Před 60 lety zazněly v Norimberku rozsudky nad prominenty nacistického režimu

Přesně před šedesáti lety bylo popraveno deset nacistických válečných zločinců odsouzených k smrti takzvaným Norimberským tribunálem. Spojenečtí soudci rozsudků smrti vynesli celkem 12. Hermann Göring ale v předvečer popravy spáchal tolik diskutovanou sebevraždu a u Martina Bormana se později prokázalo, že zahynul při dobývání Berlína.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Norimberský proces

Ribbentrop ... smrt oběšením, Keitel ... smrt oběšením, Göring... smrt oběšením. Než mohly být 30. září a 1. října 1946 vyneseny tyto ortely, zažil Justiční palác v Norimberku projevy statečnosti i zbabělosti, oddanosti i fanatismu, ale hlavně tisíce svědectví o zločinech, které lidstvo v moderních dějinách nezažilo.

Nakonec ale poselství tribunálu nebylo takové, jak Spojenci zamýšleli, říká Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu: "Celá řada skutečně nejvyšších představitelů, ať už to byl Hitler, Himmler, Goebbels a další, spáchali sebevraždu. Na té lavici obžalovaných byly určité díry, mezery po lidech, kteří by před tím tribunálem v jiném případě stáli. Velice diskutovaná byla otázka Martina Bormana, který byl souzen v nepřítomnosti a také odsouzen k trestu smrti. Velice dlouho se předpokládalo, že se někde skrývá. Až nejnovější výzkumy prokázaly, že padl už v bitvě o Berlín."

Spojenecká obžaloba čítala celkem 4 body. Za prvé účast na společném plánu nebo spiknutí, která umožňovala spáchat zločiny uvedené v dalších bodech obžaloby. Za druhé zločiny proti míru. Za třetí válečné zločiny a za čtvrté zločiny proti lidskosti.

Každý z nacistických prominentů se k soudnímu líčení stavěl jinak. Hermann Göring se třeba považoval za jakéhosi čestného vězně a odmítal připustit, že by mohl být odsouzen, o trestu smrti ani nemluvě.

"Hess zvolil tu variantu, že se prakticky na nic nepamatuje. Někteří lidé se necítili být vůbec obviněnými, ať už to byl Franz von Papen nebo někteří další," říká Eduard Stehlík. Mezi ty podle něj patřili také generál Jodl a polní maršál Keitel. Ti se považovali za vojáky, kteří jen poslouchali rozkazy.

Někteří obžalovaní si ale svoji vinu jasně uvědomovali, což se odrazilo i na jejich odevzdanosti, vysvětluje Aleš Kýr z Vězeňské služby České republiky: "Kaltenbrunner jako vedoucí hlavního říšského bezpečnostního úřadu rozhodně nemohl počítat se sebemenší shovívavostí. Rovněž Hans Frank, který byl hlavním guvernérem Polska, a obdobně i Seyss-Inquart, který zase byl nacistickým správcem v Nizozemí, nemohli s ničím počítat a také to jejich chování bylo něco mezi zpupností a rezignací."

Výjimečným zjevem na lavici obžalovaných byl říšský ministr zbrojení Albert Speer. Ten byl rozhodně víc architektem, než nacistou a v podstatě bez vytáček přiznal svůj díl viny a odpovědnosti. "On osobně se na těch válečných zločinech nepodílel, že by někoho vraždil vlastníma rukama. On byl spíš součástí systému a jako takový se byl asi schopen podívat na ty věci z určitého nadhledu jak před koncem války, tak i po ní," říká Eduard Stehlík.

Hermann Göring, prominent číslo 1 mezi souzenými nacisty, zaznamenal v průběhu procesu názorový a pocitový vývoj, který nakonec vyústil v sebevraždu v předvečer popravy. "Když byl zahnán do kouta, tak to skutečně byl i pocit ponížení s tím, že nemůže dopadnout jako nějaký vrah, když on měl tak smělé a vysoké cíle, a to si myslím, že byl motiv jeho sebevraždy. I ta skutečnost, že byli popravováni oběšením bylo jakýmsi ponížením, protože správný voják by radši vzal tu četu," dodává Aleš Kýr.

Jen trojice Fritsche, von Papen a Schacht byla zproštěna obvinění. Všichni ostatní byli shledáni vinnými z jednoho nebo hned z několika bodů obžaloby. Podle Eduarda Stehlíka se Norimberský proces stal odrazovým můstkem pro německé zúčtování s minulostí: "Domnívám se, že to byl nesmírně cenný start denacifikace Německa, která na rozdíl od Rakouska proběhla velice důsledně, i když v některých společenských sférách, například mezi lékaři nebo soudci byla celá řada lidí, kteří v Německu zůstali působit a svědomí neměli zcela čisté."

Jiří Hošek, Marie Matúšů Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme