Postoj k sexuálním menšinám v Maďarsku se mění, ale pomalu
V uplynulých dvou desetiletích se v Maďarsku postavení homosexuálů, leseb, bisexuálů a transsexuálů postupně zlepšuje. To alespoň řekl našemu reportérovi jeden z nejznámějších představitelů takzvané queer kultury v Maďarsku. Mimochodem, maďarština je označuje jako ‚teplé‘ - ale bez jakéhokoliv pejorativního podtónu, který mají slovanské jazyky.
„Problémy s identitou, jestli někdo vůbec je nebo není teplý, to je základní problém, se kterým se mladí obrací den co den mezi 18. a 23. hodinou na telefonní linku, kterou provozuje spolek Pozadí, maďarsky ‚háttér‘. Rozšířený název zní ‚Spolek přátel pro teplé‘,“ vysvětluje jeden z mluvčích tohoto občanského sdružení, známý bojovník za práva všech menšin László Mocsonaki.
„Často volají lidé i proto, že jsou vystaveni diskriminaci, třeba na ulici nebo v práci. V těchto, dá se říct každodenních, konfliktech se snaží pomoct, například právní radou, ale nejčastěji i jen obyčejným rozhovorem, protože případné úřední procedury už lidé nechtějí absolvovat.“
Reportér Gregor Martin Papucsek natáčel v Budapešti o měnícím se postoji veřejnosti k sexuálním menšinám
Naštěstí existují různé organizace, občanská sdružení, spolky na ochranu práv menšin – jako je právě Pozadí, a jeho šéf László Mocsonaki shrnuje svůj názor na celou problematiku trochu lakonickým bonmotem: ‚Situace je sice beznadějná, ale ne zlá.‘ A už vážně pak dodává:
„Pomalé změny registrujeme, to je pravda. Třeba v roce 2003 byl přijat antidiskriminační zákon. Maďarsko je jednou z mála zemí, kde diskriminaci na základě sexuální identity zakazuje zákon. Také považujeme za pokrok, že zákony uznaly nejprve partnerské vztahy teplých, v roce 1996, a v roce 2008 bylo schváleno registrované partnerství, tento institut od té doby funguje. I když je to pořád ještě krok od svatby lidí stejného pohlaví a neposkytuje možnost adopce, ani přijetí jména partnera není automatické.“
Pozvolný právní vývoj tedy v Maďarsku existuje, ale jiná otázka je, jak se ve společnosti mění předsudky a stereotypy.
„Pozitivní příklad představuje náš kolega, reportér z maďarského rozhlasu Balázs Pálfi, který se veřejně přiznal k tomu, že je gay, už před dvaceti lety. ‚To‘ o něm ví jeho zaměstnavatel, kolegové i posluchači, a jak sám říká, nemá z toho žádné problémy. Pracuje normálně dál, ačkoli pořady o menšině, ke které sám patří, prý v rádiu jaksi chybí. Někdo prostě rozhodl, že o takové pořady není zájem.“
