Před 30 lety vznikla legendární Solidarita

Přesně před třiceti se zaměstnanci loděnice v Gdaňsku pustili do stávky. Na komunistickém režimu si vymohli řadu práv a svobod. Včetně vzniku nezávislého odborového svazu Solidarita.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vstupní brána do loděnice v Gdaňsku

Vstupní brána do loděnice v Gdaňsku | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Do jeho čela se postavil elektrikář Lech Walesa. Pozdější nositel Nobelovy ceny míru a polský prezident. Co pro Poláky Solidarita znamenala? A jak ovlivnila disidenty v tehdejším Československu? I o tom je následující dokument našeho varšavského zpravodaje Petra Vavroušky.

Historie z autobusu

Začínáme v loděnicích v Gdaňsku. V autobuse. K třiceti pěti pasažérům výjimečné jízdy polskou historií mluví Pawel Žienčuk. Pracoval v loděnici přes třicet let. Účastnil se všech stávek, byl aktivním opozičníkem. Druhým naším průvodcem bude Jaroslaw Žurawinski. Novinář, autor řady knih o Gdaňsku. Ten bude cestující v autobuse zahlcovat hlavně historickými fakty o loděnici.

Vyrážíme na hodinovou exkurzi po místech, kde se bez patosu rodilo svobodné a demokratické Polsko. Veze nás autobus veterán, kterému se v Polsku říkalo okurek, je to někdejší licenční kopie české Karosy. Řidič jede krokem, abychom stíhali klasický rytmus průvodců: nalevo vidíte, napravo vidíte…

Je to zajímavé a co je nejdůležitější, baví to hlavně lidi. Je skvělé, že se můžou dozvědět o stávkách v loděnicích od těch, kteří se všech těch zásadních událostí v osmdesátých letech účastnili," říká mi řidič okurky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si dokument zpravodaje ČRo Petra Vavroušky ke 30. výročí vzniku Solidarity

Zajímá to zároveň mladé i staré.Ty, kteří v loděnici pracovali, i ty, kteří tady nikdy nebyli. I ženy i děti. To nás překvapilo", dodává autor nápadu exkurze Jaroslaw Žurawinski. „V každém autobuse, každý den, se najde někdo, kdo tady v sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval. Kdo zná dokonale souvislosti politických změn v Polsku. A takové diskuse jsou pak nejzajímavější."

Subjektivní trasa. Tak se jmenuje unikátní autobusová linka, která vás proveze po gdaňské loděnici. Ukáže vám místa, kde se psala historie. Tak třeba teď se díváme na dílnu, kde jako elektrikář začínal pozdější prezident a držitel Nobelovy ceny míru Lech Walesa.

Legendární zeď

Zajímá mě, jestli se tady byl někdy podívat třeba syn Lecha Walesy Jaroslaw. Chtěl vidět to místo, kde začala politická kariéra jeho otce, ptám se ho? „Přímo u stolu, kde kdysi pracoval otec jsem nikdy nebyl. Ale v samotné loděnici jsem byl už několikrát."

Na jiném místě zase vysedáme z autobusu a jdeme ke zdi, kterou měl Walesa přelézt a zorganizovat stávku, která pak položila na lopatky komunistický režim. Máme možnost hlasovat o historii. Přelezl Walesa v roce 1980 zeď nebo ne?

Loděnice v Gdaňsku - Pomník padlým odborářům | Foto: Martin Dorazín

Chtěl bych říct, že to je velmi dobrý nápad, protože Gdaňsk se musí ve světě prezentovat jako kolébka solidarity," myslí si Ryzsard Kobzaj, řidič autobusu.

Gdaňské loděnice jsou pro Poláky něco jako Berlínská zeď, říká mi průvodce. „ Je to symbol boje s komunismem, symbol stávek, symbol Lecha Walesy a trvalého boje za to, aby bylo Polsko jiné." A když pak mluvím s Lechem Walensou, vzpomíná, jak důležitá byla stávka v loděnici v roce 1980.

Pozvali jsme kamery z celého světa a komunistům jsme vzkázali: Vy nám lžete, vy nás nereprezentujete, nikdy jsme vás nechtěli. To nečekali. Našla se skupina lidí, kteří jim upřímně řekli, co si o nich myslí. To bylo naše první vítězství. To byl začátek pádu komunismu." Dnes je Solidarita největším odborovým hnutím v Polsku. Loděnice také fungují, ale ještě nedávno jim hrozilo uzavření a propouštění. Většina budov je bohužel na spadnutí, terén spíš připomíná zbořeniště než chloubu Polska.

Lech Walesa | Foto: Pavel Novák

Je potřeba toto místo co nejrychleji zachránit, protože jak vidíme, je v šíleném stavu", říká mi jeden z pasažérů autobusu, bývalý zaměstnanec loděnic. Na místo kde pracoval se přišel podívat po dvaceti letech. „ Důležité je, aby se o historii loděnice zajímali hlavně mladí lidé. Měli by vědět, že to, že dnes žijí ve svobodné zemi, je i velká zásluha lidí, kteří vzešli právě odsud," říká pan Andrzej.

A stařičký autobus se opět dává do pomalého pohybu skrz loděnici. Za pouhých osm zlotých to je hodně levná cesta důležitým obdobím polské historie.

Změnila život svůj i všech Poláků

To, že před třiceti lety vznikla Solidarita je i zásluhou jedné ženy, nejenom Lecha Walensy, který je dodnes hlavním symbolem stávky. Jmenuje se Henrika Krzywonos-Strycharska. Polka, která před třiceti lety změnila svůj život a život Poláků.

30 let Solidarity | Foto: Solidarnosc

Stačilo tak málo: v srpnu 1980 zastavila tramvaj na velmi rušné křižovatce v Gdaňsku a přidala se tak ke stávkujícím v loděnici." Sedla jsem do tramvaje a jela. Ale čím jsem byla blíž tomu momentu zastavení, tím víc jsem se bála. Hlavně toho, jak budou reagovat cestující, jestli mě nezbijí. Ale byla jsem hodně překvapená, když jsem lidem řekla, že tato tramvaj už dál nepojede, že tak chci podpořit stávku dělníků v loděnici, vzpomíná paní Henrika.

A takto to vidí její manžel. „Udělala to, na co si netroufl žádný muž. Byla to právě Henrika, která tehdy donutila lidi v loděnicích ať pokračují ve stávce, ať vytrvají.“ Pustila se totiž do lídra stávkujících Lecha Walesy. Křičela na něj, že stávka nesmí skončit tak rychle a společně s dalšími lidmi pak sepsali dnes už legendárních 21 požadavků určených komunistickému režimu.

„Chtěli jsme svobodné odbory, propuštění politických vězňů, zrušení cenzury v médiích, volné soboty, snížení věku odchodu do důchodu a tak dále,“ připomíná Henrika.

Výjimečný stav

Jak to tehdy dopadlo už dnes víme. Vzniklo odborové hnutí Solidarita a během roku do něj vstoupilo na deset milionů Poláků. Ale komunisté se nevzdali. V prosinci 1981 vyhlásil generál Wojciech Jaruzelski výjimečný stav.

„Podle mého v prosinci 1981 nehrozila Polsku sovětská intervence a dokládají to hned dva dokumenty. Ty odporují verzi Jaruzelského, že vyhlášením výjimečného stavu uchránil Polsko před zásahem Moskvy,“ říká historik Antoni Dudek. Podle něj bránil Jaruzelski především tehdejší komunistické vedení před sílící opoziční Solidaritou. Jaruzelski ale trvá na svém. „Pokud by došlo do intervence, skončilo by to v podmínkách Polska velkým konfliktem. Poláci mají ve své povaze jít s nasazením života i do jasně ztracených bojů. To jsem musel mít na paměti,“ hájí se Jaruzelski. Tvrdý zásah režimu si vyžádal devadesát lidských obětí, vzal lidem naději na svobodnější život.

Wojciech Jaruzelski vyhlašuje 13. prosince 1981 válečný stav | Foto: Archiv ČRo

To položilo Solidaritu na kolena. V Polsku bylo odpojeno telefonické spojení, na výjezdech z měst byly policejní hlídky, zavedla se cenzura a kontrola korespondence. Režim pozatýkal tisíce příslušníků hnutí Solidarita.

Jaruzelski dodnes tvrdí, že vyhlásit výjimečný stav musel. Zabránil tak prý sovětské invazi. „Byl by to černý scénář, ale logický výsledek situace, která u nás panovala. Proto jsem vnímal, že vyhlášení výjimečného stavu bylo preventivním opatřením. Ochranou před intervencí našich sousedů,“ řekl mi nedávno. Historici mu ale nevěří.

Na zákeřnost režimu doplatila i paní Henrika. Těhotnou ji při domovní prohlídce zmlátila státní bezpečnost. „Bylo jich pět a házeli se mnou jak s nějakým pytlem.Zkopali mě, brutálně zbili, nechali ležet na zemi a odešli. Bohužel jsem potratila.“ Za týden se ale tajní vrátili. „Už nedělali žádnou prohlídku, jenom mi ukázali papír a ať ho podepíšu. Přikázali mi opustit Gdaňsk a dostala jsem trvalý zákaz jakékoliv práce v Polsku. Byla jsem v šoku."

Několikrát si zkoušela najít práci pod jiným jménem, ale pokaždé ji odhalili. Po surovém zmlácení policií už nemohla mít vlastní děti. Po pádu režimu založila dětský domov a začala adoptovat polské sirotky.

Společně se svým mužem jsme dodnes vychovali a do světa vyslali čtrnáct dětí. Zůstali nám už jen dvě. Pro téměř padesát chudých rodin jsem dokázala najít byty. I, to je pro mě ten princip solidarity.“ Paní Henriku-Krzywonos-Strycharskou, zvolili v Polsku ženou uplynulého dvacetiletí. Naopak Wojciech Jaruzelski je dodnes v Polsku pro řadu lidí symbolem starého režimu. Vadí jim, že nebyl potrestaný za vyhlášení výjimečného stavu. například za to, že řadu lidi posla za mříže. Na rok skončil v internaci také Lech Walesa.

Loděnice v Gdaňsku | Foto: Martin Dorazín

Jak na to období pamatuje jeho syn Jaroslaw? „To byly těžké časy, hlavně pro moji matku. Ta zůstala sama doma se sedmi dětmi. Byli jsme hodně početnou rodinou. A najednou otce zatkli a rok jsme ho neviděli. Hodně lidí ale matce pomáhalo, starali se o nás o děti, o náš dům. Naštěstí jsme byli obklopeni skvělými lidmi,“ vzpomíná Walesa junior, dnes poslanec Evropského parlamentu.

Sblížení disidentů

Důležitou úlohu při demontáži komunismu v bývalém sovětském bloku sehrálo propojení disidentských hnutí. Legendární byly pak tajné schůzky polsko-československé Solidarity na zelené hranici. V Krkonoších, Jeseníkách. Organizoval je také polský disident Zbigniew Janas. „Měli jsme velkou radost. Samozřejmě, že nás mohli každou chvíli zatknout. těžko vám ale mohu popsat tu šílenou euforii ze setkání lidí, kteří byli absolutně odizolovaní, pod neustálou kontrolou. Lidí, kteří si nikdy nemysleli, že se potkají,“ vybavuje si Janas atmosféru časů totality.

„Tehdy jsem potkal poprvé vašeho pozdějšího prezidenta Havla. Ale v té době to byl stejný v uvozovkách kriminálník jako já. Oba jsme totiž ve svých zemích kvůli práci v disentu skončili za mřížemi,“ připomíná Janas.

„Ty schůzky byly ohromně zajímavé, spojené s velkým dobrodružstvím. Vzájemně jsme se inspirovali, lecos dělali společně a především vznikla československo-polská Solidarita,“ říká mi Václav Havel. Většina setkání ale byla velmi rychlá. Šlo jen o výměnu informací. Právě Janas byl hlavním šéfem takzvaných kurýrů, kteří pašovali přes hranice z Polska do Československa v batozích zakázanou literaturu a letáky: „Musel jsem najít spolehlivé lidi. Rozhodoval jsem o tom, kdo a kdy půjde přes hranici. Co ponese a komu to předá. Stávalo se, že neměl kdo jít, ale s českou stranou už bylo domluvené tajné setkání. Pamatuji si, jak jsem jednou musel přenést přes Vysoké Tatry několik desítek výtisků jedné knihy. Na místo srazu jsem došel jen silou vůle.“

Vyvrcholením spolupráce obou Solidarit pak byl dnes už legendární koncert a výstava v polské Vratislavi na podzim 1989. „Ten festival nezávislé kultury ve Vratislavi byl jakousi předehrou Listopadu u nás. Byla to velmi důležitá akce. My jsme sice měli kontakty i s jinými disidentskými, opozičními hnutími v tom komunistickém světě, ale nejtěsnější jsme měli právě s Poláky. A výsledkem byl i festival ve Vratislavi,“ připomíná Havel.

Festival nezávislé československé kultury měl zvláštní atmosféru. Bylo to první masové setkání Čechů a Poláků. A hlavním organizátorem akce byl Miroslaw Jasiňski, šéf československo-polské Solidarity. „Tehdy se stalo něco výjimečného i v rámci Polska. Obyvatelé Vratislavi si rozebrali stovky Čechů a ubytovali zcela neznámé lidi u sebe doma. Jeden z našich kolegů stál před budovou Polského divadla a ptal se, kdo chce domů Čecha? Mezi lidmi panovala obrovská euforie,“ dodává Jasinski.

Zatímco v Polsku už byla demokratická vláda, u nás se ještě u moci drželi komunisté. Historik Petr Blažek ale dodává, že polský festival byl důležitou vzpruhou pro český disent, pro lidi toužící po svobodě.

Vyrovnání

„Poláci se chovají tak, jakoby se nemuseli s ničím vyrovnávat. Dnes všichni říkají, že byli antikomunisty, že režim nikdy nepodporovali. Každý se cítí jako hrdina, který proti systému bojoval. Každý cítí křivdu a toho dělá šlechetným, morálně čistým.“

Zpravodaj Petr Vavrouška | Foto: Alžběta Švarcová

„Bylo to největší setkání lidí z českého exilu před listopadem 89.Odhaduje se, že do Vratislavi přijelo z Československa asi tři a půl tisíce lidí.Festival sehrál zásadní roli v tom, že ukázal totální izolaci komunistického režimu u nás,“ říká Blažek.

„Bylo to ohromně inspirativní a povzbuzující,“ dodává Havel. Jedna zásadní otázka ale dnes rezonuje ve všech zemích, které se před více než dvaceti lety zbavili komunismu. Jak jsme se s tím vyrovnali? Spisovatel Mariusz Szczygiel nabízí polskou verzi odpovědi.


Jak se ale máme vyrovnat s dědictvím komunismu? Máme otevřít archivy státní bezpečnosti? Nebo udělat za minulostí tlustou čáru? Exprezident Lech Walensa si myslí následující: „Z určitých důvodů ano. Protože pokud to neuděláme, tak ještě za deset, dvacet let na vás bude kdokoliv vytahovat nejrůznější podezření. Proto se musíme s minulostí vyrovnat. Zúčtovat s ní.“ V Polsku se ale veřejně spekuluje o tom, že právě Walesa byl agentem komunistické tajné policie, která ho vedla pod krycím jménem Bolek. Potvrzuje to také Lukasz Kaminsky z Institutu paměti národa:

kniha Státní bezpečnost a Lech Walesa | Foto: Martin Dorazín

„Nepochybně z dokumentů, které jsou známé, vypýívá, že Lech Walesa byl na začátku sedmdesátých let brán jako tajný spolupracovník státní bezpečnosti.
Ta spolupráce nebo ten kontakt se státní bezpečností ale trval velmi krátce. Později se snažil Walensa od této záležitosti osvobodit a nakonec byl vyřazen z kartotéky spolupracovníků.“

Walensa tato obvinění odmítá. Ale i přesto se někdejší lídr Solidarity nebojí otevření archivů. „Ano, jsem pro zveřejnění. Nemáme jinou možnost. Každé utajování bude jen vzbuzovat pochybnosti. Není možné, aby třeba mladý historik, který nemá o té době a souvislostech absolutně ponětí, vytáhl z archivu dokument a na jeho základě vás začal soudit.“ Solidarita sice v Polsku vznikla před třiceti lety, ale jak přiznává historik Kamiňski, dodnes není toto období moderních polských dějin přesně zmapováno.

„Pokud jde o akce státní bezpečnosti proti hnutí Solidarita, proti opozici v sedmdesátých a osmdesátých letech, tak v tom pořád tápeme. Ale uvědomte si, že všechny dokumenty za sebe poskládané, by měly více než osmdesát kilometrů. A to je práce ještě pro hodně generací historiků.“

Milan Kopp, Petr Vavrouška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme