Před 20 lety se místo Sovětského svazu objevilo 15 nových republik

Rusko si v tyto dny připomíná důležitý mezník v historii. Před dvaceti lety se rozpadl Sovětský svaz a na jeho místě vyrostlo 15 nástupnických republik.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Moskva, Kreml | Foto: CC SA 1.0, Vladimir Rudakov

Podchod pod Tverskou třídou, jednou z hlavních moskevských tepen, se za posledních 20 let moc nezměnil. Stejné ošlapané schody, stejné tlusté vrstvy sytě modrých olejových barev na stěnách. Repertoár improvizujících hudebníků se ale mění a stejně různorodý je i pohled ruských obyvatel na to, co se s jejich zemí i s nimi samotnými za posledních 20 let dělo.

Pro jedny byl rozpad SSSR největší tragédií 20. století. Pro druhé znamenal začátek svobodného a nezávislého života a více či méně úspěšných snah o demokracii. Jiní mají za to, že přesně dvě dekády poté je Rusko v bodě nula a skutečná cesta ke svobodě, demokracii a zodpovědnosti ho teprve čeká.

Přehrát

00:00 / 00:00

Pohled jednoho z ruských občanů, kteří poznali do detailů totalitní sovětskou moc, natočila moskevská zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová

Jedním z těch, kdo zakusili Rusko v téměř všech jeho možných podobách, která za uplynulá desetiletí vystřídalo, je šestaosmdesátiletý Lev Netto. Veterán 2. světové války prošel v 17 letech frontou a německým zajetím, které o pár let později vystřídaly nejtvrdší podmínky sovětského pracovního lágru v severském Norilsku.

Výslechy, mučení, vynucený podpis doznání, práce ve věčně zamrzlé půdě ruského polárního kruhu, tvrdé následky za účast v povstání vězňů. Osm let pracovního tábora ho nezlomilo na těle ani na duchu, na celý život mu ale vtisklo touhu žít ve svobodě a demokracii.

„Jak se cítím 20 let po rozpadu Sovětského svazu? Vzpomínám na rok 1991. Když jsem se tehdy 19. srpna dozvěděl o pokusu o puč, který měl zastavit Gorbačovovu liberalizaci a perestrojku, okamžitě jsem si pro sebe vyhodnotil situaci: Chci být s těmi lidmi, kteří vyšli k Bílému domu otevřeně vyjádřit nesouhlas a říct své NE komunistickému režimu.“

„Strávil jsem na barikádě celé tři dny, připravený k útoku. Pak se situace uklidnila, tak jsem šel domů a práci na budování nového Ruska přenechal mladším,“ usmívá se Lev Netto.

Bývalí vězni zůstali stranou

Vzápětí ale zvážní, když dodává, že další vývoj mu přinesl spíš zklamání, zejména skutečnost, že bývalí vězni komunistických lágrů, tedy ti, kdo měli největší zkušenosti s totalitou, se onoho budování v podstatě neúčastnili.

„V roce 1991 to bylo spíš povstání ducha než pravá revoluce. Nepřišly pak žádné konkrétní kroky, které jsem čekal. Postupně vznikla řada politických stran, všechny začaly mluvit o demokracii a svobodě. Což ale v jejich ponětí znamenalo dělej si, co chceš, říkej si, co chceš. Bylo zjevné, že z takového pojetí nic pozitivního nevzejde. Tak proběhlo v podstatě celých těch 20 let,“ říká Lev Netto, který hlavní problém spatřuje především v tom, že se Rusko nikdy nevyrovnalo se svou vlastní minulostí.

„V naší historii je spousta strašných kapitol, o kterých se v podstatě nikdy nemluvilo. Za Jelcina historikové pracovali alespoň v některých archívech, snažili se rozkrýt nejhorší roky komunistického režimu. Potom co přišel k moci Putin, se ale archívy postupně začaly uzavírat.“

„Všichni, kdo chápali, co se děje, věděli, že čekat velké přeměny po roce 1991 nemá smysl. Z demokracie se stalo cosi umělého, nejasný pojem s prázdným obsahem, kterému se dávají různé přívlastky – národní demokracie, suverénní demokracie. Původní význam se ztratil a lidem odcizil,“ soudí Lev Netto. Jak ale tvrdí, neztrácí naději, že se lidé budou chtít o své minulosti časem dozvědět víc a tím pádem se i pohnout kupředu.

Lenka Kabrhelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme