Postavíme vám tábor, vy dáte děti do školy. V Gardanne jdou na Romy po dobrém

I dnes ještě po Evropě cestují nomádi. V krytých vozech sedí Romové třeba ve Francii. Říká se jim Gens de voyage, tedy dobrovolní kočovníci, kteří jinak než na cestě žít nechtějí. Ve Francii ale žijí i Romové, kteří sice cestují, ale rádi by se alespoň na chvíli usadili. Jenže kdekoli se o to pokusí, obyvatelé je vyhánějí. Na jihu země je městečko Gardanne, kde jim to vyšlo. S jedinou podmínkou.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Romové se svými karavany každoročně v květnu přijíždějí na pouť ke svaté Sáře do francouzského městečka Saintes-Maries-de-la-Mer | Foto: Jana Šustová

„Christiane, mohu s tebou mluvit?“ volá jedna z obyvatelek malého karavanu na šéfa policie Christiana Huca a ten odpovídá: „Jasně, jak se daří?“

„Nic moc, spíme dvě na malé matraci a také jsi nám slíbil elektrickou přípojku,“ postěžuje si žena.

„Ale my ji tam nemůžeme dát,“ vysvětluje policejní šéf a snaží se ženu přesvědčit, že počet přípojek je omezený.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Gardanne natáčel zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd

Jsme kousek za městečkem Gardanne, v blízkosti Aix en Provence a nedaleko Marseille. Místní radnice tady zřídila pro Romy fešácký tábor a upozornila tak na sebe celou Francii.

Až dosud totiž všude vybízeli Romy k dalšímu cestování, a to často dost neomaleně - tábor prostě rozprášili. Tady na to šli jinak.

„Je to samozřejmě skupina komplikovaná. Vy jste z Čech, tak víte, o čem mluvím. Není to s nimi úplně jednoduché, ale jsou to lidé jako my,“ říká starosta Gardanne Roger Mei, který má hlavní zásluhu na tom, že Romové na chvíli docestovali.

„Dvě skupiny se tu usadily na veřejném prostranství a okupovaly i soukromý prostor, tak jsme pro ně vytvořili tábořiště. Navezli jsme tam karavany, zavedli elektřinu, instalovali toalety. A oni naši podmínku splnili - všechny děti chodí do školy,“ popisuje starosta.

Jak potvrzuje šéf policie Christian Huc, zdánlivě jednoduchá podmínka, ze které starosta neslevil, mohla být tou hlavní komplikací.

„Nebylo to úplně jednoduché přesvědčit rodiče, aby poslali děti do školy - chlapce, ale i dívky, což není tak úplně u nich zvykem. Ale děti jsou už ve škole integrovány.“

Na půvabném náměstíčku v Gardane je bar s názvem Royale, bavím se tam s několika lidmi, kteří jsou skeptičtí. Nejvíc barman, původem z Arménie.

„Jsou milí, otevření, to je pravda, ale postrádají kulturu. Když jim poskytnete bydlení, tak všechno rozmlátí, mají zvyky jak ve středověku,“ tvrdí.

Strážci pořádku chrání tábor před dalšími Romy

Došlo k paradoxnímu a vlastně zároveň logickému jevu. Gardanne na sebe přitahuje pozornost jak magnet a strážci pořádku teď chrání tábor před samotnými Romy.

„Děláme všechno možné, aby se tady nemohli ubytovat další Romové. Dokonce jsme tábor oplotili a ke vchodu dali zátarasy. V celém regionu totiž putuje na tři tisíce Romů a každou chvíli se sem snaží nějaký karavan dostat, ale kapacita tábora je omezená. Museli jsme říci dost,“ vysvětluje Christan Huc.

V jednom z karavanů zrovna připravují polévku a všichni včetně slepice, z níž se dělá vývar, jsou tady dobře naloženi.

„Předtím jsme byli v Marseille, tam nás vyhodili. Tady v Gardanne jsme spokojeni, chovají se k nám dobře,“ říkají obyvatelé karavanu a dodávají, že mají všechno nezbytné včetně elektřiny.

Kolem nohou se jim motají batolata a já si teprve teď uvědomuji, že jsem v celém táboře neviděl žádné děti. Teprve po chvíli mi to došlo. Samozřejmě, jsou přece ve škole.


Zvětšit mapu

Jan Šmíd, Martin Hromádka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme