„Na ruských válečných zločinech na Ukrajině je zarážející, jak málo je Kreml kryje. Tak nějak je dělá otevřeně a říká: Co s tím uděláte? Jsme velcí, jsme silní, máme ropu, máme peníze. Na nás nemáte,“ upozorňuje v projevu na konferenci Média a Ukrajina Peter Pomeranstev, spisovatel, novinář a autor knihy Tohle není propaganda. „Pomáháme vyzbrojovat Ukrajince, ale pak ruské porážky nejsou sdělovány ruskému lidu.“ Přečtěte si celý projev.

Praha 10:17 23. června 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Přál bych si tam být s vámi. Je to důležitá událost. Máte úžasné hosty. Navíc Praha je velkou součástí mého života. Moji rodiče žijí v Praze a sám jsem v Praze strávil několik let po vysoké škole. Svým způsobem se cítím být čestným občanem. Doufám tedy, že se s vámi všemi někdy setkám osobně, když ne tentokrát, tak příště.

Mám dnes mluvit o budoucnosti. O budoucnosti této války, o budoucnosti Ukrajiny, o budoucnosti Ruska.

Jako první mě napadá, že budoucnost je v našich rukou. Tato válka skutečně ukázala, co tlak zdola, tlak společnosti, tlak občanské společnosti dokáže – to, že světové velmoci zůstaly zainteresovány v této válce a nadále pomáhají Ukrajině.

Každý z nás má svou roli. Tohle není válka, která je diktována shora, tohle je válka, která začíná energií, touhou a vytrvalostí ukrajinského lidu, který chce po světu podporu a pochopení, a reakcí, kterou tato válka ve světě vyvolává.

Když politici vidí, jak silnou odezvu situace na Ukrajině má, jednají, protože chápou její důležitost. Tuto válku rozhodneme v mnoha ohledech my. My všichni, včetně vás.

Odpovědnost, spravedlnost, svět

Ale myslím si, že existují minimálně tři hlavní faktory, které musíme vzít v úvahu. Já nebudu mluvit o tom nejzjevnějším, který přenechám ostatním na této konferenci. Nebudu mluvit o bezpečnosti a zbraních, jednoduše proto, že na to nejsem odborník.

Na této konferenci je mnoho dalších odborníků na toto téma, například pan prezident Petr Pavel. Nechám mluvit je. Je jasné, že Ukrajina se musí připojit k evropskému a transatlantickému bezpečnostnímu společenství. Jakou přesně formu to bude mít, nechám na lidech, kteří jsou těmi velkými diplomaty a odborníky. Je jen zcela zřejmé, že musí.

Chci se zaměřit na věci, kterým rozumím, protože na nich pracuji. Odpovědnost, spravedlnost, globální vnímání kolem této války, což je klíčová součást vítězství. A nakonec, a to je možná nejsložitější, co můžeme udělat se změnami uvnitř Ruska, pokud vůbec něco. Jakou roli máme hrát, pokud vůbec nějakou.

„Válka na Ukrajině se týká nás všech a je nezbytné, abychom ji vyhráli,“ apeluje britský publicista Peter Pomerantsev a zve ke sledování konference #MédiaaUkrajina na stanicích @CRoPlus a @Radiozurnal1 a webu @iROZHLAScz → https://t.co/obYwsQpFcy pic.twitter.com/WbT3fO3JKT

— iROZHLAS.cz (@iROZHLAScz) June 20, 2023

Zločiny proti Ukrajině

Začnu myšlenkou spravedlnosti a toho, jak se to může projevit v příštím roce a proč je to tak důležité.

Velkou výzvou Ruska pro svět je, že v jednadvacátém století bude panovat beztrestnost. Pseudofilosofie Vladimira Putina je, že moc znamená právo a že může beztrestně vraždit.

Na ruských válečných zločinech na Ukrajině je zarážející, jak málo je Kreml kryje. Tak nějak je dělá otevřeně a říká: „Co s tím uděláte? Jsme velcí, jsme silní, máme ropu, máme peníze. Na nás nemáte.“ A to je velmi silné prohlášení.

Máme obrovské množství důkazů válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, nejspíš i genocidy, a přesto se zdá, že tato propast mezi pravdou a spravedlností je stále větší a větší a větší. Každý, koho slyším, když se zabývám otázkami souvisejícími s odpovědností, říká: „No a co? No a co, že Putina shledáte vinným z válečných zločinů? Co s tím? Nikdy ho nedostanete. Je příliš mocný, příliš silný.“

Genocida, hladomor, ekocida

Z historického hlediska hrála Ukrajina v našem chápání spravedlnosti velmi klíčovou roli. Vraťme se do 30. let 20. století. Právníci Rafael Lemkin a Hersch Lauterpach z města Lvov, z území dnešní Ukrajiny, viděli, jaká devastace se kolem nich děje, částečně během ukrajinského hladomoru vynuceného Stalinem, a uvědomili si, že naše mezinárodní spravedlnost je nedostačující.

Později, když se tolik zločinů holocaustu odehrálo na území dnešní Ukrajiny, pokračovali v dalším rozvíjení svých teorií a přišli s jazykem, jak definovat zlo a hnát ho k odpovědnosti. Koncept genocidy a koncept zločinů proti lidskosti.

Nemyslím si, že je náhoda, že pocházejí z dnešní Ukrajiny. Protože Ukrajina je umístěna v takové blízkosti a je tak velkou součástí evropského příběhu a evropských institucí, je jejich nedílnou součástí, ale zároveň byla vždy tak zranitelná vůči násilí způsobenému různými impérii, především sovětským impériem, nacistickým pokusem o vybudování impéria a předtím ruským impériem.

Protože právě v tomto místě mezi barbarstvím a smyslem se můžeme pokusit chápat zlo. Tady kde se nám všem začne honit hlavou: „Dobře, jak dát smysl tomu, co se děje, a jak to hnát k odpovědnosti?“ To je nejspíš součástí osudu Ukrajiny a zcela určitě je to její historický osud.

Není náhodou, že naše pojmy genocida a zločiny proti lidskosti formulovali lidé z dnešní Ukrajiny. Myslím, že to uvidíme i v této válce. Nemyslím si, že uvidíme jen staré pojmy odpovědnosti – válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, genocida, ale myslím, že uvidíme i nové, protože to, co dělá Rusko, tyto kategorie přesahuje.

Mluvím teď několik dní po ruském výbuchu přehrady Kachovka. Lidé to označují za ekocidu. To není právní termín, ale musí se jím stát.

To, co dělá Rusko, když bere ukrajinské děti a indoktrinuje je na Krymu, v Donbasu, na okupovaných územích, aby nenáviděly Ukrajinu, a posílá je jako vojáky bojovat proti Ukrajině, je nejen nezákonné, je to také zločin proti svobodě myšlení. O to samé se snaží Číňané s Ujgury. Znovu opakuji, že to není něco, co by bylo někdy použito v právní praxi, ale myslím, že bude.

Jak najít spravedlnost

Když přemýšlíme o spravedlnosti, myslím, že o ní musíme přemýšlet mnohem šířeji než dosud.

Pracuji na projektu s názvem The Reckoning Project, což je nevládní organizace, kterou jsem po úplné invazi vytvořil s kolegyněmi Janine di Giovanniovou a Nataliyou Gumenyukovou. Naším cílem je přemýšlet o odpovědnosti. Nejen jako soud v Haagu, o takové té magické víře, kterou v Haag máme. Přemýšlíme o ní už od soudu veřejného mínění po soud sankcí až po soud veřejného tlaku. A když přemýšlíme o soudech, myslíme na všeobecnou pravomoc v Africe, v Latinské Americe, v Evropě, v Asii a samozřejmě také v Haagu.

Chce to síť odpovědnosti jak ve veřejné sféře a ekonomické sféře, tak i v klasické sféře soudů.

Velmi se mi líbí myšlenka předložená britskými právníky vytvořit ekonomický tribunál pro Ukrajinu, aby lidé, kteří utrpěli válkou, byli odškodněni prostřednictvím systému soudů a tribunálů z majetku zabaveného ruskému státu a ze sankcí proti společnostem, které nadále obchodují s Ruskem.

O spravedlnosti tedy můžeme uvažovat všemi těmito způsoby. Jsou tu také všechna ta nová obvinění, která musíme vznést proti Rusku. V tuto chvíli jsme od toho ještě velmi daleko. V tuto chvíli z Ruska odešlo několik firem, většina zůstala, zejména německé. Stále existuje určitá míra beztrestnosti, pokud jde o obchodování s Ruskem a vydělávání peněz z něj. Sankce jsou často brány jako vtip.

Čím více budeme vznášet obvinění – válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, ekocida, svoboda myšlení, všechna tato obvinění, tím více budeme rozšiřovat seznam lidí, které shledáme vinnými, nejen Putina, ale celý systém, který to umožňuje. Tím více pak proti nim budeme uplatňovat všechny formy spravedlnosti, tím více bude systém ždímán a ždímán a ždímán, tím více vytvoříme precedens, a to je klíčové, pro další země a místa.

A co propagandisté?

Jedna z otázek odpovědnosti, která mě nejvíce zajímá, protože se zaměřuji na propagandu, je, zda můžeme hnát k odpovědnosti ruské propagandisty za napomáhání válečným zločinům, za jejich podněcování ke genocidě. Obvykle propagandistům vše projde. Historicky se vyskytlo jen několik případů, kdy byli propagandisté shledáni vinnými.

Dnes však žijeme ve světě, kde můžeme sledovat, jak jsou informační kampaně integrovány do válečných zločinů. Takže hodiny před a po ruském útoku na nemocnici uvidíte tisíce ruských internetových účtů, které říkají: „Aha, nemocnice byla plná nacistů“ nebo „Ukrajinci se sami bombardovali.“

Potom vidíte, jak stejnou zprávu opakují mluvčí. Můžeme sledovat online prostřednictvím analýzy obsahu mnohem snadněji než dříve. Můžeme ukázat do jaké míry je to jasně koordinované a organizované.

Takže věřím, že jednou z věcí, které budeme v budoucnu svědky, je právní odezva a právní odpovědnost ruské propagandistické mašinérie.

Jak oslovit lidi

To mě přivádí k druhému bodu, o kterém chci mluvit. Myslím si, že budeme hrát důležitou roli v rozhodující bitvě příští rok, která se odehraje v informačním prostoru. Jakékoli právní prostředky použité proti i těm nejškodlivějším informačním operacím nebudou v demokratických zemích nikdy schopny zastavit, a ani by nikdy neměly zcela zastavit, ruskou komunikaci.

Rusko bude dál šířit své lži a dezinformace do Evropy, ale co je velmi důležité, i do zemí globálního Jihu, do Afriky, do Latinské Ameriky, na Blízký východ, kde ruská média zůstávají občas hegemonním, ale vždy velmi významným hráčem operujícím s naprostou autoritou.

Právní mechanismy budou sice jednou z cest, jak systém podkopat, ale nikdy nemohou a neměly by být jedinou cestou. V demokraciích budou nakonec z velmi dobrých důvodů jakékoliv druhy právních mechanismů omezeny na nejhorší typy genocidní propagandy.

Takže otázka zní, jak s tím soupeřit? Jak můžeme oslovit publikum v těch částech Evropy a za jejími hranicemi, které jsou stále proruské – a bohužel, tyto komunity jsou v každé evropské zemi a v některých evropských zemích zůstávají postoje velmi proruské.

Putin může stále vyhrát

To je velmi důležité. Putin může tuto válku v očích veřejnosti stále vyhrát. Stále může říkat: „Hele, šel jsem do války, ale přežil jsem. Pořád se mnou všichni obchodujete. A prošlo mi to. I když jsem nezískal celou Ukrajinu, dostal jsem svých deset procent, nechal jsem si Krym. Trochu jsem se pobavil a nakonec za všechno může Západ.“ Což je postoj, který stále všude převládá.

Putin je stále často vnímán jako ten malý, který si to rozdává s těmi velkými. A ten malý může prohrát. Důležité je, že se do nich pustil. „Podívejte se, jak je statečný. Nebojácný. Ano, udělal pár chyb, ale jakou má odvahu!“

Tento postoj je stále velmi rozšířený. Představa, že za tuhle válku může Západ a Rusko se jen zoufale brání. Chudáček Rusko se brání tím, že způsobuje genocidu na Ukrajině.

Tento příběh má stále ve světě docela úspěch. Jak mu tedy můžeme konkurovat? Jak můžeme začít oslovovat tyto diváky? Protože upřímně řečeno, v současné době vůbec nekonkurujeme. Čína a Rusko investují do svých mezinárodních informačních operací obrovské množství prostředků. My máme jakousi chabou představu o podpoře nějakých malých médií na globálním Jihu. S tím se soutěžit nedá.

Probudit zvědavost lidí

Musíme rozvíjet to, čemu já říkám naše vlastní demokratická komunikační infrastruktura, která se vůbec nemůže podobat té jejich. Víme, jak ta jejich funguje – směs trollích farem, diplomatů, kteří používají výhrůžky a úplatky, televizních kanálů, které prosazují konspirační teorie. Víme, jakou formu informační války používají.

Ta naše se jí nesmí podobat. Naše se musí lišit filozofií. Velmi zjednodušeně řečeno, ta naše musí být o probuzení zvědavosti lidí, o probuzení jejich potenciálu jako demokratických aktérů, jako subjektů.

Pokud Rusové používají trollí farmy, my bychom měli používat online radnice. Naše filozofie komunikace musí být zcela odlišná. Ale musí také chápat předsudky lidí a jejich emoce. Musíme vědět, jak lidi oslovit, jak postavit publikum na první místo, jak nepoučovat.

Takže jsme v jakémsi psychografickém závodě ve zbrojení s Ruskem a Čínou a Íránem a extremisty, abychom porozuměli publiku a našli způsob, jak s ním komunikovat. Nemusíte to dělat způsobem, který je podbízivý a manipulativní. Můžete to dělat způsobem, který je velmi otevřený, vstřícný a demokratický. Ale musíte to udělat.

V současné době to neděláme. A to se musí změnit.

Velmi vítám iniciativu, které se přezdívá Information Ramstein, kterou představili Ukrajinci a kterou pomalu přebírají západní partneři. Jde o to, abychom dali dohromady naše informační kapacity, něco podobného, jako jsme udělali se zbraněmi, kdy hlavní demokracie, nejdůležitější komunikátoři, spolupracují, aby čelili hrozbám, které představují ruské dezinformace a autoritářská informační válka po celém světě.

Pokud budeme spolupracovat, můžeme být více než jen součtem našich částí. Dokázali jsme to se zbraněmi. Totéž bychom měli dělat v informačním prostoru.

.@prezidentpavel pro @CRozhlas: „Dostáváme se do digitálního kontaktu s válkou, ale zároveň i s dezinformacemi a propagandou. Je proto stále složitější neplést si lež s realitou.“ • Celý projev hlavy státu na konferenci #MédiaaUkrajina → https://t.co/xiez1Mx5V2. pic.twitter.com/GyAHYQdnpq

— Český rozhlas Plus (@CRoPlus) June 22, 2023

Náš problém je Rusko

Nicméně největší informační výzvou ze všech je samozřejmě ta v samotném Rusku. A tady se nacházíme ve chvíli odmlky, chvíli váhání. Z mnoha důvodů. Historicky demokracie vždy dělaly veřejné informační kampaně, mediální, kulturní aktivity do nitra nepřítele. Dělali jsme to v Německu za druhé světové války, dělali jsme to se Sovětským svazem za studené války.

S Ruskem jsme to teď nezačali dělat hlavně proto, že jsme si na Západě stále nepřipustili, že Rusko je dlouhodobý problém. Stále k němu přistupujeme jen jako k problému Ukrajiny, „a tak pojďme Ukrajině trochu pomoci.“ Ale není to tak. Rusko je i náš problém.

Rusko chce zničit křehké, žalostné, ale hluboce cenné minimální dodržování demokratických hodnot, které se podařilo vytvořit od druhé světové války a konce studené války. Nechci to příliš glorifikovat. Je to minimum. Ale je to něco.

Chtějí to zničit. Chtějí zdiskreditovat Západ. Chtějí nás rozdělit a ovládnout. V tuto chvíli jsme ještě oficiálně neřekli, že jsme ve stavu politické války s Ruskem. My jsme ve stavu politické války s Ruskem – to jsme oficiálně neřekli a nepřiznali. Prvně si to musíme přiznat.

Porozumět Rusku

Za druhé musíme pochopit, že v komunikaci s ruským publikem můžeme dělat jen velmi omezené věci, které jsou ale velmi důležité. Jediné, o čem teď skutečně mluvíme, je změna vnímání v Rusku tak, aby to posunulo myšlení elit a přimělo je to změnit zahraniční politiku.

Nejde o změnu režimu, to je idiotská myšlenka. Myšlenka, že byste mohli změnit režim v Rusku, je upřímně řečeno hloupá. Tady nejde o rozklad Ruska a všechny ty ezoterické debaty, které vedeme. My tu budoucnost neznáme. Máme velmi přesný cíl na příštích tři až pět let, kterým je změnit vnímání v Rusku tak, aby změnilo svou zahraniční politiku.

Stejně jako jsme to museli udělat po Vietnamu nebo po stažení z Afghánistánu nebo v mnoha dalších případech. Nebo jako to udělal Sovětský svaz, když se stáhl z Afghánistánu. To je to, k čemu musíme dospět.

Je to možné. Tady nejde o to najít dobré Rusy. Nejde o podporu demokracie v Rusku. To může dělat někdo jiný, je to velmi důležité, je to dlouhodobý projekt. Teď to ale není naše mise.

Znamená to ale porozumět ruskému publiku. Znamená to vzít tři politické strategie, které máme vůči Rusku – diplomatickou izolaci, ekonomické sankce a vojenskou podporu Ukrajině, a zajistit, aby existovala složka informování veřejnosti, která je důrazně sdělí ruskému lidu. Slovem důrazně myslím způsobem, který je silný a rezonující.

Informovat Rusy

V současné době máme velmi zvláštní situaci. Pomáháme vyzbrojovat Ukrajince, ale pak ty porážky, které Ukrajina způsobuje Rusku, nejsou sdělovány ruskému lidu. Dozví se o nich. Ale měly by být komunikovány neúnavně, nepřetržitě, aby se ukázalo, že „vaše vláda neví, co dělá!. V současné době se tak neděje.

Lidé v Rusku sotva slyšeli o vpádu do Bělgorodu. A když se o něm dozvěděli, tak jen od Putina. Nikdo tu práci nedělá.

Když na Rusko uvalujeme diplomatickou izolaci, nebo sportovní izolaci, což je zcela správné, necháváme Putina, aby to Rusům vysvětlil, a tím posilujeme jeho vlastní pozici. Když zavádíme sankce, necháváme Putina, aby to Rusům vysvětlil, čímž mu umožňujeme, aby to otočil ve svůj vlastní prospěch.

Takhle to dál nejde. Naší politiku v ekonomickém, politickém a vojenském prostoru musíme provázat s informacemi, jinak nebude správně fungovat.

Představte si, že byste v České republice dělali politiku ekonomických reforem a nenavázali na ni informační kampaní. Dovedete si to představit? A nechat opozici, ať si ten narativ přivlastní. Šílenství. Přesto to děláme.

To je další krok, který je třeba udělat. Pokud jde o to, jak to uděláme, pojďme se na to zaměřit možná ve vašich rozhovorech nebo na některé z budoucích konferencí. Ve srovnání se studenou válkou, kdy jsme měli jen krátkovlnné rádio, jsou možnosti komunikace s Rusy obrovské. Slabá místa a kognitivní možnosti tu jsou, pokud je budeme hledat.

Jen k tomu musíme mít vůli a chuť. Já doufám, že vaše konference bude součástí vypracování vize, jak toho dosáhnout.

kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít