Před 95 lety skončila 1. světová válka. Ve Francii se dotkla téměř každé rodiny
Přesně před 95 lety bylo podepsáno příměří, které ukončilo první světovou válku. Ve Francii si její konec dnes připomínají na stovkách míst nejen v Paříži, ale i v menších vesničkách zejména v Alsasku, Champagni i kolem Verdunu. Z takzvané velké války se nevrátilo na 1,4 milionu Francouzů. O někoho blízkého tak přišla téměř každá rodina.
První světová válka měla pro většinu rodin ve Francii mnohem tragičtější následky než ta druhá. Dnešní den, kdy se nepracuje, je věnován vzpomínce na všechny, kteří v ní padli. V rodinách se o ní často mluví.
„Táta mi o této válce hodně vyprávěl, mluvíme o ní také ve škole, především v posledních týdnech, takže mám určitou představu o tom, jak to tenkrát bylo strašné,“ říká osmnáctiletá Alice z MaisonsLaffitte, městečka, které leží asi patnáct kilometrů od Paříže.
Byla už se třeba se školou podívat na některá místa bojů? „Ano, byli jsme se podívat na plážích v Normandii,“ odpovídá. „Ale to je druhá světová válka, zlatíčko,“ upozorňuje svou dceru otec, který se vložil do rozhovoru.
Sám se zajímá o všechno, co je s velkou válkou spojené, dokonce kupuje na burzách předměty s ní spjaté, jako například vojenské helmy. O válce mu vyprávěl jeho otec - i jejich rodinu její důsledky postihly. Ve válce padl i děda pětapadesátiletého Stephana.
„Můj děda zemřel měsíc před koncem války. Říkalo se, že se dělo nestrefí dvakrát do stejného místa, proto se skrýval v kráteru po bombě. A ukázalo se, že tato teorie nemusí vždy platit. Zabil ho dělostřelecký granát,“ dodává Stephan.
Vzpomínkové akce budou po celé zemi
Naživu už dnes není jediný účastník této války, ale ve Francii si ji připomínají každoročně, i tím, že den podpisu příměří je státním svátkem.
Prezident Francois Hollande připomněl, že první světová válka musí být zdrojem poučení i v této době. Historikové tvrdí, že fakticky skončila až v roce 1945.
V Paříži se dnes budou konat vzpomínkové akce na hřbitově Pére Lachaise, ale i na dalších stovkách míst po celé zemi.
Na osmdesáti místech - v muzeích, knihovnách či archivech - přijímají dobrovolníci další svědectví o bojích a životě na frontě, třeba prostřednictvím korespondence rodinných příslušníků, o niž se mnohé rodiny rozhodly podělit.
