Zákon o holokaustu? 'Je to absurdní. Nebýt vědcem, spáchal bych trestný čin,' říká polský historik

Andrzej Żbikowski se zabývá polskými zločiny během druhé světové války. Patří mezi ně také pogrom v Jedwabném na východě země, kde Poláci 10. července 1941 na podnět nacistů zavraždili nejméně 340 Židů. Zákaz spojovat Polsko a Poláky v rozporu s fakty se zločiny druhé světové války, který podepsal prezident, se výzkumů netýká. Profesor Żbikowski ale tvrdí, že skutečným cílem je odsunout nepříjemná témata polských dějin do ústraní.

Varšava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pogrom v Jedwabném je v Polsku jeden z nejznámějších. | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

Strana Právo a spravedlnost (PiS) se rozhodla novelizovat zákon o Institutu paměti národa (IPN), aby zabránila nesprávnému označování nacistických koncentračních táborů jako „polské tábory“. Proč se podle vás kolem toho objevilo tolik emocí?
Částečně jde o zástupné téma. Máme pravicovou vládu silně svázanou s představami polských katolíků, kteří z venkova po válce přešli do větších měst. Vytvořili v nich novou vrstvu inteligence, ale vzali si s sebou řadu předsudků z vesnice. V určitém stupni mezi ně patří také antisemitismus. Najdeme národovecké předsudky, že Židé před válkou brzdili rozvoj a parazitovali. Lidí, kteří démonizují roli Židů v polských dějinách, je podle sociologických průzkumů 17-20 %.

Andrzej Żbikowski

Polský historik a profesor působící na Varšavské univerzitě. Zkoumá moderní dějiny polských Židů v Židovském historickém institutu ve Varšavě. Dříve pracoval ve vládním Institutu národní paměti (IPN), který vedl obnovené vyšetření pogromu v Jedwabném.

Jak vypadlo soužití Poláků a Židů v meziválečném období?
Židé bydleli z historických důvodů hlavně ve městech. Zabývali se řemeslem, obchodem. Malá část těch bohatších se asimilovala do polské společnosti. Vysílali své děti na studia medicíny a práv, šlo o různé bankéře a obchodníky. Měli peníze a své zisky investovali do nákupu nemovitostí.

Existoval mezi Poláky v té době antisemitismus?
Právě z toho antisemitismus vyvěral. Rostl s počtem asimilovaných Židů. Mezi polskými obyvateli měst sílila nenávist nikoli k obyvatelům ghett, ale k moderním Židům. Byli to konkurenti. Jde o celoevropský jev. Svou roli hrál jejich rychlý demografický rozvoj a závist. Vedlo to k vytlačování Židů z veřejné sféry.

V pruském záboru většina Židů emigrovala do hloubi Německa. Popularita polských národoveckých stran nerostla jen mezi drobnými obchodníky a řemeslníky, ale také mezi studenty, profesory a polskou inteligencí, protože v jejich prostředí existovala silná rivalita o místa.

Část společnosti se vždy zachová trestuhodně

V září 1939 na Polsko zaútočili ze západu nacistické Německo a z východu Sovětský svaz. Jak se potom za okupace Poláci k Židům chovali?
Různě. Část Poláků Židům pomáhala, angažovaly se v tom přímo tisíce, možná desítky tisíc lidí. Ale podobnou velikost měl nepřátelský tábor, z něhož značná část spolupracovala s nacistickým Německem. Šlo o lidi, kteří se stali členy různých orgánů a policie. Také starostové museli spolupracovat ve výběru daní, ve vysílání lidí na nucené práce. Němci to sami dělat nemohli, nebylo jich tolik a neuměli polsky.

Stovky upálených Židů. Na pogrom v Jedwabném by Poláci nejraději zapomněli

Číst článek

Jde mi o to, jestli se dá nějak zobecnit. Vládní politici zdůrazňují zásluhy Poláků právě v záchraně Židů a o případech kolaborace mluví jako o individuálních selháních.
Nejvíce Poláků se pochopitelně projevilo pasivitou. Když se ale pokusíme rozplést spektrum postav a chování, najdeme řadu odstínů. Někteří byli spokojení, že Němci Židy odvezli, další se v tom více či méně angažovali, až narazíme na případy vražd a pogromů. A na druhé straně jsou lidé, kterým bylo Židů líto, další jim zkoušeli pomáhat, až dojdeme k organizované pomoci.

Tou byla především Rada pomoci Židům „Żegota” – podzemní organizace polské exilové vlády. Mezi Poláky je víc než šest a půl tisíce Spravedlivých mezi národy, kteří ukrývali Židy a riskovali tím své život. Obecně vzato se v extrémních podmínkách zhruba desetina společnosti zachová statečně a desetina trestuhodně.

Vlna polských pogromů

Holokaust organizovalo nacistické Německo, polský stát v té době neexistoval. Ale v Polsku se objevily pogromy, kterých se účastnili Poláci. Patří mezi ně i události v Jedwabném v roce 1941. Nejde ale o jediný pogrom, kterého se účastnili Poláci. Proč bylo odhalení polského podílu viny právě na tomto zločinu pro polskou společnost tak šokující?
Protože nikdo před námi nepopsal okolnosti tak detailně. Do té doby vzniklo o pogromech několik článků, ale byly velmi obecné. My jsme šli do hloubky, našli jsme materiály z poválečných soudních procesů, vznikaly celé knihy a za dva roky se objevilo víc než dva tisíce článků.

Přesto se stále objevují mezi polskými vládními politiky pokusy o relativizaci toho, co se tam stalo. Sami obyvatelé Jedwabného jsou často přesvědčeni o hlavním podílu nacistů. Je výzkum už ukončen? Existuje ještě prostor pro pochybnosti či nejasnosti?
Ne. Nejen pro mě, ale i pro ostatní, kteří později vše znovu prozkoumali a nic nového nenašli. Hlavní závěry jsou očividné. Pokud jde o obyvatele Jedwabného, je jim pochopitelně líto, že jejich domov je spojovaný s takovým zločinem. Snaží se do toho vložit otazník. Totéž dělají z politických důvodů lidé jako někdejší ministryně školství. (V roce 2016 tehdejší ministryně školství Anna Zalewská z Práva a spravedlnosti v rozhovoru pro TVN tvrdila, že kolem pogromu existují nejasnosti, a na opakovanou otázku moderátorky, zda vraždili Poláci, odmítala odpovědět. Pozn. red.) Ale pro nás historiky je to směšné. Na druhou stranu nemůžeme po politicích chtít, aby byli všichni historiky.

„Byla cítit ta napjatá atmosféra. Jedwabne je malé bohem zapomenuté městečko, které se najednou začalo objevovat v hlavních zprávách. V sedm večer byste tady na ulici nepotkali živáčka. Všichni seděli před televizí a sledovali, co se tam o městě říká,“ vzpomíná mladý sociolog Kamil Mrozowicz. | Foto: Viktor Daněk | Zdroj: Český rozhlas

Jedwabne je jeden z mnoha pogromů, šlo o celou vlnu. Kolik jich podle vašich poznatků bylo?
Napočítal jsem jich přes třicet. Szczuczyn a Suchowola patří mezi větší. Jinde šlo jen o pár obětí. Táhlo se to po východním Polsku až za Białystok.

Byl ten scénář vždy stejný? Vraždili Poláci z německé inspirace?
Podobný. Co to ale znamená německá inspirace? Byl tu jakýsi záměr. Němci ukazovali, že jsou Židé lidmi druhé kategorie, podlidmi. Že je možné jim vypalovat synagogy, nutit je do ponižujících činností. Nepřipojovali se k tomu pochopitelně všichni Poláci, ale šlo o velké skupiny. V obci Rajgród vedli Němci skupinu Židů na popravu do lesa a přidali se k nim dobrovolně dva Poláci. Poprosili je dokonce o pistole, aby mohli sami střílet. V Jedwabném jsme s kolegou Krzysztofem napočítali 102 pachatelů. Poláků, které jsme identifikovali jménem. To je hodně. Někteří se jen přidali do davu. Stáli a dívali se. Ale přesto byli důležití. Hlídali, aby Židé nemohli utéct.

Dá se vyčíslit, kolik mohlo být obětí pogromů, na kterých se podíleli Poláci?
Máme dva hlavní zdroje. Vzpomínky zachráněných Židů. Ne všichni sice vše viděli na vlastní oči, ale mnozí se za války setkali a mluvili s těmi, kteří ano. A pak tady jsou poválečné soudní procesy, kdy někdo z Poláků jiného udal nebo se na prokuraturu obrátil někdo z přeživších, protože věděl, kdo mu zabil rodinu. Takových svědectví je šest až osm set. Odhaduje se, že zmizelo přes sto tisíc Židů. Vůbec nevíme, co se s nimi stalo. U deseti až dvaceti tisíc mrtvých se dá dokázat výrazný podíl viny Poláků. Ale mezi deseti a sto tisíci je obrovská mezera. Často ani nevíme, jak se ti lidé jmenovali, jen odkud byli a kam mohli utéct. Ale jestli je pak někdo zastřelil nebo zemřeli na útěku hladem či mrazem, to nevíme.

Ubude výzkumů na nepříjemná témata

Už jste mluvil o případech, kdy Poláci naopak Židům pomáhali. Případů velkého hrdinství mezi Poláky není málo
To máme zmapované o něco lépe. Zabývá se tím izraelský památník obětí a hrdinů holokaustu Jad Vašem. V Polsku máme přes 6500 Spravedlivých mezi národy, kteří zachránili sedm až osm tisíc Židů. (Patří mezi ně také Antonina Wyrzykowska ze vsi Janczewko, která sousedí s Jedwabným. Od roku 1942 až do konce války ukrývala ve stáji pro ovce ve dvou zemljankách sedm Židů, kterým se před pogromem podařilo utéct. Nacisté je neobjevili ani při domovní prohlídce za použití psů. Pozn. red.) Mnoho dalších také pomáhalo po určitou dobu, pak toho ale z různých důvodů nechali, a tak oceněni nejsou. Podmínkou je, že se ukrývaný dožil konce války a svého zachránce identifikoval.

Hákové kříže na plotě. Po výrocích o 'židovských pachatelích' posprejovali polskou ambasádu

Číst článek

Polsko bylo okupované, ale existovala tady podzemní polská armáda, která zorganizovala obrovské protinacistické povstání ve Varšavě, za které se pak nacistické Německo krvavě pomstilo, prakticky srovnalo Varšavu se zemí, o život přišlo až dvě stě tisíc civilistů. Pomáhaly tyto podzemní nebo exilové organizace také přímo Židům?
Šlo spíše o informační činnost. Podzemní polská armáda měla ale jen malé síly na to vědět, co se s Židy ve skutečném rozsahu děje. Podzemní instituce se chovaly pozitivně, mnoho informací na západ poslali, londýnská vláda je ale publikovala se zpožděním. Dobře fungovala také Żegota, která dostávala pro Židy peníze z exilových židovských organizací v Anglii a ve Spojených státech. Tyto finance pak mířily k ukrývajícím se lidem. Ale činnost Żegoty byla omezena prakticky jen na Varšavu.

Mluvíme teď spíše o těch stinných stránkách polské historie. Vraťme se k spornému zákonu o IPN. Je v něm výslovně uvedeno, že se netýká vědecké činnosti. Může na vás jako na historika tedy zákaz spojování Polska se zločiny druhé světové války mít nějaký vliv?
Je to trochu absurdní. Nepáchám trestný čin, když se zabývám zlými Poláky, kteří společně s Němci zabíjeli Židy. Ale kdybych vědcem nebyl, pak bych trestný čin spáchal. Myslím si, že mnoho mladých lidí se takovým tématům bude věnovat méně, ubude výzkumů. Už se to děje v Institutu národní paměti. Dnes tam už prakticky nejsou vědci, kteří by se tímto tématem zabývali, a přesouvají je na výzkumy jiných oblastí. (110 vědců podepsalo tento týden petici na obranu polského historika Adama Puławského, kterého IPN přesunul z dlouholetého výzkumu holokaustu na oddělení zločinů proti polskému národu. Petici podepsal také Żbikowski nebo americký historik Timothy Snyder. Pozn. red.)

Různé nadace a spolky si budou muset dávat lepší pozor na to, jaká volí slova. Myslím, že o to jde především. Nechat toto téma, aby odešlo někam do stínu.

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme