Pontifikát Benedikta XVI. trvá již pět let
Před pěti lety, večer 19. dubna 2005, začal z komína Sixtinské kaple ve Vatikánu stoupat bílý dým na znamení, že kardinálové zvolili papeže. Stal se jím německý kardinál Joseph Ratzinger, který přijal jméno Benedikt XVI. Páté výročí volby však poznamenal skandál kolem zneužívání dětí některými katolickými duchovními.
Pro Benedikta XVI. nebylo rozhodně snadné být nástupcem charismatického a velmi oblíbeného papeže, jakým byl Jan Pavel II. Nicméně jeho vysoce spirituální pontifikát dal katolické církvi částečně nový směr, který ocenila část katolického světa, ale který ve velké části světové veřejnosti vyvolal kritiky, nepochopení a polemiky.
Kardinála Ratzingera mnozí označovali za pravděpodobného nástupce Jana Pavla II. ještě za života bývalého papeže
„Mluvilo se o dvou možnostech. Kardinál Ratzinger byl jednou z nich. Bylo to výrazem dvou základních tendencí v římskokatolické církvi. Jednou je pokračování a rozvíjení impulzů, které již v 60. letech minulého století dal II. vatikánský koncil. Druhou variantou, kterou představuje právě Joseph Ratzinger, je zpomalení nebo zastavení těchto reforem,“ říká religionista Ivan Štampacha pokračuje:
„Podle zpráv, které se z volby dostaly na veřejnost, byla volba na vážkách. Kardinál Martini, který reprezentoval druhou stranu, získával více hlasů, ale nakonec od volby ze zdravotních důvodů odstoupil a kardinálové se přiklonili k Josephu Ratzingerovi.“
Současný papež byl v mládí kvalitním teologem. Poté, co nastoupil církevní dráhu, brzy se stal hlavním cenzorem církve. Jeho úřad bývá přirovnáván k inkvizitorovi.
„Myslím si, že současný papež není příliš týmovým hráčem. Snaží se církvi vtisknout svoje pojetí, ale nedaří se mu to. Zůstává vůči němu kritický odstup. Přirozená pluralita církve si ale jde vlastní cestou. Například v Latinské Americe je velmi živá a má důvěru lidí, ale je tomu tak proto, že Řím je zkrátka daleko,“ dodává religionista Ivan Štampach.
