíků na polsko-ukrajinské hranici neubývá
Číst článek
Už neví, jestli nápad nabídnout dům k ubytování uprchlíků byl její nebo jejího muže. Ozvali se jim přátelé z partnerské křesťanské komunity na Ukrajině a požádali je, aby jim pomohli zachránit jejich děti. Už dříve se vzájemně navštěvovali. Vždy na pár dnů. Nejvýš na týden.
Jak dlouho bude trvat tato návštěva, ještě nikdo neví. Podle paní Gabi bude třeba se obrnit trpělivostí a modlit se, aby s tím Pán Bůh něco udělal.
Všechny ukrajinské rodiny, které zdejší katolická komunita přijala, se setkaly ve společenském sále pod kostelem v nedalekém městě Wodzislaw Ślaski. Farář mluvil až na konci setkání. Hlavně se zpívalo, tančilo se žlutými a modrými vlajkami.
Ukrajinské přátele přijala zdejší komunita mezi sebe. Mluvilo se o tom, že se ukrajinští běženci dočkají od místních lidí veškeré pomoci, kterou jim mohou poskytnout, i když polské úřady mají s jejich integrací do školského, zdravotního i pracovního systému skluz.
Zazněla i slova, že ne polští občané přicházející s pomocí Ukrajincům jsou dobrodiním, ale ukrajinští uprchlíci jsou požehnáním pro Poláky.
Cesta na hranice
„Když mi zavolala první známá z Ukrajiny a v slzách mě prosila, abychom zachránili její děti, vydal jsem se s dodávkou na hranice a čekal tam na ně,“ vysvětluje pan Andrzej. Paní Gabriela zatím připravovala jejich dům pro ubytování rodin. Měly být dvě nebo tři. Na hranicích se ale ukázalo, že jich bude šest nebo i víc. Jeho telefon vyzváněl bez přestání.
Z Czyžowic se tedy vydal k hranicím kamarád s celým autobusem a panu Andrzejovi přivezl na hranice alespoň věci na převlečení a kartáček na zuby.
Terminál letiště v Plané u Českých Budějovic se proměnil v centrum pomoci pro ukrajinské uprchlíky
Číst článek
Museli na hranicích zřídit přijímací buňku, aby tam na přicházející uprchlíky se zájmem přestěhovat se do Czyžowic někdo čekal a postaral se o ně. Nakonec je ve vsi a jejím okolí ubytováno několik desítek uprchlických rodin.
A do akce kolem jejich evakuace se zapojilo asi sto lidí. Další pro ně vaří, přinášejí potraviny a hračky pro děti. Jsou to lidé, které ani Straczekovi neznají, jen se o jejich akci dozvěděli z facebooku nebo instagramu.
Andrzej Straczek má instalatérskou firmu, ve které má tři zaměstnance. Nezaměřuje se jen na zisk, ale snaží se i podělit se o něj s ostatními.
„Víme, že ti lidé měli a mají svoje sny a plány, které jim Putin vzal. Chceme pro ně vytvořit náhradu domova, který museli opustit,“ vysvětluje Andrzej. Jak dlouho bude taková pomoc křesťanské komunity v Czyžowicích a okolí trvat? Tady určitě přísloví o rybě a hostu platit nebude.
