Posádka Atlantisu zahájila důkladnou kontrolu tepelného štítu
Americký raketoplán Atlantis včera navečer zlomil neuvěřitelně dlouhou smolnou sérii odkladů startu a úspěšně odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska. Astronauti už mají za sebou prvních osm hodin spánku a pracují hlavně na kontrole vnějšího pláště raketoplánu po cestě skrz atmosféru na oběžnou dráhu.
Astronauti si ve vesmíru změnili časový režim podobný našim časovým pásmům ve Evropě. Šli spát brzo po startu, tedy brzo odpoledne východoamerického času, ale večer našeho času. Vstávali v 7:15 středoevropského času.
Budíček jim dalo řídící středisko NASA doslova jako v hotelu při buzení po telefonu z recepce. Není to určitě nic příjemného, posádka je skoro jako soutěžící v televizním Velkém bratrovi. V raketoplánu jsou navíc doslova všude kamery.
Naštěstí dění na raketoplánu sledují jen v Kennedyho vesmírném středisku. To používá kamery hlavně proto, že všude na raketoplánu jsou přístroje i vedení a kromě čidel je pochopitelně nutná i vizuální kontrola.
Zatímco my máme neděli, astronauti budou mít perný pracovní den. Především důkladně zkontrolují ochranný štítu raketoplánu, izolační destičky a těsnící hmotu mezi nimi. Podle analýz z pozorování NASA se po čtyřech minutách od startu oddělily asi od vnější nádrže čtyři kousky těsnící pěny nebo ledu. Narazily sice do pláště Atlantisu, ale bylo to ještě při pomalejší rychlosti v atmosféře, kde se led tvoří. A to ještě úlomky nemohou mít takovou rychlost, aby plášť poškodily.
Pokud by teoreticky astronauti našli nějaké poškození vnějšího pláště, bylo by to už daleko víc řešitelné než v minulosti. Posádka amerického raketoplánu Discovery totiž před necelými dvěma měsíci namontovala na Mezinárodní kosmickou stanici velké robotické rameno, které plní úlohu jakéhosi pochodujícího jeřábu a montážního nástroje. A s ním se dá na raketoplánu dosáhnout všude.
Zatím to ale vypadá, že úlomky byly ještě menší než v červenci 2006 na Discovery. Dá se tedy očekávat, že po nezbytné kontrole nastane dnes už rutinní přibližování k Mezinárodní kosmické stanici a také přistání.
Je zajímavé, že Atlantis má jen šest astronautů, přestože americké raketoplány mívají sedmičlenné posádky. Důvod je velice jednoduchý. Atlantis je skoro přeplněný, nese 18 tun stavebních dílů, zásob a materiálu pro mezinárodní stanici. NASA se proto rozhodla ušetřit váhu a trochu i prostor na jednom astronautovi.
Nejde jen o jeho samotnou váhu, ale navíc také asi o dvě stovky kilogramů na skafandr, potraviny a nápoje a další materiál. Prostor na Atlantis zabírá hlavně složitá stavebnice velkých solárního panelů. Ty budou zajišťovat rostoucí spotřebu energie na mezinárodní stanici tak, jak ji Američané budou v dalších letech dále stavět a rozšiřovat.
