Poslední den židovské osady Necarim provázel smutek

Židovské osady v pásmu Gazy už jsou bez osadníků. Izraelská armáda a policie je evakuovaly. V tamní poslední židovské osadě Necarim natáčel poslední den její existence zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Janev.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

izraelští policisté a vojáci vynášejí | Foto: ČTK/AP

V synagoze se loučili židovští osadníci a jejich rodiny se svým domovem. Pokusili se ještě o zoufalý krok. Několik osadníků a jejich rodin se zabarikádovalo na střechách domů. Přibližně padesátiletý Josi byl na střeše se svojí paní i s částí odpůrců evakuace. A se svými pěti dětmi. "Zůstaneme tady dokud budeme moci," říkal Josi. A volal, že jej jejich posláním zůstat tady. "Přišli jsem sem a nebylo tady nic. Více než čtvrt století.jsem budovali a podívejte se kolem je to jako zahrada." Josi měl v tomto pravdu. Netsarim mi připomíná jihočeskou vesnici.

Domy jsou tu sice podle jedné šablony, ale hezké. Všude jsou upravené parčíky se stromy, zahrádky, hřiště pro děti. Dokonce tu měli i vlastní mateřskou školu. Josi říkal že se sem jednou vrátí. Zeptal jsem se Josiho, se kterým se dalo komunikovat jen na dálku z ulice na střechu domu, jak by se chtěl vrátit bez ochrany izraelské armády a policie, nebojí se že by jej Palestinci zabili? Josi se usmál a řekl že jde o nedorozumění: "My jme integrovanou součástí židovského národa. My vojáci a policisté jsme jedna skupina. Nemáme žádný plán vrátit se zpět sami. Vrátíme se zpět jako celý národ."

Židovská osada Necarim je téměř úplně izolovaná mezi palestinským územím. Na dohled je vidět budovy města Gaza. Navíc všude okolo je poušť. Hodně lidí se modlilo a zpívalo tradiční písničky ve svých domovech. Všude okolo běhaly děti a vůbec nechápaly proč musejí z domova pryč. Při závěrečné modlitbě kterou vyjednali předáci židovské komunity v Netsarimu s policisty hodně lidí plakalo. Ženy i muži.

Nedokázali se vyrovnat s odchodem. Jeden z nejstarších mužů v osadě mluvil v synagoze o smutku a zradě a nedokázal zadržet pláč . Procházel jsem osadou a potkal Josiho, který byl před tím na střeše, a teď se vracel domů ze synagogy. Měl nepřítomný výraz a když jsem se zeptal, co bude dělat, jen zklamaně rozpřáhl ruce. Osadníci a jejich přátelé z řad odpůrců evakuace v noci nespali. Únava, rozrušení a velká vedra vykonaly své. Čtyři z nich museli být odvezeni do nemocnice poté, co se zhroutili.

Jeden z odpůrců evakuace přivezl před třemi dny do osady celou rodinu: manželku i tři dcery. "Já nejsem odsud. Přijel jsem sem podpořit židovské osadníky, projevit jim solidaritu. Člena naší rodiny před dvěma lety zabili Palestinci při sebevražedném toku nedaleko odsud. Byl to voják a chránil tuto osadu. To znamená, že když teď odcházíme, že jeho smrt byla zbytečná?"

Bylo dojemné jak maminky uklízely před svými domy po svých dětech až do poslední chvíle odchodu. Měly potřebu, aby dům vypadal hezky, když odcházejí, i když věděly, že jej brzy zničí. buldozery.

Jaromír Janev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme